Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Nikolaj Alexejevič Kasatkin (1859–1930) byl významný ruský realistický malíř. Patřil mezi mladší generaci „Spolku putovních výstav“ známého též jako „peredvižnici“, jehož členem byl od roku 1891.  

Nikolaj Kasatkin se narodil v Moskvě 13. prosince (podle starého juliánského kalendáře) 1859 v rodině populárního umělce, litografa Alexeje Alexandrovič Kasatkina. Již od mládí projevoval velký zájem o umění a kresbu a ve svém otci tak nalezl svého prvního skvělého učitele. Kasatkin od mládí pomýšlel na kariéru umělce a jeho sen se mu také bez obtíží splnil. Vystudoval slavnou Moskevskou školu malířství, sochařství a architektury (studoval zde v letech 1873 až 1883), kde se jeho učitelem stal jeden z největších ruských malířů (rovněž člen spolku peredvižniků) Vasilij Perov (1834–1882) či neméně známý malíř, pedagog a mistr žánrové a realistické malby Illarion Prjanišnikov (1840–1894). Pod jejich vlivem se také mladý talentovaný umělec stává v roce 1891 členem spolku peredvižniků. Když mu bylo pouhých 16 let (v roce 1876) namaloval Vasilij Perov jeho portrét.

V závěrečném roce svých studií (1883) získal nejvyšší ocenění kolegia, Velkou stříbrnou medaili a titul Umělce, a to za obraz představující žebráky na zápraží kostela.

Po ukončení studií cestoval po celém Rusku, zejména je důležitá jeho návštěva Donbasu, kde maloval na konci roku 1894 a v roce následujícím. Odtud pochází velká část jeho obrazů a námětů zachycující život na venkově, scény ze života dělníků, horníků a jiné žánrové obrazy.

Od roku 1894 až do revoluce v roce 1917 Kasatkin působil jako pedagog ve své škole, tedy v Moskevské škole malířství, sochařství a architektury. Navíc byl vyzván, aby pracoval v nakladatelství největšího ruského vydavatele Sytina. Umělec v tomto nakladatelství nakonec pracoval celých 30 let a podílel se zde mj. na zpracování Dějin Ruska v obrazech, na prvních ruských stolních kalendářích a mnoha dalších projektech a publikacích.

V roce 1897 se malíř poprvé zúčastnil mezinárodní výstavy v Mnichově, kde zaznamenal velký zájem o své dílo. V roce 1899 znovu cestuje na Donbas, ale také na Ural, který jej doslova očaroval, a Kasatkin zde namaloval celou řadu scén z prostého života v této drsné oblasti.

V roce 1898 byl jmenován akademikem a v roce 1903 se stal řádným členem Imperiální akademie umění v Petrohradě.

Revoluční události z roku 1905 mu poskytly cenné náměty, a již tehdy byl považován za umělce tvořícího ve zcela novém, tedy socialistickém duchu. V roce 1906 Kasatkin krátce cestoval po Finsku a v následujících letech 1908 až 1910 navštívil Středomoří, zejména Itálii a Turecko. V těchto letech se také začal účastnit výstav Společnosti milovníků umění v Moskvě. V roce 1910 podruhé vystavuje na prestižní výstavě v Mnichově a na začátku roku 1917 vystavuje až v dalekém americkém St. Louis.

Po říjnové revoluci se stal Kasatkin prvním malířem, kterému byl udělen čestný titul lidového umělce Ruské sovětské federativní socialistické republiky (1923). Již v roce 1920 vstoupil do nově vytvořeného Sdružení umělců revolučního Ruska, tehdy nejpočetnější a nejvlivnější umělecké organizace. V roce 1924 byl Kasatkin touto organizací vyslán do Anglie, aby tam zachytit sociální boj tamního proletariátu. Byla zde patrna jistá snaha vytvořit z Kasatkina „Gorkého sovětského malířství“. Kasatkin jistě patřil k významným umělcům, byla také nesporně talentovaným, ovšem nikdy se nestal tak zářícím a ojedinělým zjevem jako Gorký v sovětské literatuře. Nejlepší práce, které vznikly v umělcově pozdějším období, představují až neuvěřitelně živé portréty (obecně je známa například Pionýrka s knihami z roku 1926, dnes v Muzeu revoluce).

17. prosince 1930, když vysvětloval zájemcům význam svých děl v Muzeu revoluce, Kasatkin náhle po náhlém záchvatu srdeční slabosti zemřel. Mezi jeho významné žáky a následovníky patří B. V. Johanson, V. V. Meškov a někteří další. V roce 1956 byla vydána poštovní známka SSSR věnovaná Kasatkinovi a jedna z ulic v Moskvě nese dodnes umělcovo jméno.

Literatura:

Журавлёв В. В., Журавлёва Е. А.: Николай Алексеевич Касаткин: народный художник. 1859-1930., Moskva - Leningrad, 1945.

Епишин А. С.: Миф, проект и результат. Ранняя советская живопись 2-й половины 1920-х ‒ начала 1930-х годов., Moskva, 2012.