Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Téma energetické chudoby, které se k nám v ČR zatím blížilo pomalu, se dostavilo s razancí vylamující dveře domácností. Již před propuknutím současné krize nebylo 10 % domácností schopno dosáhnout požadované teploty obydlí.

Evropa zná pojem „energy poverty“ neboli energetická chudoba již dlouho. Nejde jenom o teorii a nejde jenom o země na ekonomickém chvostu. Například v UK každoročně umírá téměř 10.000 lidí v důsledku nedostatečně vytopené domácnosti. Podle mých zdrojů obeznámených s tamní situací to bude letos možná i dvakrát více. Většina spotřeby energií v domácnostech jde na nezbytné účely – na topení, přípravu teplé vody a vaření. Výpadek dodávky neznamená jenom omezení komfortu, ale ve své podstatě ohrožení základních potřeb a v extrémní situaci i života.

Evropa ví, co to energetická chudoba je, ale neumí s tím zacházet. EU vydala několik dlouhých dokumentů, v nichž konkrétní řešení budete hledat marně. Nesčetněkrát se sešli moudří, aby o energy poverty rokovali, maximálně s v praxi nepoužitelným výsledkem.

Jednotlivé státy se naštěstí nespoléhají na EU a řeší toto téma individuálně, za všechny jenom dva příklady. V na začátku zmíněném UK mají propracovaný systém státní pomoci, v níž jsou zapojeny i charitativní organizace a která poskytuje pomoc cíleně, ne plošně. Tak například Cold Weather Payment. Klesne-li teplota po určitý počet dnů o určité stupně, dostane přesně vymezená skupina příjemců různých podpor z tohoto programu 25 £ týdně, a to v období od 1. listopadu do konce března. Pro seniory je určený Winter Fuel Payment, jednorázově až 300 £. Dodavatelé energií jsou zapojeni do státního programu Warm Home Discount (nad 250.000 zákazníků povinně), v rámci něhož mohou zákazníci získat slevu 140 £. Podpory lze bez problému kumulovat, jsou cílené a dobře promyšlené.

Francie, kde je energetickou chudobou ohroženo na 5 miliónů domácností, šla v letech 2005 až 2018 cestou „Le tarif de première nécessité“ neboli tarifu základní potřeby. Řešení spočívalo ve slevě na prvních 100 kWh spotřeby až o 60 % v závislosti na počtu členů domácnosti. Systém spravovali sami dodavatelé, kteří na to měli vyčleněny specializované „sociální“ zaměstnance, a to na základě dat od sociálního úřadu. Financován byl z určité části platby za elektřinu (jako jsou u nás OZE). Na tento tarif měl nárok přibližně 2,7 miliónu domácností, ale využívala jej jenom část z nich. Od 1. ledna byl sociální tarif, nevyhovující z různých důvodů, nahrazen „Chèque Energie“ neboli energetickým šekem. Je zasílán měsíčně, lze jej použít na úhradu účtu za energie, ale také na zlepšení energetické náročnosti domácnosti. I tento systém má své mouchy, 20 % šeků zůstalo na počátku běhu programu nevyužito, možná byly předmětem spekulací. Postupně se rozrostla skupina oprávněných příjemců, v současnosti je to cca 5,8 milionů příjemců. Výše podpory také postupně rostla, v závislosti na příjmu domácnosti se nyní může pohybovat mezi 48 až 277 eury. Oprávněnost se vypočítává jednoduchým systémem zohledňujícím počet osob v domácnosti a příjmy. I tento systém je financován částí ceny za energie a státním rozpočtem.

Jak je to na našem dvorečku? Téma energetické chudoby, které se k nám v ČR zatím blížilo pomalu, se dostavilo s razancí vylamující dveře domácností. Již před propuknutím současné krize nebylo 10 % domácností schopno dosáhnout požadované teploty obydlí, teď se situace skokově změní k horšímu. Pro posouzení toho, jak zásadní změna nastane pro tisíce domácností, se stačí podívat na ceny silové elektřiny dodavatele poslední instance (v tomto případě ČEZ) v lednu a říjnu tohoto roku. Lednová cena v distribuční sazbě D25d, D26d (tedy ohřev vody, nebo v kombinaci s vytápěním) byla 2134 Kč ve vysokém a 1997 Kč v nízkém tarifu – tedy v tom využívaném pro vytápění a ohřev. Říjnová cena je 4712 ve VT a neuvěřitelných 4385 Kč v NT. V dalším důležitém tarifu D57d se cena u nízkého tarifu vyšvihla ještě více, z 1971 Kč na 4605 Kč.

Cenu reguluje cenové rozhodnutí ERÚ, které vágně připouští, že „do ceny dodavatele poslední instance lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk“, a v příloze rozhodnutí vypočítává to, co ekonomicky oprávněným nákladem není. Snadno si lze představit, že optikou „co není zakázáno, je dovoleno“ je možné najít spoustu nákladů do ceny započitatelných a jistě by bylo lépe stanovit, co v ceně naopak být zohledněno smí. Jenže nabídky, které dostávají zákazníci přecházející od zkrachovalé skupiny Bohemia Energy a dalších dodavatelů, kteří nyní končí, k novému dodavateli, se bohužel od cen DPI moc neliší a noví zákazníci budou mnohdy konfrontováni s cenami ještě vyššími.

