Masaryk Tomáš Garrigue - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) byl první československý prezident, český vědec, filozof, pedagog, politik a žurnalista.

Život

Masaryk se narodil v chudé rodině. Po absolvování čejkovické školy a reálky v Hustopečích chvíli praktikoval v hodonínské škole a posléze se učil zámečníkem ve Vídni. Obou činností zanechal a nastoupil jako podučitel hustopečské reálky a začal se připravovat k studiu na gymnasiu. Jeho nepříliš majetní rodiče (otec pracoval jako čeledín a posléze dráb, matka jako kuchařka v panských službách) ho nemohli na studiích vydržovat. Proto se od 15 let živil sám jako domácí učitel dětí bohatých rodičů. Po maturitě ve Vídni začal studovat filozofickou fakultu.

Během studia se seznámil s Franzem Brentanem a rodinou Rudolfa Schlesingra, jehož syna vyučoval. Na prázdninové cestě s mladým Schlessingrem, už po absolutoriu, se seznámil s Charlottou Garrigue, dcerou newyorského podnikatele. 10. srpna 1877 byli zasnoubeni. Získání docentury z filozofie pozdrželo sňatek do 15. března 1878. Po celou dobu studia byl Masaryk literárně činný, napsal mnoho studií a odborných statí. V letech 1879 až 1880 se stal otcem Alice a Herberta.

Po rozdělení University Karlo-Ferdinandovy na českou a německou část přijel Masaryk do Prahy, aby zde přednášel. V českém prostředí si vytvořil mnoho odpůrců svým kontroversním přístupem ke studentům a vykládanému tématu a názory na katolickou církev. Masaryk z protestantských pozic kritizoval některé vlastnosti katolické církve. Viděl nutnost náboženství pro moderní společnost, ale požadoval po katolictví radikální reformu. Masaryk přijel do Prahy jako uznávaný filosof a získal si mnoho přátel mezi svými studenty a později i v okruhu lidí kolem revue Athenaeum, kterou sám založil.

Spor o pravost rukopisu Královédvorského a Zelenohorského se stal celonárodní aférou. Masaryk se postavil za jejich nepravost a pro velkou část nacionalistů byl vlastizrádcem. Masaryk začal pracovat na poli politiky. Zde našel spolupracovníky v Josefu Kaizlovi a Karlu Kramářovi a formuloval nový politický směr, který prosazoval „přesné vědecké poznávání věcí proti romantické fantastice“ – realismus. Revue „Čas“ se stala tribunou realistů, v níž předávali své názory a postoje poměrně úzkému okruhu veřejnosti. Koncem roku 1890 byli přijati do mladočeské strany, na jaře 1891 získali mandáty do Říšské rady (celorakouského parlamentu) a v prosinci 1891 byl Masaryk zvolen do zemského sněmu. Později svou další politickou kariéru přerušil. Jednou z příčin byla skutečnost, že se mu rodina rozrostla o další dvě děti – Jana a Olgu.

I nadále byl literárně činný. Napsal mnoho studií i vědeckých statí, inicioval vznik Ottova slovníku naučného a také psal články do odborných časopisů, jako byly „Naše doba“, nebo do novin „Čas“, na jejichž vzniku se aktivně podílel.

Masaryk na Češích odsuzoval omezený rozhled a okruh zájmů. Příčil se mu český nacionalismus, který vycházel jen ze slepé nenávisti ke všemu německému a nedobře nesl rozrůstající se antisemitismus. Jeho aktivita v roce 1899, kdy se zasazoval o obnovení procesu s židem Hilsnerem, který byl odsouzen za rituální vraždu mladé Češky, to ostatně dokázala.

Masaryk byl hluboce věřící člověk, přesto uvítal vznik Volné myšlenky, kterou vnímal především jako antiklerikální hnutí.

Za první světové války Masaryk zaujal stanovisko nezávislosti českého národa a jeho vystoupení ze svazku Rakouska-Uherska. Ve své knize „Nová Evropa: Stanovisko slovanské“ ospravedlňuje boj proti monarchii, nutnost lepšího státoprávního uspořádání ve východní Evropě a dokonce předjímá i některé aspekty budoucí spolupráce mezi státy Evropy, eventuelně i ve formě federace demokratických států.

