Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Konverzace a společenství s druhými lidmi má na člověka silný vliv. Konverzace a seznámení se s vědcem nám poskytuje spoustu informací, s básníkem zase hodně vznešených myšlenek a pocitů, s cestovatelem hodně znalostí o zemích, o chování a zvycích tamních lidí. Je zřejmé, že rozhovor a seznámení se se svatými nám přináší svatost. „Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímnému upřímně se máš. K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.“ (Ž 18, 26-27)

Od této chvíle, během krátkého pozemského života, který Písmo dokonce ani životem nenazývá, ale putováním, se seznam se svatými. Chceš-li patřit na nebi do jejich společenství, chceš-li mít účastenství na jejich blaženosti, pak je třeba od této chvíle s nimi vstoupit do obecenství. Když pak při smrti opustíš chrám svého těla, vezmou tě k sobě, jako svého přítele. (Lk 16, 19)

Neexistuje bližší známost, neexistuje užší pouto, než spojení založené na jednotě smýšlení, na jednotě vnímání, na jednotě účelu. (1 Kor 1,10)

Kde se nachází jednomyslnost, tam je určitě i shoda, tentýž cíl a stejný úspěch v dosažení cíle.

Získej myšlení a ducha svatých Otců čtením jejich spisů. Svatí otcové dosáhli cíle: spásy. A tak i ty dosáhneš tohoto cíle prostřednictvím přirozeného běhu věcí. Dosáhneš spásy jako jednomyslný a shodný se svatými Otci.

Nebe přijalo do své blažené náruče svaté Otce. A tím podalo svědectví, že v myšlení, vnímání a skutcích svatých Otců našlo zalíbení. Svatí Otcové vyjádřili své myšlenky, obsah svého srdce, způsob svého jednání ve svých spisech. Z toho plyne: spisy svatých Otců jsou pro nás věrným průvodcem na cestě do nebe, průvodcem, jehož spolehlivost je dosvědčena samotným nebem.

Spisy svatých Otců byly sepsány pod inspirací a působením Ducha Svatého. Jak podivuhodnou shodu v nich nacházíme. Ten, kdo se jimi nechá vést, je bezpochyby veden Duchem Svatým.

Všechny vody na zemi se vlévají do oceánu a je možné, že oceán je pramenem všech vod na zemi. Stejným způsobem se všechny spisy svatých Otců sjednocují v Evangeliu. Všechny jejich spisy směřují k tomu, aby nás naučily věrnému plnění přikázání našeho Pána Ježíše Krista. Veškerý jejich pramen a konec – je ve svatém Evangeliu.

Svatí Otcové nás učí, jak přistupovat k Evangeliu, jak ho číst, jak ho správně chápat. Učí nás rozpoznávat, co napomáhá a co naopak zabraňuje jeho správnému porozumění. Proto je třeba na začátku se více věnovat čtení svatých Otců. Až tě naučí číst Evangelium, pak se zabývej převážně Evangeliem.

Nemysli si, že je pro tebe dostatečné čtení Evangelia bez čtení svatých Otců! To je pyšná a nebezpečná myšlenka. Je lepší, aby tě přivedli k Evangeliu svatí Otcové jako své drahé dítě, které obdrželo předběžnou výchovu a vzdělání prostřednictvím jejich spisů.

Je mnoho těch, kteří nerozumně s velikou domýšlivostí odmítli svaté Otce a vydali se se zaslepující troufalostí a s nečistou myslí a nečistým srdcem přímo k Evangeliu a proto upadli do zničujícího pomýlení. Samotné Evangelium je odmítlo, protože ono umožňuje pouze pokorným, aby k němu přistoupili.

Čtení spisů církevních Otců je původcem a králem všech ctností. Čtení patristických spisů nás naučí pravému pochopení Písma, pravé víře a životu podle evangelijních přikázání, hlubokému respektu, který musíme mít vůči evangelijním přikázáním – řečeno krátce, učí nás spáse a křesťanské dokonalosti.

Čtení spisů svatých Otců v době, kdy výrazně klesl počet duchonosných Otců, se stalo hlavním zdrojem poučení a vedení pro ty, kteří chtěli dosáhnout spásy a dokonce i křesťanské dokonalosti. (viz. Sv. Nil Sorský)

Knihy svatých Otců, podle slov jednoho z nich, jsou jako zrcadlo: Pokud se do něj často a pozorně díváš, můžeš uvidět všechny nedostatky své duše.

Nebo můžeme říct, že tyto knihy jsou jako bohatá sbírka léčebných prostředků, ve které naše duše může najít spasitelný lék na každý svůj neduh.

Sv. Epifanius pravil: „Jeden pohled na tyto posvátné spisy v nás vzbuzuje touhu ke zbožnému životu.“

Čtení patristických spisů musí být pečlivé, pozorné a pravidelné, protože náš neviditelný nepřítel, který nenávidí „hlas utvrzení“ zvláště nesnáší, když tento hlas přichází od svatých Otců. Tento hlas odhaluje nástrahy našeho nepřítele, jeho vychytralost. Odhaluje jeho sítě a způsob jeho konání. Proto nepřítel povstává proti čtení patristických spisů pomoci různých pyšných a rouhavých myšlenek. Snaží se odvést asketu od spasitelného čtení a uvrhnout ho do marné péče a starostlivosti. Bojuje proti němu smutkem, nudou, zapomnětlivostí. Z tohoto boje proti čtení svatých Otců musíme pochopit, jaká spasitelná, naším nepřítelem tolik nenáviděná zbraň se v něm skrývá. Proto se nepřítel vehementně snaží vyrvat ji z našich rukou.

Každý si musí vybrat takové dílo svatých Otců, které odpovídá jeho způsobu života. Poustevník ať čte Otce, kteří psali o životě v tichosti a ústraní. Mnich žijící v klášteře ať čte Otce, kteří psali pokyny pro klášterní společenství. Křesťan žijící ve světě ať čte Otce, kteří adresovali své učení obecně pro celé křesťanstvo. Každý ať se snaží, bez ohledu na to v jakém prostředí žije, načerpat bohaté poučení v patristických spisech.

Je potřeba si vybrat takové čtení, které odpovídá tvému životnímu stylu. V opačném případě budeš naplněn myšlenkami třebaže svatými, ale ze své podstaty neuskutečnitelnými, které budou vzbuzovat pouze marnou aktivitu v tvých představách a touhách a díla zbožnosti odpovídající tvému způsobu života ti proklouznou mezi prsty. Nejen, že se staneš neplodným snílkem, ale navíc tvé myšlenky nacházející se v neustálém konfliktu s tvými životními podmínkami budou nevyhnutelně přinášet do tvého srdce neklid a do tvého chování nejistotu a nejasnost, což je bolestivé a škodlivého jak pro tebe, tak i pro ostatní. V případě nesprávného čtení Písma a svatých Otců je možné snadno sejít ze spasitelné cesty do neprostupné džungle a hlubokých propastí, což se také stalo mnoha lidem. Amen.

Přeloženo z Святитель Игнатий Брянчанинов, Аскетические опыты I, Издательство Правило Веры, Москва 2004, s. 44-50.

Zdroj: orthodoxiachristiana.cz