JEŽÍŠ KRISTUS (3) - Kristus Vševládce - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Spasitel Vševládce nebo Pantokrator (z řec. παντοκράτωρ ‒ „vládce všeho“, „všemohoucí“) představuje nejdůležitější zobrazení v ikonografii Krista: jako nebeského krále a soudce. Tento motiv je užíván také v kompozici Spasitel na trůnu. 

Hospodin jako Vševládce je často zmiňován jak ve Starém, tak v Novém zákoně. Slovo „Pantokrator“ je patrně odvozeno od císařského titulu, objevuje se v řeckém překladu Bible (Septuagintě) jako ekvivalent hebrejského Jahve sebaot. V Novém zákoně se objevuje jednou v Pavlově listě Korintským (2Kor 6, 18) a devětkrát v knize Zjevení, vždy ve spojení s Bohem Otcem. Ve 4. století se titul jako výklad (Mt 28, 18) přenesl na Krista, a to zejména na Východě.

Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí. (Zj 1,8)

Kristus může být zobrazen jako celá postava, sedícím na trůnu, po pás nebo hruď. V levé ruce drží buď evangelium, nebo svitek, pravá ruka žehná. Epiteton Vševládce (Παντοκρατωρ, Вседержитель) napsané vedle jména Krista označuje mj. dogma Vtělení (παν ‒ vše, a κρατος ‒ síla).

V Byzanci se zobrazení Krista Pantokratora začalo užívat přibližně na přelomu 4. a 5. století, nejstarším dochovaným zobrazením na ikoně je Kristus Vševládce z 6. století (dnes ve sbírce Sinajského kláštera, viz reprodukci).