K dosažení politické samostatnosti bylo nezbytné zviditelnit český národ a přesvědčit státníky velmocí o potřebnosti a užitečnosti samostatného českého státu. Nejprve odešel do Ženevy. Později spolu s Benešem odjeli do Francie, kde se k nim připojil Milan Rastislav Štefánik. V září 1915 odjel Masaryk do Londýna a situaci ve Francii svěřil Benešovi. Po únorové revoluci přesídlil do Ruska, kde dal podnět k sestavení samostatných legií z českých a slovenských přeběhlíků a zajatců. Když do války vstoupily USA, vydal se přes Dálný Východ do Spojených států, aby zde působil na presidenta Wilsona, který do té doby po válce hodlal zachovat rakouskou monarchii, byť národně svobodnou. V Americe zorganizoval velkou přesvědčovací kampaň mezi americkými Čechy a Slováky na podporu samostatného státu.

Československo bylo uznáno za samostatný stát a Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním presidentem. 24. května 1934 jím byl zvolen počtvrté a naposledy i přes špatný zdravotní stav. 14. prosince 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů a zůstal na zámku v Lánech. Když „Tatíček Masaryk“ zemřel, pro jeho obdivovatele zemřel symbol morální velikosti a velké autority. Jeho heslo bylo: „Nebát se a nekrást“.

Masaryk byl označen za „presidenta Osvoboditele“ a ještě za jeho života byl přijat zákon „Masaryk se zasloužil o stát“, známý též jako Lex Masaryk. Masarykova osoba bývá spojována s pouze s obdobím první republiky, ačkoli značnou část svého díla vykonal již před ní.

 

Dílo

(Masarykův ústav AV ČR vydává od roku 1998 sebrané spisy T. G. Masaryka).

Prinzipien der Soziologie, Vídeň 1877

Der Selbstmord als soziale Massenerscheinung der Gegenwart (Sebevražda jako masový sociální jev přítomnosti), Vídeň 1881

Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty, ÚTGM, Praha 1998, Praha 2002 (4. č. vyd.)

O hypnotismu, magnetismu zvířecím, Vídeň 1880

Theorie dějin podle zásad T. H. Bucklea, Praha (1883)

Blaise Pascal, jeho život a filosofie, 1883

Blaise Pascal a Humeova skepse, Praha (1884)

O studiu děl básnických, Praha 1884, 1924

Základové konkrétné logiky, Praha 1885

Spor o Kanta, Praha 1885, 1924

Slovanské studie - Slavjanofilství I. V. Kirjejevského, Praha 1885

O studiu děl básnických II - Příspěvky k estetickému rozboru, Praha 1886

Náčrt sociologického rozboru, Praha 1886

Versuch einer concreten Logik (Pokus o concretní logiku), Vídeň 1887

Pokus o konkrétní logiku, třídění a soustava věd, MÚ, Praha 2001 (1. č. vyd.)

Základové konkretné logiky, třídění a soustava věd, MÚ, Praha 2001 (2. č. vyd.)

Několik myšlenek o úkolech českého studentstva, Praha 1889

J. A. Komenský Praha 1892, Praha 1920 (2. vyd.)

O Kollárovi, Praha 1893

Česká otázka. Snahy a tužby národního obrození, Praha 1895, Praha 1908 (2. vyd.)

Naše nynější krise, Praha 1895

Jan Hus. Naše obrození a naše reformace, Praha 1896, Praha 1908 (2. vyd.), 168 s., ISBN 80-900095-1-4, Jan Kanzelsberger (4. vyd.) Praha 1990

Česká otázka – Naše nynější krize – Jan Hus, ÚTGM, Praha 2000 (Česká otázka 8. vyd., Naše nynější krize 7. vyd., Jan Hus 9. vyd.)

Karel Havlíček, Praha 1896

Karel Havlíček, snahy a tužby politického probuzení, ÚTGM, Praha 1996 (4. vyd.)

