Březina Otokar - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Otokar Březina (vlastním jménem Václav Jebavý, 13. září 1868, Počátky – 25. března 1929, Jaroměřice nad Rokytnou) byl český básník a spisovatel. Svým básnickým dílem, jež završuje český symbolismus, se ředí mezi největší autory světové poezie.

Nejtalentovanější český symbolický básník se narodil v obci Počátky 13. září 1868. Stal se učitelem, nejprve učí v roce 1887 v Jinošově u Náměště nad Oslavou, pak, když v roce 1888 skládá předepsané učitelské zkoušky učí v Nové říši a nakonec mezi léty 1901 a 1925 v Jaroměřicích. Učitelství však považoval za nutné zlo, už v Nové Říši se v jeho pracech a korespondenci prohlubuje pocit sžírající samoty a vydědění. Zpočátku píše Březina hlavně prózu, v jeho díle se opakuje motiv smrti, zejména po té co mu v krátkém období roku 1890 zemřeli oba rodiče. V letech 1890-1891 píše rozsáhlé dílo Román Eduarda Brunnera, do něhož vkládá značné naděje. Román je však odmítnut Světozorem a autor jeho rukopis ničí, a prožívá hlubokou uměleckou krizi.

V následujícím období se ponoří do studia filosofie, prožívá pocity melancholie a deprese. Po té co si v roce 1892 přečte Šaldovu stať „Synthetism v novém umění", přijímá jeho zásady a zcela odmítá svou dosavadní tvorbu. Z Březiny se stává symbolický básník nebývalé hloubky a mystiky, opírající se o novoplatónský idealismus, náboženská a mystická témata. Umělec završil své dílo v roce 1907. Získává čestný doktorát Karlovy univerzity v roce 1919, a státní cenu za literaturu v roce 1928. Osmkrát je navržen na Nobelovu cenu a umírá v roce 1929 v Jaroměřicích nad Rokytnou na vrozenou srdeční vadu.