Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Podle britských novin The Guardian označuje nový dokument „Sláva satanovi!“ americký satanistický chrám jako „hlas rozumu a humanismu ve Spojených státech“. Noviny si též kladou otázku: „Je čas rehabilitovat krále temnoty?“

A odpovídají na ni kladně. Podle novin se „síly vystupující proti Satanovi staly natolik odpudivými, že už sám ďábel ve srovnání s nimi nevypadá tak špatně.“ Mezi těmito silami noviny zmiňují mimo jiné Trumpovu administrativu, která „ve spojenectví s americkými náboženskými pravičáky agresivně prosazuje zákony proti potratům a proti LGBT komunitě“.

Na webových stránkách novin je k dispozici také filmový trailer, který ukazuje členy „chrámu“, kteří vyvolávají Satanovo jméno a provádějí jakési rituály v róbách. Mezi jejich další aktivity patří instalace obrovské sochy Bafometa a vzdělávání dětí v „satanistickém klubu“ po škole.

TRAILER:

Zároveň členové „chrámu“ sami ujišťují, že je pro ně Satan pouze symbolem a jejich světonázor spočívá na „humanismu“ a „vědeckém racionalismu“.

Slouhové neoliberálů

Satanisté opravdu vypadají jako přirození spojenci liberálů. Až donedávna to nebylo tak zřejmé: satanisté byli obecně vnímáni jako lidé, kteří jsou duševně nemocní, potenciálně nebezpeční a přebývají kdesi mimo slušnou společnost. Nikdo s nimi nechtěl nic mít.

Ateisty ze staré školy by nikdy nenapadlo uctívat Satana, ba co víc – považovali by za něco nepřijatelného a ostudného jakékoliv okultní aktivity, které by hrubě znesvěcovaly jejich materialistické ideály. Pokud se držíte ideálů sekulárního humanismu, bylo by podivné vyjadřovat je postavením sochy Bafometa.

Nyní však již ďábel „nevypadá tak špatně“ a jeho otevřené uctívání již není známkou duševní poruchy, nýbrž důkazem sounáležitosti se „silami pokroku“, které podporují potraty a ideologii LGBT. Otevřené flirtování s okultními a démonskými silami mezi americkými liberály už po nějakou dobu není neobvyklé.

Na jedné straně je ďábel rehabilitován a prohlášen za „dobrého chlapíka“, na druhé straně se jeho horliví přívrženci drží „vědeckého pohledu na svět“ a nevěří v anděly, a to ani dobré, ani padlé.

V čem spočívá taková podivná kombinace: „vědecký racionalismus“ a uctívání satana? Zkusme se nad tím zamyslet.

Nemožné spojení?

Ďábel, který se snaží vrhnout duše do záhuby, je nucen současně řešit dva problémy. Na jedné straně musí přimět člověka, aby si vědomě a dobrovolně vybral zlo, protože se jedná o jeho osobní volbu, která ho nasměřuje do nebe nebo do pekla. Obyčejným podvodem, který nevychází z vůle samotné osoby, může být zbaven peněz, zdraví, ba dokonce fyzického života – ovšem nikoliv věčné spásy. Aby spolehlivě zničil svou duši, musí člověk přijmout Antikristovo znamení a uvědomovat si, co činí.

Na druhé straně je těžké najít jedince, kteří by si vědomě a bez obalu přáli věčnou smrt. Aby byli lidé nalákáni na cestu zatracení, musí být podvedeni. Avšak ďábelský podvod, který prodává něco zlého pod rouškou něčeho dobrého, činí volbu člověka ve prospěch zla méně zřejmou. Člověk pak vypadá nikoliv jako aktér, nýbrž jako oběť – a proto jeho rozhodnutí není pro duši zcela destruktivní, jak by si nepřítel naší spásy přál.

Mezi těmito dvěma úkoly, tj. přimět člověka k vědomému a dobrovolnému uctívání zla a zároveň před ním skrývat, že účel veškerého konání spočívá právě v tom, spočívá ďáblova taktika.

Samozřejmě, že mezi těmito dvěma póly – když se člověk zcela vědomě klaní démonickým silám v naději, že získá moc a vliv (jako Heinrich Himmler se svými okultními zálibami), a situací, kdy člověk setrvává ve více či méně upřímném omylu, existuje dlouhá řada přechodných stavů.

Nepřítel naší spásy musí prokázat v procesu postupného ovlivňování člověka velkou sofistikovanost. Prezentuje proto první kroky na cestě do pekla jako něco dobrého a neškodného. Stejně jako revolucionář: ten se také okamžitě nezapojuje do poprav nešťastníků ve vězení – nejprve je naplněn těmi nejvznešenějšími a nejušlechtilejšími pocity soucitu s utlačovanými a je rozhořčen činy utlačovatelů. Nakonec se však ukáže, že sny o nádherné budoucnosti lze realizovat jen mučením a zabíjením. Pak přichází na řadu setrvačnost… a myšlenka, že všechno bylo marné, se zdá nesnesitelná, a proto jsou veškeré pochybnosti v zárodku potlačeny.

Záměna jako taktika

Ďáblova taktika spočívá v postupné záměně – od upřímného omylu ke stále více neupřímnému, kdy se lidská volba stává stále zřejmější: vrstva omylů a nalhávání se stále tenčí, volba ve prospěch zla se stává stále více viditelnou a výmluvy slabší a slabší…

V tomto směru představuje „Satanův chrám“ názorný příklad. Přímé a otevřené vyznávání ďábla je zcela zjevné a vykazuje všechny prvky náboženského kultu: vzývání satanova jména, obřady, náboženské oděvy, kněží či četné finanční dary podporující aktivity kultu (mohutná socha Bafometa není levná). Vše vrcholí uznáním v podobě legálního náboženského společenství, které má stejný statut jako křesťanské církve. A poté se nám dostane ujištění, že ďábel představuje prostě jen symbol čehosi dobrého, svobody, solidarity a dalších ctností světského humanismu.  

Hodí se k tomu známý americký výrok o kachně (tzv. duck test): „Pokud to vypadá jako kachna, plave jako kachna, káchá jako kachna, pak to pravděpodobně je kachna“ (If it looks like a duck, swims like a duck, and quacks like a duck, then it probably is a duck). „Satanův chrám“ vypadá a chová se přesně jako společenství lidí uctívajících padlého anděla. Zároveň se tato komunita potutelně usmívá a říká: vždyť jsme osvícení lidé a víme, že ďábel ve skutečnosti neexistuje!

Toto protichůdné poselství „uctívejte mě, ale předstírejme, že neexistuji“ klame pouze ty, kteří se rádi nechávají oklamat. Pro ty, kteří nechtějí být klamáni, se jedná o velmi jasný – více už netřeba – varovný signál, kam se řítí liberální vlak a proč je nutné z něho urychleně vystoupit.

(překlad vlastní, mezititulky redakční)

Originál: СЕРГЕЙ ЛЬВОВИЧ ХУДИЕВ - Игривое зло vyšel 19. srpna 2019 na radonezh.ru.

Zdroj: radonezh.ru