Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Grigorij Grigorjevič Mjasojedov (rusky Григорий Григорьевич Мясоедов, (7. [19.] dubna 1834, vesnice Paňkovo, Tulská gubernie ‒ 18. [31.] prosince 1911, Poltava) byl ruský malíř, jeden z nejvýznačnějších představitelů realistické malby druhé poloviny 19. století.

Život

Mjasojedov pocházel ze starobylého statkářského rodu. Gymnázium studoval v Orlu, nicméně před dokončením přešel na Akademii umění v Petrohradu. V roce 1861 získal v Carském selu první významnější ocenění, zlatou medaili za obraz „Gratulace snoubencům“ (Поздравление молодых); rok poté pak další zlatou medaili za obraz „Útěk Grigorije Otrepjeva z hospody“ (Бегство Григория Отрепьева из корчмы).

Na státní útraty odcestoval do zahraničí - v letech 1863‒1868 pobýval v Berlíně, Bruselu, Paříži, Florencii, Římě a Španělsku. Z cest si přivezl několik obrazů, mj. Cikánský pohřeb ve Španělsku (Похоронный праздник у цыган в Испании). Po návratu do Ruska získal roku 1870 hodnost akademika, a to za obraz „Věštění“ (Заклинания). Stal se jedním ze zakladatelů a nejaktivnějších organizátorů tzv. peredvižníků (Товариществo передвижных художественных выставок).

Od konce 80. let 19. století žil malíř v Poltavě na velkém statku se sadem, parkem a rybníkem - tato krajina mu byla rovněž malířskou inspirací. Podzimní měsíce trávil na Krymu, odkud si přivezl také řadu obrazů.

Grigorij Grigorjevič Mjasojedov zemřel na svém statku 18. prosince 1911 a byl pohřben tamtéž.

Z díla

Kromě již zmíněných obrazů dosáhlo úspěchu hned několik dalších Mjasojedových obrazů, mj. „Chudina obědvá“ (Земство обедает, 1872), „Četba zákona o zrušení nevolnictví 1861“ (Чтение положения 19 февраля 1861 г., 1874), „Modlitba na poli během sucha“ (Молебствие в поле во время засухи, 1878) či „Cesta v obilí“ (Дорога во ржи, 1881).

Mjasojedov je rovněž autorem celé řady krajin, zejména krymských, jež se vyznačují zvláštním koloritem. Pro svou tvorbu si vybíral syžety jak z každodenního života, tak krajiny. Jeho malba se vyznačuje harmoničností a suverénně zvládnutým malířským řemeslem. Namaloval rovněž několik portrétu a dva autoportréty. Věnoval se také církevnímu umění.

Literatura:

Масалина Н. В. Мясоедов, Мoskva, Искусство, 1964.

„Мясоедов Григорий Григорьевич“, in: Энциклопедический словарь Брокгауза и Ефрона: В 86 томах (82 т. и 4 доп.), Petrohrad, 1890—1907.