Svatá Ludmila - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Během života svaté Ludmily byly položeny základy české státnosti (přemyslovská dynastie) a ke christianizaci Čech.

Život

Život světice byl popsán v řadě legend o české historii v 9. a 10. století. O jejím původu existují dvě verze: podle tzv. Kristiánovy legendy byla dcerou pšovského (tj. mělnického) knížete Slavibora, podle staroslověnské legendy pocházela „ze srbské země“. V raném mládí byla vychovávána jako pohanka.

K významnému posunu v jejím životě došlo v souvislosti se sňatkem s přemyslovským knížetem Bořivojem I. Společně se svým manželem totiž přijali roku 882 křest na Moravě přímo z rukou slovanského věrozvěsta arcibiskupa Metoděje. Podle jiné verze legendy pokřtil Metoděj o něco později Ludmilu rovněž v Čechách. Přijetí křesťanství umožnilo Přemyslovcům získat politickou převahu a nadvládu nad ostatními kmenovými knížaty.

Mladé kněžně se stal po smrti chotě osudným spor s Drahomírou, která ji nechala podle legendy Fuit in provincia Boemorum zavraždit 15. září (nebo 16. září) roku 921 na hradišti Tetín. Legendisté uvádějí, že byla Ludmila uškrcena (podle legendy vlastním závojem (snaha o to, aby nebyla svatořečena a nebyla prolita její krev mečem) Varjagy Tunnou a Gommonem, jejichž jména uvádí Kristiánova legenda. Jiné prameny dokládají, že použili ke svému činu šálu, která se později stala symbolem svaté Ludmily.

Roku 925 nechal mladý kníže Václav, kterého v dětství vychovávala a přivedla ke křesťanské víře, přenést její ostatky z Tetína do Prahy. Zde byly uloženy v kostele sv. Jiří, aby tak spočinuly poblíž knížecího sídla. Při přestavbě svatojiřského kostela roku 1142 nedovolil pražský biskup Ota hýbat s jejími ostatky bez souhlasu papeže. Tato zpráva demonstruje význam a rozšířenost jejího kultu ve 12. století.

Ikonografie

Na západě (tedy zejména v Čechách) bývá Ludmila zobrazována v knížecím šatě s šálem či závojem, příp. provazem kolem krku, který přidržuje (symbolizuje způsob usmrcení). Někdy bývá zobrazena s boleslavským paládiem, sv. Václavem, kterého učí číst. Méně často se setkáme s motivem křtu sv. Metodějem.

Ve východní tradici je zdůrazňován její knížecí původ, často je tedy oblečena do knížecího roucha a na hlavě nosí knížecí korunu. Pravidlem je také pravoslavný osmiramenný kříž, který drží v pravé ruce. Někdy je rovněž vyobrazena se zmenšeninou chrámu v levé ruce, což odkazuje k její zásluze o šíření křesťanství.

Literatura

Středověké legendy o českých světcích, ed. Jaroslav Kolár, Praha 1998.

BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197, Praha; Litomyšl 1999.

LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců I. Zrození státu 872-972. Od Bořivoje I. po Boleslava I., Praha 2006.

SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009.

TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců : vstup Čechů do dějin (530–935). Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997.

ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005.

A. I. Rogov, E. Bláhová, A. V. Konzal: Staroslověnské legendy českého původu, Vyšehrad, Praha 1976.