Setkání Páně - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Setkání Páně (řecky Ἡ Ὑπαπαντὴ τοῦ Κυρίου, rusky Сретeние Госпoдне) patří mezi Dvanáct hlavních svátků pravoslaví, slaví se rovněž v katolické církvi a některých protestantských denominacích. Slaví se 2. (15.) února.

Ikonografie svátku Setkání Páně se zformulovala na základě evangelijní události, a sice přinesení Dítěte-Ježíše jeho rodiči do židovského Chrámu 40 dní po narození a 32 po obřezání. V jeruzalémském Chrámu se Bohorodička a sv. Josef setkali se sv. Simeonem (též někdy zvaným Bohopříjemce).   

Takto tuto událost popisuje evangelista Lukáš (2, 22–39):

Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina –

jak je psáno v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ –

a aby podle ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.

V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.

Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.

A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon,

vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:

„Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,

neboť mé oči viděly tvé spasení,

které jsi připravil přede všemi národy –

světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“

Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.

A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat

– i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“

Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let

a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.

A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.

Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.

Na ikonách, freskách, miniaturách a mozaikách se centrálním stává scéna, kdy Bohorodička předává Dítě Simeonovi, za ní se zobrazuje sv. Josef, jenž nese v rukou či v klícce několik holubů; za zády Simeona stojí sv. Anna se svitkem v ruce.