Klasická hudba - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Alexandr Porfirjevič Borodin (rusky Александр Порфирьевич Бородин, 12. listopadu 1833, Petrohrad ‒ 27. února 1887, Petrohrad) byl ruský hudební skladatel období romantismu, zakladatel ruského epického symfonismu.

Život a dílo

Narodil se jako nemanželský syn imeretského (gruzínského) knížete Luky Stěpanoviče Gedevanišviliho a A. K. Antonovové. Borodinův pracovní život se dělil na dvě zcela protichůdné oblasti ‒ lékařství a hudbu. V roce skladatel 1858 dokončil lékařskou fakultu a stal se doktorem medicíny. Od roku 1860 se zabýval vědeckou a pedagogickou činností, v roce 1864 se stal profesorem chemie na lékařské akademii.

Jako hudební skladatel se připojil ke skupině „Pětka“, zvané též „Mocná hrstka“. V roce 1869 začal pracovat na svém nejslavnějším díle, opeře Kníže Igor. Skladba obsahuje etudu nazvanou „Polovecké tance“, která je často uváděna samostatně. Operu dokončili po jeho smrti Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov a Alexandr Konstantinovič Glazunov. Sepsal rovněž tři symfonie, z nichž nejznámější je Symfonie druhá h-moll zvaná též „Bohatýrská“, dále komorní a klavírní skladby. Vysokou uměleckou hodnotu má rovněž symfonická báseň Ve stepích střední Asie.

Borodin zemřel v Petrohradě 27. února 1887 náhle na selhání srdce a je pochován na Tichvinském hřbitově v klášteře Alexandra Něvského.

Nejznámější skladby:

Klavírní kvintet c moll

Smyčcové kvartety

Polovecké tance

Kníže Igor

Ve stepích střední Asie