Neruda Jan - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Jan Neruda (9. července 1834 Praha – 22. srpna 1891 Praha) byl významný český básník a novinář.

Vůdčí představitel literárního hnutí družiny májové, průkopník kritického realismu, publicista, prozaik a básník.

Jan Neruda se narodil 9. července1834 v Praze na Malé Straně, kde také chodil do německé školy a později na Akademické gymnázium, jehož ředitelem byl tehdy Václav Klicpera. Po maturitě začal studovat na právnické fakultě, studia však z finančních důvodů nedokončil. Ve svém životě velmi často cestoval, navštívil Paříž, Balkán, Orient, Itálii a Německo. Stal se žurnalistou, nejprve psal hlavně německy, teprve později působil jako fejetonista v deníku Čas, poté v Hlase a od roku 1865 v Národních listech. Jan Neruda se aktivně podílel na politickém životě, zejména na formování demokratického křídla mladočeské strany. Jan Neruda byl nejaktivnějším členem literární skupiny, která připravila almanach Máj, a stal se také hlavním mluvčím Májovců v polemikách s představiteli konzervativního pojetí české literatury. Proti nim vydal roku 1858 anonymně veršovanou satiru „U nás" a v časopisech Obrazy života a Rodinná kronika uveřejnil několik studií. V roce 1865 založil a do roku 1866 redigoval s V. Hálkem Květy. Zemřel 22.srpna1891 v Praze.

Celá Nerudova tvorba vychází z konkrétní životní a společenské reality, promítá se do ní Nerudovo mládí, život na Malé Straně a umělcovy lásky.

Nejrozsáhlejší část jeho tvorby je spjata s novinářskou činností, napsal více než 2000 fejetonů. Sám Neruda se pokusil svoje fejetony roztřídit podle žánrů do pětisvazkového výboru Fejetony (dva svazky nazvané Studie krátké a kratší, svazek Žerty hravé a dravé a dva svazky cestopisných črt Menší cesty a Obrazy z ciziny). Pro rozvoj žurnalistických forem prózy mají velký význam především sociálně laděné fejtony prvního svazku Studií krátkých a kratších. Velmi vzácné jsou i fejetony z roku 1863 nazvané Pařížské obrázky.

První dvě své povídky uveřejnil Jan Neruda v knize Arabesky v roce 1864, ve druhém vydání v roce 1871 Neruda počet arabesek rozmnožil a připojil druhý díl nazvaný Různí lidé. Život v Praze na Malé Straně zachycují světoznámé Povídky malostranské z roku 1878.

Nerudova dramatická tvorba zahrnuje kromě několika veseloher i pokus o tragédii z roku 1860 s názvem Francesca di Rimini.

Nejvýznamnější je bezesporu Nerudova poezie. Umělcovou první sbírkou je Hřbitovní kvítí z roku 1858. Následovaly ji v roce 1868 tři sbírky Knihy veršů. Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených, Kniha veršů časových a příležitostních.

Druhé období své básnické tvory zahájil Jan Neruda v roce 1878 sbírkou Písně kosmické a sbírkou Balady a romance v roce 1883. Vedle těchto sbírek připravoval Neruda ještě dvě sbírky, které však  nevyšly knižně za jeho života – patří sem i Zpěvy páteční vydané v roce 1896 v uspořádání J. Vrchlického.