Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

První část.

Výzvy moderní vědy

Moderní věda nám odhaluje svět okolní přírody, organizaci vesmíru a samotného člověka v nových perspektivách a aspektech. Smysl a účel lidského života tak nacházejí ve světle křesťanského učení nové myšlenky k porozumění: „Nebo což poznáno býti může o Bohu, známé jest jim, Bůh zajisté zjevil jim. Nebo neviditelné věci jeho, hned od stvoření světa, po věcech učiněných rozumem pochopeny bývají, totiž ta jeho věčná moc a Božství, tak aby oni byli bez výmluvy“ (Římanům 1, 19–20, Bible kralická).

Biomedicínské objevy a technologie kladou zásadní etické otázky jak společnosti, tak církvi a věřícím. Tyto otázky vyžadují vyvážené odpovědi a tyto odpovědi musí být dány v souladu s křesťanskou doktrínou, tj. musí odrážet hlavní principy křesťanského postoje vůči člověku, lidské osobnosti, hodnotě lidského života, které určuje především soucit a milosrdenstvím, jenž nám odkázal Spasitel Ježíš Kristus.

V adekvátních pasážích Základů sociální koncepce Ruské pravoslavné církve (část XII, 1) čteme, že existuje celý soubor etických problémů, které tradiční lékařská etika neznala. Tyto problémy přináší právě rozvoj moderní biomedicíny:

„Bouřlivý rozvoj biomedicínských technologií, které se aktivně zapojují do života současného člověka od narození až do smrti, a zároveň nemožnost získat na nově vznikající otázky s touto problematikou spojené odpovědi od tradiční lékařské etiky – to vše vyvolává vážné znepokojení společnosti. Lidské pokusy postavit se na místo Boha a svévolně měnit a „zlepšovat“ jeho stvoření mohou lidstvu přinést další obtíže a strádání.

Rozvoj biomedicínských technologií značně předbíhá zhodnocení možných duchovních, mravních a sociálních následků jejich nekontrolovatelného používání, což vyvolává u církve hluboké pastýřské znepokojení“.[6]

Jaké je typologické složení bioetických problémů a jak RPC formuluje svou reakci na řadu akutních otázek moderního vývoje biomedicínské techniky? Potraty, antikoncepce, reprodukční technologie, genetická diagnostika a genová terapie, klonování a transplantologie, úmrtí a umělé prodloužení života, změna pohlaví – to je soubor problémů, které bioetika staví před společnost i církev.

Tento výčet lze rozšířit díky specifikaci problémových oblastí v samotném biomedicínském diskurzu. Výše uvedené problémy bioetiky se odrazili v dokumentu RPC o základech sociální koncepce. Právě v něm byla také zformulována, i když nikoliv komplexně, jasná pozice církve ve vztahu ke každému z uvedených problémů. Avšak v církevním prostředí například nedošlo k etickému posouzení – s ohledem na pravoslavné učení – takového fenoménu současné doby, jako jsou biomediální (genetické) techniky.

V dokumentech z průběžného zasedání Posvátného synodu jsou vždy formulovány názory církve na nejdůležitější a společensky nejvýznamnější otázky života a současné kultury. Ovšem ani zde není o biomedicínských technikách ani zmínky. Církev by se samozřejmě neměla vyjadřovat ke všem informacím, byť i společensky rezonujícím. Křesťanský přístup k otázkám, které ovlivňují morální základy lidské kultury, však musí zaznít jasně a konkrétně – zabrání se tak nedorozuměním v prostředí církve, ale také v kruzích blízkých církvi a ve společnosti jako celku.

Bioetika a nové druhy technik či „umění“

Takzvané biomedicínské techniky či „umění“[7] spočívají v genetických experimentech. Jedná se o postmoderní experimenty na rozhraní genetického inženýrství, biomedicínských technologií a počítačového modelování. Prostřednictvím manipulací s geny moderní „autoři“ vytvářejí jisté biologické artefakty – biometrické tkáně nebo dokonce živé organismy, které jsou schopny se samostatně reprodukovat. Tyto organismy mají neobvyklé vlastnosti, které poté získávají dodatečné místo v koncepcích nových návrhů estetických vlastností.

Jako příklad si můžeme uvést docela neškodné umělecké předměty moderní portugalské umělkyně Marty de Menezes, která uměle upravila motýlům za pomoci genetiky vzorce na křídlech.[8] Zářivě zelený králík brazilského umělce a uměleckého teoretika Eduarda Katze také způsobil bouřlivou diskusi v mediálním prostoru po celém světě.[9] Ve známost rovněž vešly experimenty pracovní skupiny vědců a umělců nazývané „SymbioticA“ (Austrálie), kteří uměle pěstují ve speciálním živném prostředí položivé kreatury, a to na základě tkáňových struktur živých organismů, tj. buněčného systému obdobného původu, struktury a funkce.[10]

V neuroinženýrské laboratoři Steve Pottera (Laboratory for Neuroengineering at Georgia Tech, USA) vytvořili robota řízeného živými nervovými buňkami, a to s pomocí speciálně rostoucích neuronů živinové kultury. Takové experimenty nás nutí přemýšlet o hranicích umění, vědy a moderní etiky. Robot MEART („napůl mrtvý“ umělec) ve speciálním laboratorním pavilonu Univerzity západní Austrálie kreslí abstraktní obrázky pomocí neuroimpulsů, jež jsou mu zasílány z laboratoře umístěné na jiném kontinentě, konkrétně v USA.

