Jungmann Josef - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Josef Jungmann (Josef Jakub Jungmann, 16. července 1773 Hudlice – 14. listopadu 1847 Praha) byl přední český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel.

Život

Josef Jungmann se narodil jako šesté dítě z deseti v rodině ševce v Hudlicích a měl původně nastoupit církevní kariéru. V letech 1784 až 1788 navštěvoval piaristické gymnasium v Berouně, odkud přešel do Prahy, roku 1792 absolvoval gymnázium v Panské ulici na Novém Městě. Dále studoval na filozofické fakultě pražské univerzity (1792–1795) filozofii (později, do roku 1799, studoval také práva, ale studium nedokončil). V této době působil zároveň jako soukromý učitel.

Od roku 1800 působil na gymnáziu v Litoměřicích, kde vyučoval češtinu. Roku 1815 odešel do Prahy, kde se stal ředitelem Staročeského gymnázia. Český jazyk Jungmann vyučoval také na filozofické fakultě pražské univerzity, kde se posléze stal rektorem.

Josef Jungmann položil teoretické základy vývoji novodobé češtiny. Byl vůdčí osobností tzv. druhé (preromantické) generace obrozenců.

Dílo

Zasloužil se o založení prvního českého vědeckého časopisu Krok. Založil rovněž tzv. Jungmannovou básnickou a vědeckou školou, do níž patřily významné osobnosti české vědy a literatury té doby, např. František Palacký, Jan Evangelista Purkyně, František Ladislav Čelakovský atd.

Jeho životním dílem se stal pětidílný Slovník česko-německý (120 000 hesel), který byl (po Dobrovského Zevrubné mluvnici české) druhým základním kamenem pro pozvolné ustanovení normy spisovné češtiny. Vyšel v letech 1834–1839. Císař Ferdinand mu za vydání Slovníku udělil v roce 1839 Leopoldův řád, údajně jako prvnímu Čechovi vůbec.

Z vědeckých publikací si zaslouží pozornost především Historie literatury české aneb soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka (1825) – bývá používán zkrácený název Historie literatury české. Toto dílo vychází z díla Dobrovského, jde o soupis všech tehdy známých českých literárních památek. Dělí ji na šest dílů:

1) Od počátku až po vymření Přemyslovců (1306)

2) 1306 – až do Husa

3) Od Husa po rozšíření knihtisku

4) Od rozšíření knihtisku do přemožení nekatolické strany

5) Od přemožení nekatolické strany do zavedení němčiny do škol a úřadů

6) Od zavedení němčiny do škol a úřadů do své doby

J. Jungmann rovněž přeložil velké množství děl z němčiny, francouzštiny a angličtiny, např.: John Milton – Ztracený ráj, François René de Chateaubriand – Atala, díla Friedricha Schillera a Johanna Wolfganga Goetha.