Od skokově zvýšených cen je jenom krok k další eskalaci problému. Domácnost, která nebude schopna účty za elektřinu platit, bude odpojena a je jedno, jaký proces k tomu u toho kterého dodavatele povede. Bohužel se stalo praxí i u těch velkých dodavatelů, že pohledávky předávají externímu vymáhání, které je vždy spojené s dalšími náklady. V důsledku tedy bude domácnost bez tepla a světla a na krku bude mít navýšený a nesplatitelný ranec dluhů. I odpojování se řeší v různých zemích různě. V UK nemůže být v období mezi 1. říjnem a koncem března odpojena domácnost, v níž žije sám starobní důchodce, důchodce a děti pod 5 let věku atd. Největších 6 dodavatelů navíc podepsalo dohodu, podle níž neodpojí domácnost, kde žije osoba zdravotně postižená, osoba s dlouhodobými zdravotními problémy, ve finančních potížích nebo domácnost s malými dětmi. Dodavatelé navíc nabízejí místo odpojení prepayment elektroměry, v UK stále velmi rozšířené a oblíbené, nicméně již dávno ne na mince.

Na okraj – vzpomínám si na debatu nad problematikou odpojování sociálně slabých domácností pro neplacení v rámci evropského sdružení energetických ombudsmanů a lakonickou reakci kolegy z Norska: „Neřešíme, v Norsku nemáme chudé lidi a nouzi o energie.“

Jaké řešení nastávající situace je předkládáno veřejnosti v ČR? Podobně jako EU si kdysi MPO nechalo o energetické chudobě vypracovat dlouhý dokument, který neřeší vůbec nic. Aktuálně, když pomineme úsměvné nápady budoucího premiéra Fialy na téma solární panely na střechy financované z emisních povolenek, nebo neméně zvláštní návrhy kandidáta na ministra financí Michalíka spočívající v regulaci trhu v míře v EU nepřípustné, tak se dostaneme v podstatě ke třem cestám, které razí současná vláda a střídavě podporuje a nepodporuje budoucí vládní koalice – snížení DPH, příspěvek na bydlení a voucher. Plošné snížení DPH je řešení krátkodobé, navíc plošné a tím pádem podporující i ty, kteří podporu nepotřebují. Příspěvek na bydlení sice náklady na energie zohledňuje, ale využívá jej jenom část těch, kteří by na něj měli nárok, zřejmě v obavě z byrokracie. Poslední návrh řešení – voucher – je jenom jednorázová kapka na horké plotně, možná bude dokonce předmětem spekulací mezi lidmi, jako tomu bylo v jiných zemích. Nejnovější nápad na odpuštění platby za OZE u odběrných míst do 3 MWh měsíční spotřeby také zbytečně pomáhá i tam, kde pomoc není potřeba.

Se situací kolem cen energií a krachem Bohemia Energy tato vláda nezaspala, i když by to na ni pan Fiala nejraději hodil a navrhuje ministru Havlíčkovi, aby dostoupil. Tato vláda, vlády předchozí, zákonodárci v obou komorách parlamentu v několika volebních obdobích, ti všichni zaspali v něčem jiném, totiž ve věci řešení energetické chudoby. Česká republika dokonce nemá ani její definici. Co s tím? Malý tým odborníků by dokázal nadefinovat základní parametry a pojmy a navrhnout cíl a cestu pro zákonodárce v řádu týdnů. Systémová podpora sociálně slabších domácností, úprava zákona omezující odpojení pro neplacení, pro to všechno leží inspirace ze zahraničí na dosah ruky. Od věci by nebylo ani skutečné zavedení funkce energetického ombudsmana (samozřejmě ne tak, jako byl pitoreskní pokus v rámci ERÚ), který by ve sporných a kritických situacích měl pravomoc zasáhnout.

Neházejme ale vše jenom na bedra politiků. Jeden zákazník v Londýně mi kdysi řekl, že nás nepovažuje za obchodníky s elektřinou, podle něj podnikáme v odečtech elektroměrů. Velmi trefně vyjádřil to, jak jsou zákazníci pro dodavatele důležití jenom v době akvizice.

Dodavatelé energií si i u nás musí konečně uvědomit, že skončil Divoký západ liberalizace trhu, že kromě měsíční fakturace a nákladných samoúčelných marketingových kampaní musí odběratelům energií nabídnout a zaručit především jistotu, protože je na jejich zboží existenčně závislý. A moc výkonná a zákonodárná se musí začít zajímat o to, jak nám tady vyrostli nenažraní bumbrlíčci, kteří se navzájem kopírují v cenové politice a předstihují v umění vydat libovolné množství peněz pro vlastní potřeby, případně je šikovně vyvést do zahraničí.

Zdroj: tomaskubin.blog.idnes.cz