Hus Jan - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Jan Hus (asi 1371 – 1415) český teolog, myslitel a reformátor.

Narozen asi 1371 v Husinci u Prachatic, upálen 6. 7. 1415 v německé Kostnici.

Profesor a rektor pražské univerzity, teolog, kazatel, hlavní představitel české reformace, jazykovědec, autor traktátů, polemik, listů a duchovních písní.

Z díla:

Hus psal především traktáty, ale i rozsáhlejší díla. Pro církev psal latinsky, pro prostý lid česky. Jeho díla jsou charakteristická přístupným jazykem, jasnou kompozicí.

O církvi (De ecclesia)

Napsáno latinsky. Hus pojímá církev jako společenství předurčených ke spáse, předzvědění k zavržení k církvi patří jen vnějškově. Za příslušníka církve považuje toho, kdo žije podle Kristových přikázání, a tím dokazuje opravdovou lásku k Bohu. Kdo svými skutky jedná proti Písmu, není pravým křesťanem, a Boha nemiluje. Hlavou církve není papež, ale Kristus, který ji svrchovaně řídí. Pokud papež jedná v rozporu s Božím slovem, pak nemá oprávnění nazývat se zástupcem Kristovým. Věřící pak nejsou povinni jej uznávat. Křesťan nemá poslouchat příkazy, které jsou v rozporu s biblí, každý křesťan má právo kontroly náboženského učení. Měřítkem pravosti učení je Bible. Opírá se o Viklefovo učení, často jej opakuje i v jiných česky psaných spisech.

Proti bule papežské

Napsáno latinsky. Vystupuje proti prodávání odpustků, přímo napadá papeže. Tento spis vedl k tomu, že byl Hus vyhoštěn z Prahy a začal působit na venkově, zde pak přizpůsobil jazyk prostému lidu.

O šesti bludech (De sex erroribus)

V díle se zamýšlí nad vztahem mezi církví a světským světem.

O českém pravopise (De orthographia Bohemica)

Napsáno latinsky. Anonymní a nedatované dílo, obvykle připisované Husovi. Odstraňuje spřežky a zavádí diakritická znaménka jako první pro slovanský jazyk. Hlavním záměrem je zjednodušit a sjednotit český pravopis. Měkkost se měla naznačovat tečkou (punctus rotundus), délku měla určovat čárka (gracilis virgula) namísto zdvojených hlásek. Nepřesně bývají tato diakritická znaménka označována za nabodeníčko krátké a nabodeníčko dlouhé. V samotném spisu se tyto pojmy neobjevují, s Husovými diakritickými znaménky jsou spojovány omylem.

Dcerka

Dílo navazuje na Štítného, vysvětluje dívkám jak žít v souladu s božím slovem.

Výklad Viery, Desatera a Páteře

Napsáno česky. Výklad víry, desatera Božích přikázání a modlitby Otčenáše (Páteř je odvozené od Pater noster, latinského označení modlitby). Hus odlišuje „věřit v Boha“ a „věřit Bohu“ - věřit v existenci Boha ještě neznamená, že člověk je křesťanem. Být pravým křesťanem znamená věřit Bohu, tzn. Božímu slovu a jednat podle něho. Věřit Bohu znamená také důvěřovat mu a milovat jej.

Knížky o svatokupectví

Kritika soudobé církve, napsáno po zákazu působení v Betlémské kapli. Za svatokupectví považoval, pokud někdo vymáhal poplatky za církevní obřady (křty, pohřby, mše, modlitby apod.), nehledě na chudobu věřících. Je pro odebrání majetku církevním hodnostářům, neříká však, komu by měl patřit.

Postilla

(z latinského post illa verba, tj. po oněch slovech – po slovech evangelia) (česky) Soubor kázání, vznikl po jeho nuceném odchodu z Prahy.

Dopisy

Husova latinská i česká korespondence (Sto listů M. Jana Husi; Praha, Jan Laichter, 1949).

Listy z Prahy

Listy Jana Husa, přeloženo a vydáno Václavem Flajšhansem.