Moderní člověk a náboženství, Praha 1896

Moderní člověk a náboženství, MÚ AV ČR, Praha 2000 (2. vyd.)

O nynější evoluční filosofii, Praha 1896

O národech jako úvod do filosofie dějin, Praha 1898

Jak pracovat? (přednášky z roku 1898), Praha 1926

Palackého idea národa českého (německy roku 1898, česky 1912), Praha 1926

Hus českému studentstvu, Praha 1899, 1919

Mnohoženství a jednoženství, Praha 1899

Nutnost revidovati proces polenský, Praha 1899

Význam procesu polenského pro pověru rituelní, Praha 1900, německy Vídeň 1900

O pověře rituelní, Praha 1900

Právo přirozené a historické, Praha 1900

Hospodářský a sociální význam vzdělání, Praha 1900

Osm hodin práce, Praha 1900, 1905

O oprávněnosti a prospěšnosti osmihodinové práce, Praha 1900, 1905, 1924

Rukověť sociologie. Podstata a methoda, Praha 1900, 1901

Naše politická situace, Praha 1901

Augustin Smetana a jeho filosofie sociální, Praha 1901

Ideály humanitní, Praha 1901, 1919

Otázka sociální, Praha 1896, německy 1898

Otázka sociální: základy marxismu filosofické a sociologické I. a II., MÚ AV ČR, Praha 2000 (6. č. vyd.)

Los von Rom!(anglicky), Praha 1902

Desorganisace mladočeské strany, Praha 1903

Organisujme se ku práci, Praha 1903

V boji o náboženství, Praha 1904

O svobodě náboženské a volnosti přesvědčení, Praha 1904

Národnostní filosofie doby nejnovější, Praha 1905

Problém malého národa, Kroměříž 1905, Praha 1905, Praha 1937 (první a druhé vydání knižní), Praha 1947 (třetí vydání), 4. vydání Praha 1990

Přehled nejnovější filosofie náboženství, Praha 1905

Politická situace, poznámky ku „Poznámkám dr. Kramáře“ - reforma volebního zákona a rozpuštění říšské rady, Praha 1905

Politika vědou a uměním, Praha 1906

Zrcadlo katechetům, Praha 1906

Inteligence a náboženství, Praha 1906, 1907

Americké přednášky, Praha 1907, 1922

Freie wissenschaftliche und kirchlich gebundene Weltantschaung und Lebensauffassung, Wien 1908

Věda a církev, Praha 1908

Za svobodu svědomí a učení, Praha 1908

Student a politika, Praha 1909, 1923

Tak zvaný velezrádný proces v Záhřebě, Praha 1909

Žena u Ježíše a Pavla, Praha 1910

Demokratismus v politice, Praha 1912

Nesnáze demokracie, Praha 1913

Přechod ze střední školy na školu vysokou, Praha 1913, 1919

Válka a hospodářství, hospodářský boj Anglie a Německa, Praha 1914

Problém malých národů a evropská krise, Londýn 1915 (anglicky), Berlín 1922 (německy), Praha 1926

Slované ve světě (Svět a Slované), Paříž - Londýn 1916 (francouzsky a anglicky), Praha 1919

Spomienky, Londýn 1917

The New Europe, London 1918

Rusko a Evropa, Rusko a Evropa a svět (od 1915 řada vydání v různých řečech)

Rusko a Evropa I. – III., ÚTGM, Praha 1995–96 (rev. vyd., 3. díl 1. vyd.)

Budoucí Čechy, Praha 1919

Nová Evropa: Stanovisko slovanské, Praha 1920

O bolševictví, Praha 1921

Das Neue Europa, C. A. Schwestschke uhd Sohn/Verlagsbuchhandlung, Berlin 1922

The Slaws after the War, London 1922

O ženě, Praha 1929

Slované po válce, Praha 1923 „Les Slaves aprés la guerre“, Paris 1923 „Slowienje po wójnie“, Lublaň 1923 „Sloviane po wojnie“, Varšava 1924

Světová revoluce. Za války a ve válce 1914–1918, Praha 1925, 1930, 1936, 1938

Světová revoluce. Za války a ve válce 1914–1918, ÚTGM