Klostermann Karel - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Karel Faustin Klostermann (13. února 1848 – 16. července 1923), tvořící též pod pseudonymy Faustin a Doubravský, byl český spisovatel s regionálním zaměřením na oblast Šumavy. Představitel realismu a venkovské prózy, jehož sebrané spisy obsáhly přes čtyřicet svazků románů, povídek, črt, fejetonů a skic i část soustavných pamětí. Klostermannovo působení na národnostním rozhraní nebylo za postupujících nacionálních třenic bez obtíží. Protože sám pocházel z německo-českého prostředí, vnímal Šumavu jako společný domov obou národů a její budoucnost viděl v součinnosti Čechů a Němců. Klostermann měl ohromující jazykové nadání, mimo jiné se učil francouzštině, italštině, ruštině, španělštině, srbochorvatštině, angličtině, rumunštině a polštině.

Karel Klostermann se narodil 13. února 1848 v obci Haag am Hausruck v Horním Rakousku v rodině lékaře Josefa Klostermanna († 12. listopadu 1875) a Charlotty Hauerové († 23. září 1903), původem z proslulé sklářské rodiny Abélé, a byl pokřtěn jako Karel Faustin. Toto jméno také později používal jako svůj pseudonym.

Karel byl nejstarším z deseti sourozenců, kteří se dožili dospělosti (pěti chlapců a pěti dívek), dva starší sourozenci zemřeli v dětském věku ještě před Karlovým narozením.

Rodina se koncem května 1849 přestěhovala do Sušice, kde Karlův otec získal práci jako lékař. Po příchodu do Sušice najímají Klostermannovi chůvu Sabinu, která Karlovi byla druhou matkou, a to až do pozdního věku.

Začátkem roku 1854 je Josef Klostermann povolán knížetem Gustavem Lambergem, sídlícím v Žichovicích pod Rábím, za panského lékaře. Dětství trávil Klostermann bez dozoru, otec mu totiž dopřával značnou volnost. Pobýval u pasáčků, u nichž patrně získal svou celoživotní lásku ke zvířatům.

Nejprve jej vzdělávala jeho matka a v letech 1855–1857 navštěvoval školu ve Stříbrných Horách. Na zdejšího učitele Petra Šafránka vzpomíná v autobiografii Červánky mého mládí.

V letech 1857 a 1858 studoval na gamnáziu v Písku, mezi léty 1858 a 1861 pak v Klatovech a gymnaziální studium zakončil opět v Písku v letech 1861 až 1865.

Na přání svého otce nastoupil v roce 1865 Karel Klostrmann studia medicíny ve Vídni, avšak svá studia nedokončil. Od roku 1870 působí jako soukromý vychovatel v Žamberku. V roce 1872 se vrací do Vídně a pracuje v redakci pročeského časopisu Wanderer.

Toto místo mu zajistil univerzitní profesor Eduard Albert, rodák ze Žamberka a taktéž student vídeňské medicíny (promoval 1867). Klostermann patřil společně s T. G. Masarykem či F. L. Riegrem mezi Albertovy přátele, kteří se od 90. let scházeli v Albertově žamberské vile.

Hned v dalším roce 1873 bylo ovšem vydávání časopisu Wanderer z finančních důvodů zastaveno a Klostermann přijímá jako provizorium místo suplenta na německé reálce v Plzni, kde vyučuje němčinu a francouzštinu až do roku1908. Od roku 1878 zde působil již jako profesor.

Po dvou letech svého působení ve školství, tedy v roce 1875, se oženil. Roku 1898 však ovdověl a téhož roku se oženil podruhé. Jeho ženou se stala bohatá vdova po továrníkovi, což ho finančně zajistilo až do konce života.

Zemřel na rozedmu plic 16. července 1923 ve Štěkni u Strakonic.

K. Klostermann je autorem rozsáhlého díla. Z nejvěhlasnějších románů a knih povídek uveďme alespoň V ráji šumavském (1893), Ze světa lesních samot (1894), V srdci šumavských hvozdů (1896), Ze šumavského Podlesí (1908), Mlhy na Blatech (1909); posmrtně byly mj. vydány Šumavské povídky (1925) Ze Šumavy (1925). V němčině došly ohlasu mj. knihy Aus Waldwildnissen: Ein Böhmerwaldroman (1897) a Eine Perle des Böhmerwaldes (1910).