Chludovský žaltář - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Tento rukopis je díky významu miniatur v něm obsažených, a to jak z hlediska uměleckého, tak archeologického a církevního, zřejmě vůbec nejvýznamnějším ze všech, které se v naší vlasti nacházejí.

F. I. Buslajev

Věhlasný Chludovský žaltář (rus. Хлудовская псалтырь), jedna z nejvýznačnějších rukopisných středověkých památek, vznikl zřejmě okolo roku 850 v Byzanci, pravděpodobně ve Studijském klášteře. Patří k nejstarším dochovaným žaltářům v řečtině a je pouze jedním ze tří, které se dochovali z 9. století. Jeho specifickým rysem je, že byl sepsán během období ikonoklasmu a obsahuje řadu ilustrací na toto téma. Rukopis dostal název podle svého majitele, staroobřadního kupce a sběratele Alexeje Ivanoviče Chludova (1818–1882), dnes je uchováván v moskevském Státním historickém muzeu (č. 129d).

Vznik a další osudy

Existuje několik názorů na to, kdy byl vlastně manuskript sepsán – V. N. Lazarev měl za to, že přibližně v letech 787–815, A. N. Grabar předpokládal, že vznikl později ve skriptoriu cařihradského patriarchy Fotia (asi 820–896) a umělecké zpracování náleží jeho blízkému příteli, syrakuskému biskupu Řehoři, a datoval jej do let 858–867. Názor, že mohl pocházet z předního konstantinopolského Studijského kláštera uveřejnil N. P. Kondakov; solidární s ním byl J. J. Tikkanen. 

Ve 12.–13. století byly ilustrace žaltáře kompletně překresleny. Z dochovaných nápisů na kolofonech je zřejmé, že se po jistou dobu nacházel na Athosu v lauře sv. Athanasia Velikého a poté na ostrově Chalki. Do Ruska rukopis přivezl slavista V. I. Grigorovič (1815–1876/1877) ze své dlouhé studijní cesty po Balkánu v letech 1844–1847. Knihu zprvu vlastnil mecenáš A. I. Lobkov (proto je někdy nazývána rovněž „Lobkovský rukopis“), ale od 60. let 19. století se již nacházela ve sbírce A. I. Chludova. Po jeho smrti připadla moskevskému jedinověreckému chrámu sv. Mikuláše a roku 1917 byla „znárodněna“.

Popis a stylistika díla

Chludovský žaltář představuje nevelký rukopis na pergamenu o rozměrech 19,5 × 15 сm a obsahuje celkem 169 listů, na každé straně se nachází 23 řádků. Prvotní inkoust (jak černý, tak červený) z 9. století postupně vybledl, kniha byla proto ve 13. století kompletně přepsána; jazykem je dobová literární byzantská řečtina.

Rukopis obsahuje především žalmy, nicméně na listech 147–169 můžeme nalézt rovněž 15 biblických skladeb a několik bohoslužebných textů. Miniatury (kromě dvou) jsou umístěny na polích rukopisu, jedná se o starobylou tzv. klášterní výtvarnou redakci. Dochovalo se celkem 209 miniatur.

Podle historiků umění je Chludovský žaltář zcela výjimečný rukopis. Ilustrace (miniatury) totiž tvoří s textem takřka organický celek, což není u spisů tohoto typu obvyklé. S obdobnými kompozičními specifiky se lze setkat pouze v raném křesťanském umění, a to spíše v syrském prostředí.

Téma ikonoklasmu

Díky historickému kontextu, kdy byl manuskript sepsán, je rovněž obsah rukopisujedinečný. Obvyklé texty žalmů totiž doplňuje řada komentářů a výpadů proti ikonoborcům. Umělec tak popisuje činy odpůrců ikon a umně je propojuje s evangelijními událostmi.

Ke zřejmě nejznámějším ilustracím patří „Ukřižování“. Na této miniatuře vidíme ukřižovaného Krista, jemuž zprava přináší voják houbu napuštěnou octem a druhý voják ho zleva probodává kopím. Ve spodní části pak přední z ikonoklastů Ioannes Grammatikos a biskup Antonios z Pamfýlie zamazávají známou ikonu Krista stejným způsobem, tj. dlouhým kopím s hubkou; též nádobka na ocet je totožná s tou, kterou používají odpůrci úcty k ikonám.

Literatura:

Щепкина М. В., Миниатюры Хлудовской Псалтыри. Мoskva 1977.

Колпакова Г. С., Искусство Византии. Ранний и средний периоды, Sant-Peterburg 2004.

Кондаков Н. П., Миниатюры греческой рукописи псалтыри IX века из собрания А. И. Хлудова в Москве, Древности. Труды МАО, VII/3 (1878), s. 162–183.

Tikkanen J. J., Die Psalterillustration im Mittelalter, sv. I – Byzantinische Psalterillustration, Helsingfors 1895.