Duchovní hudba - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Jakub Jan Ryba

Jakub Jan Ryba (26. 10. 1765 – 8. 4. 1815), významný český skladatel, autor patrně nejznámější české vánoční mše „Hej mistře, vstaň bystře“ (Česká mše vánoční), se narodil 26. října roku 1765 v Přešticích v rodině učitele.

Už jako pětiletý hrál Jakub Jan Ryba klavírní sonáty a koncerty, zároveň se učil hře na housle a na varhany. V roce 1780 jako patnáctiletý odchází Ryba do Prahy, kde se strýcovou podporou studuje na gymnáziu – Praha jej okouzlila, je unešen zvláště hudbou, která se hraje v pražských palácích a sálech. J. J. Ryba se při studiu cvičí v gregoriánském chorálu, hraje v kvartetu a zdokonaluje se ve varhanní hře. Kromě hudby se ale věnuje i studiu nehudebnímu, zaobírá se zejména filozofií.

Postupem času, tak jak roste jeho hudebně teoretické vzdělání, začíná pak Jan Jakub Ryba sám komponovat.

V roce 1788 se Jakub Jan Ryba stává poté, co jej otec náhle povolává do Nepomuku, kde se uvolňuje místo učitelského pomocníka (které ale Ryba nedostane), učitelem v malém podbrdském městečku Rožmitále, kde pak stráví celý zbytek svého života.

Být venkovským učitelem je v těch dobách spíše živořením, přežíváním než důstojným a existenčně zajištěným životem. Rybův život ztěžuje navíc ještě to, že za své obrodné úsilí ve prospěch českého národa sklízí nevděk vrchnosti i místních zástupců církve.

Ve svém novém působišti pak komponuje Jakub Jan Ryba hudbu pro všechny příležitosti s cílem zaujmout co nejširší vrstvu posluchačů. Seznam jeho děl je neuvěřitelně rozsáhlý a zahrnuje přes 1400 skladeb, světských i církevních.

Z Rybových koncertů jsou nepozoruhodnější houslový a violoncellový, díla technicky propracovaná a náročná. Mimořádnou hodnotu mají i jeho dva kvartety pro flétnu, housle, violu a violoncello a jeho čtyřvětá symfonie.

Zpočátku má Rybova hudební tvorba zřetelný klasicistní ráz, později se pak Jaub Jan Ryba propracovává k vyzrálejšímu slohu mozartovského typu s lidově pastorálními prvky.

Nejslavnější Rybovou skladbou je „Česká mše vánoční“, která se postupem let stává symbolem českých Vánoc. Ač zachovává tato skladba formu mše, má ráz české lidové pastýřské hry popisující zrození Ježíška a jeho obdarování prostými lidmi.

I v mnoha dalších chrámových skladbách, nešporách a áriích, zhudebňuje Jakub Jan Ryba, jakožto český vlastenec, české texty – jak sám říká, „z latinsky zpívaných žalmů nemá náboženský požitek ani zpívající, ani poslouchající...“

Česky pak Jakub Jan Ryba ztvární i „Stabat mater“ a oratorium „Soudný den“. Na básně českých autorů pak komponuje písně, které pak za jeho života vycházejí v několika sbírkách.

Jan Jakub Ryba je také prvním českým hudebním teoretikem, je totiž autorem příručky „Počáteční a všeobecní základové k umění hudebnímu“, příručky, v níž se pokusil vytvořit hudební názvosloví v českém jazyce.

Konec Rybova života byl tragický ­– 8. dubna roku 1815 spáchal (nejspíše proto, že byl tížen závažnými existenčními problémy) sebevraždu. Pochován byl daleko za městem, teprve čtyřicet let po jeho smrti jsou jeho ostatky přeneseny na rožmitálský městský hřbitov.