Jedná se o součást společného projektu australských designérů a amerických biologů z neurotechnické laboratoře Steve Pottera na Technologickém institutu v Atlantě. Logický obvod či základový robot (wetware) sestává z uměle rostoucích nervových buněk mozkové kůry experimentálních krys, které byly vytvořeny v neurotechnické laboratoři. „Mechanická ruka“ MEART přijímá transformované impulsy z internetu a provádí naprogramované pohyby.[11]

Dnes se aktivně diskutuje o estetické hodnotě takových uměleckých aktivit:

„Samotná estetická charakteristika těchto objektů je problematická. „Estetická futurologie“ nám dovoluje představit si potenciál umělecky smysluplné transformace jakýchkoliv objektů – od krajin, k čemuž v kultuře dochází již delší dobu, po vesmírné objekty. Možná dojde i na samotného tvůrce“.[12].

Zdá se však, že chápání těchto experimentů musí začít z etického hlediska.

Společným typologickým znakem každého z uvedených komplexů bioetických problémů je především jejich naprostá determinace modernitou.

V minulosti neexistoval ve společnosti žádný z problémů současné bioetiky. Příčina diskuse v oblasti biomedicíny leží v překotném vývoji základních vědeckých poznatků v oblasti vědy o povaze živých organismů a člověka, a také projekcí těchto nových poznatků do sféry každodenního lidského života. Klademe důraz na specifičnost a historickou dannost bioetických otázek právě proto, že se s nimi dosud v dějinách nesetkala žádná společnost, stát, ani církev. Tento okruh problémů má přitom zásadní vědecký dopad a velmi složitou funkční povahu.

Křesťanská církev samozřejmě zná ve svých dějinách období, kdy vývoj vědy a techniky, objevy základních zákonů fyziky a kosmologie vyžadoval náboženské a teologické zhodnocení. K takovým historickým obdobím patří například renesance a osvícenství (Galileovy, Koperníkovy či Keplerovy objevy), vědecko-technologická revoluce konce 19. – a začátku 20. století (objev radioaktivity jevů, elektřiny a atomové energie atd.). Víme také, že ne vždy byla reakce církve na rozvoj vědy vyvážená a správná.

Aktivní rozvoj vědy a její aplikace do společnosti nicméně nutí církev rozvíjet a vylepšovat přístup k různým jevům spojeným s pokrokem civilizace. Církev díky tomu získala samozřejmě také neocenitelné zkušenosti. K obohacení církve o tuto zkušenost došlo také proto, že se v jejím středu ocitli zástupci vědy, pro něž nepředstavují víra a znalosti vzájemně si odporující aspekty života, ba naopak – tvoří ontologickou jednotu, která je nedílnou součástí světonázoru moderního člověka.

Krásný ilustrativní příklad představuje teologický výzkum současných moderních kosmologických a astronomických problémů v knize vědce-astrofyzika, profesora kosmologie a kvantové fyziky z University of Portsmouth, výzkumného pracovníka Institutu pro pravoslavné křesťanství (Cambridge), diákona A. V. Nesteruka Logos a Kosmos.[13]

Ruská pravoslavná církev nejen může, nýbrž bezesporu musí vypracovat společný postoj k bioetickým problémům. Má proto předpoklady v historickém vývoji, nahromaděné duchovní zkušenosti a nezbytných intelektuálních zdrojích.

Postoj církve k bioetickým otázkám – přesně formulovaný a založený na pevném doktrinálním učení – je posvátnou povinností, posvátným imperativem, který tkví v odpovědnosti vůči společenství věřících a společnosti jako celku.

(první část)

Originál: Игумен Агафангел (Гагуа) - Проблемы биоэтики и православное сознание vyšel 22. září 2017 na bogoslov.ru.

Zdroj: bogoslov.ru

[6] Základy sociální koncepce Ruské pravoslavné církve / Основы социальной концепции Русской Православной Церкви, op. cit., s. 97.

[7] Viz Булатов Д. Х., BioMediale: Современное общество и геномная культура, Калининград, 2004.

[8] Viz Булатов Д. Х., BioMediale…; а také: http://videodoc.ncca-kaliningrad.ru/biografii/marta-de-menezes/

[9] Viz Булатов Д. Х., BioMediale…; а také: http://biomediale.ncca-kaliningrad.ru/?blang=ru&author=kac

[10] Viz Булатов Д. Х., BioMediale…; а také: http://videodoc.ncca-kaliningrad.ru/biografii/issledovatelskaja-gruppa-symbiotica

[11] Viz podrobné popisy experimentů: Булатов Д. Х., Эволюция от кутюр: Искусство и наука в эпоху постбиологии, Калининград, 2009, sv. 1.; Эволюция от кутюр. Искусство и наука в эпоху постбиологии, sv. 2, 2013.

[12] Давыдов Д. М. „О статусе синтетического искусства“, in: Журнальный клуб Интелрос «RES COGITANS», 4, 2008. URL: http://www.intelros.ru/readroom/res-cogitans/reg4-2008/27419-o-statuse-sinteticheskogo-proizvedeniya-iskusstva.html (19.08.2017).

[13] Нестерук А. В., Логос и космос: богословие, наука и православное предание, Мoskva 2006.