Zeyer Julius - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Julius Zeyer (26. duben 1841 Praha – 29. ledna 1901 Praha) – český prozaik, dramatik a epický básník.

Julius Zeyer se narodil 26. dubna 1841 v Praze v poměrně bohaté rodině. Zpočátku jeho studia směřovala k tomu, aby po otci převzal dřevařský obchod v centru Prahy, učil se totiž ve Vídni tesařem, ale Julius Zeyer byl postupem času čím dál tím více okouzlen českou historií a poezií staré Prahy. V Praze začal studovat filozofii a starověké kultury. Často cestoval, převážně po Evropě. Do ciziny jezdil za vzděláním, ale i za prací. V roce 1887 se odstěhoval z Prahy do Vodňan, kde žil téměř dvanáct let. V roce 1899 se vrátil do Prahy, kde později také zemřel – 29. ledna1901.

Julia Zeyera řadíme vedle Jaroslava Vrchlického k Lumírovcům. Vedle J. Vrchlického působí Zeyer monotónním a uzavřeným dojmem. V české literatuře jde o zcela ojedinělý zjev, jeho tvorba představuje totiž dramatický, těžko přístupný a samotářský svět. Vzdaluje se od reality, od tehdejšího měšťáckého způsobu myšlení a cítění. Zeyer svou tvorbou dává čtenáři najevo potřebu vymanit se ze soudobého života. Nesnažil se kriticky zachytit tehdejší obraz společnosti, vysnil si svůj svět s lidskými charaktery a vlastnostmi, které byly jeho době protikladné. Zeyerova poezie, převážně epická, vyjadřovala zklamání a nostalgii. Náměty čerpal básník z mýtů, bájí a pověstí. Ve svých básních oživoval Zeyer bájné postavy, v jejichž činech se zrcadlil spor života a smrti a zápas lidské a národní hrdosti s křivdou a slabostí. Náměty jeho básní nejsou jen české, ale i např. ruské a francouzské. Zeyerova dramatická tvorba byla převážně podnícena otevřením Národního divadla. Své příběhy zasazoval opět do starobylého, mytického nebo historického prostředí.