Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Katolický svět se již po nějakou dobu otřásá pod skandálem kolem „pačamamy“, indiánského božstva. Během takzvané „amazonské synody“, která byla věnována katolické misi v Jižní Americe, byl ve Vatikánských zahradách za přítomnosti papeže proveden ceremoniál uctívání, v jehož středu byly dřevěné figurky zobrazující nahou těhotnou ženu – „pačamamu“. Obřadu se společně s katolickými mnichy účastnila také pohanská kněžka z řad Indiánů.

Video se dostalo na web a způsobilo značné rozhořčení katolíků a některých horlivých laiků, kteří šli do římského kostela Santa Maria in Traspontina, kde byly sošky nainstalovány, odnesli je a hodili do Tibery. Papež jejich čin odsoudil a omluvil se těm, které mohl urazit. Ještě horší je, že pastorační agentura Italské biskupské konference vydala zvláštní modlitbu k „pačamamě“.

Nové pohansko-ekologické křesťanství?

Vatikánská vysvětlení – upřímně řečeno matoucí a nesrozumitelná – trvala na skutečnosti, že se nejednalo o akt modlářství, ale o projev úcty k matce přírodě, čímž ovšem situaci nijak nezmírnila. Proč ale vlastně došlo k takovému aktu? Aby potěšili latinskoamerické Indiány, pro které je „pačamama“ důležitým symbolem jejich identity a boje za jejich práva? Co však bránilo prosazování práv Indiánů, aniž by se do kostela přenášely sochy pohanské bohyně? Někteří katoličtí komentátoři již říkají, že to, co se děje, je pokus proměnit katolicismus v nové náboženství novopohansko-ekologické povahy.

Ti katolíci, kteří jsou věrni své vlastní tradici, se nacházejí ve velmi složité situaci – některé zdroje již dokonce odmítají psát „papež František“ a uvádějí pouze papežovo civilní jméno Jorge Bergoglio. Co dělat, když se papež účastní zjevné modloslužby, a to nikoliv náhodou, nýbrž programově, ideologicky? Co dělat, když člověk, kterému byla dána mise obracet jiné, aby tak uchránil své bratry, je sám zdrojem poklesků?

Věřící katolíci se zde nacházejí v situaci, kdy se zavázali k tomu, že budou povinováni papeži, jenže následovat ho je takto nemožné. Někdo se tiše modlí, aby se to vše „nějak“ vyřešilo, někdo hledá pro papeže ospravedlnění – jenže to je čím dál tím těžší. Někdo upřímně říká, že se počet jejich výmluv už vyčerpal. Takto ostré odsudky papeže, s nimiž se nyní katolíci musí konfrontovat, pravoslavní neznají.

Další konflikt: Konstantinopol versus Moskva

Tyto neblahé události však upozorňují na skutečnost, že globálně řízené vedení vytváří zjevnou zranitelnost. Jak nedávno řekl patriarcha Kirill:

„Papežství je nebezpečné proto, že je mnohem snazší ovlivnit jednu osobu než skupinu lidí. Papež i patriarcha, který se chce stát papežem, se stává velmi lákavým terčem pro mocné tohoto světa a vnější vliv na jednu osobu může církev zničit.“

Je důležité si to připomínat, když musíme nějak reagovat na požadavky patriarchy konstantinopolského. Někdy se říká, že v zájmu jednoty církve musí být tyto požadavky akceptovány – okamžitě nebo postupně, a to prostřednictvím řady kompromisů. Jenže poslouchat někoho, komu dáváme pravomoc rozhodovat za nás a naším jménem, to by byl obrat, který by vyžadoval pečlivé zvážení, a to alespoň pár kroků dopředu.

I když se jedná o světské politiky, rozumné lidi, než je podpoříme, pečlivě zvážíme, jak se tento člověk v minulosti zachoval, jaké vlivové skupiny za ním stojí, jaké povinnosti má tento politik vůči různým politickým hráčům.

V případě patriarchy Bartoloměje (a jeho okolí) bychom měli věnovat pozornost skutečnosti, že globální řízení církve není vůbec dobrý nápad (jak vidíme na příkladu pokušení s „pačamamou“). A je to obzvláště špatné vzhledem k tomu, co víme o tomto konkrétním kandidátovi na prvohierarchu.

Patriarcha Bartoloměj jako papež pravoslavných?

Patriarcha Bartoloměj, slavný to bojovník za ekumenismus, ekologii a „západní hodnoty“ se hluboce zapsal do řad liberálních elit – nejen pouze do západní, nýbrž do její liberální části. Jeho nejlepším přítelem je například bývalý americký viceprezident Joe Biden, vášnivý zastánce „práva na potrat“, který mj. nazval odpůrce homosexuálních sňatků „troglodyty“. Odpověď na následnou otázku, tj. zda považuje také svého přítele patriarchu Bartoloměje za „troglodyta“, je poněkud nejasná...

Samotný Konstantinopolský patriarchát ve svém upřímném textu prohlásil, že vyprovokoval celou současnou krizi „na žádost ctihodné vlády Ukrajiny“, a že chování oficiálních zástupců amerických úřadů mělo dokázat, že se nejedná výhradně pouze o Ukrajinu.

Má smysl podřizovat se vůdcům církve, lidem, kteří uvrhli církev do nejzávažnější krize od roku 1054? A učinili tak nikoliv z náboženských důvodů, ale jednoduše proto, že je o to požádali politici církvi zcela cizí?

Dobrá, řekněme, že se podřídíme. Bude to ale znamenat, že vliv těchto politiků na Konstantinopol přestane a patriarcha Bartoloměj a jeho okolí znovu prohlásí za nejvyšší cíl uchovávání pravdy pravé víry a církve a jejího blaha? Proč by to měli dělat? Jaké máme záruky, že tak hierarcha, který se zcela zjevně stal zbraní v rukou světských politiků, neučiní znovu?

Samozřejmě nemůžeme vyloučit, že když liberální přátelé a sponzoři Konstantinopole patriarchu požádají, aby uplatnil svůj vliv v těch názorech, které propagují – a my víme, o které se jedná – řekne Bartoloměj něco jako: „Odejděte ode mne, prašivci, byl jsem povolán chránit pravou víru a neustoupím!“ Cecko muze byt, jak říkal jeden známý sovětský satirik.

Ale spoléhat se na to by bylo značně nebezpečné. Je mnohem pravděpodobnější, že se na něj budou světští pomocníci a patroni Fanaru (sídlo patriarchátu, pozn. překl.) i nadále obracet se svými prosbami a on na ně bude opět pozitivně reagovat.

Co uděláme, když Konstantinopol začne dělat něco podobného tomu, co Řím již dělá? A my jsme se již zavázali, že ho budeme poslouchat? Budeme pobouřeni a řekneme, že toto jsme nechtěli? Čím více budeme souhlasit, tím obtížnější bude vzdorovat. A pokud budeme nuceni dříve nebo později říci „ne“, bude lepší, když to řekneme dříve.

Jednota církve je nesmírně důležitá a my jsme povinni užít všech sil, aby byla zachována. V sousloví „jednota církve“ je ovšem vždy důležitější slovo „církev“, než „jednota“.

(překlad vlastní)

Originál: СЕРГЕЙ ЛЬВОВИЧ ХУДИЕВ - Пачамама и неблагоприятный прогноз vyšel 27. listopadu 2019 na radonezh.ru.

Zdroj: radonezh.ru