Miroslavovo evangelium - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Miroslavovo evangelium (srbsky Мирослављево јеванђеље) patří k nejvýznamnějším nedatovaným cyrilským rukopisům. Pochází zřejmě z roku 1180, někteří badatelé však datum jeho vzniku posunují o několik let dříve.

Manuskript, napsaný na bílém tenkém pergamenu ve dvou sloupcích po 23, resp. 22 řádcích (listy o velikosti 41,8 x 28,4 cm) obsahuje 181 listů, 362 stran a 296 miniatur. Dnes se nachází se v Národním muzeu v Bělehradě (č. 1536).

Miroslavovo evangelium, nejstarší a nejreprezentativnější památka starosrbského písemnictví, bylo sepsáno v samotných počátcích srbského státu pro humského knížete Miroslava (1169 – 1197), bratra Štěpána Nemanji. Nevíme, zda kníže evangelium osobně používal, určitě však sloužil kněžím v jeho okolí. Kniha představuje demonstraci státních, církevních a kulturních snah právě se rodícího Srbska, které významně formovaly první fázi vzniku starosrbského písemnictví. Původně se zřejmě jednalo o kompletní aprakosní evangeliář (tj. se všemi čtyřmi evangelii) se čteními na každý den, a to včetně svátků.

Dějiny památky

Manuskript byl po celý středověk uchováván na různých místech spojených s ranými dějinami Srbska. Pro veřejnost se Miroslavovo evangelium podařilo odhalit ruskému učenci biskupu Porfiriji Uspenskému v roce 1864. Objevil jej při svých cestách za vzácnými rukopisy po Balkánu, Malé Asii a Blízkém východu v srbském klášteře Chilandar na hoře Athos. Uspenskij z knihy vyjmul 165. list (podle stránkování L. Stojanoviće list č. 330-331) a přivezl ho do Ruska (v roce 1873 list vydal tiskem filolog I. Srezněvský). Během archeologické výstavy v Kyjevě roku 1874 jej zde objevil a vyfotil Stojan Novaković, který ho po návratu do Bělehradu vydal a poprvé nazval Miroslavovo evangelium. Chilandarští mniši darovali evangelium v roce 1896 srbskému králi Alexandaru I. Obrenovići během jeho návštěvy kláštera (jednalo se o vůbec první návštěvu tohoto svatostánku srbským panovníkem od dob cara Dušana). V roce 1903 evangelium během převratu z královského paláce zmizelo, nakonec bylo ovšem nalezeno. Během první světové války bylo evangelium evakuováno spolu se státním pokladem na Krétu, během druhé jej ukrývali mniši v klášteře Rača.

Výtvarné zpracování

Jak již bylo řečeno, rukopis obsahuje velké množství miniatur, úhrnem 296 kreseb. Velikostí se však jedná o dílka spíše drobná, jejichž úkolem je vhodně doprovázet text, dekorovat iniciály atd., nikoliv samostatně výtvarně oslovovat čtenáře. Iluminace mají na svou dobu tradiční povahu, jedná se o ornamentální zobrazení zvířecího (mystická i běžná zvířata) či rostlinného světa, řidčeji o témata náboženská.

Paleografický rozbor prokázal, že se na sepsání knihy podílelo více písařů, jejich jména však nejsou známa (své značky nechávali opisovači v srbských rukopisech až od 14. století, nejčastěji se označovali svým statutem: „dijak“, „logotet“ aj.).

Literatura:

Јованка Максимовић, Српске средњовековне минијатуре, Просвета, Београд, 1983.

Душан Мрђеновић, Вељко Топаловић, Вера Радосављевић, Мирослављево јеванђеље - историјат и коментари, ЈП Службени лист СРЈ, АИЗ Досије, Београд, 2002.

Сперанский М. П., Мостарское (Манойлово) боснийское евангелие (отрывки). Варшава, 1906.

Алексеев А. А., Текстология славянской Библии. С-Петербург. 1999. kap. 5, § 8.