Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Albrecht Altdorfer (asi 1480 – 1538) byl německý renesanční malíř, rytec a architekt žijící a tvořící převážně v jihoněmeckém Řezně (Regensburg).

Spolu s Lucasem Cranachem starším a Wolfem Huberem je považován za hlavního představitele takzvané Dunajské školy, která se vyznačovala zasazením svých historických a biblických námětů do krajiny ztvárněné zpravidla ve výrazných barvách. Altdorfer bezesporu patří mezi průkopníky krajinomalby na evropském kontinentě. Je také znám pro značné množství maloformátových složitých rytin, díky kterým je také řazen po bok norimberským „malým mistrům“.

Albrecht Altdorfer se narodil buď v Řezně, nebo ve vsi Aldorf, po níž nesl své příjmení, pravděpodobně okolo roku 1480. Umělecké nadání a zájem o výtvarné umění a estetiku získal zcela určitě od svého otce Ulricha Altdorfera, který byl poměrně známým a také dobrým malířem a miniaturistou. O dětství a mládí umělce, stejně jako o jeho dalším osobním životě se nám bohužel nedochovaly žádné informace. Altdorferův život tak můžeme zrekonstruovat pouze v hrubých obrysech na základě zakázek a děl, která vytvořil.

Již na začátku své kariéry se proslavil především malými formáty a zcela neobvyklými kompozicemi v subtilních dílech. Vliv jeho otce miniaturisty zde byl nepochybně značný, přesto od počátku umělecké tvorby Albrechta Altdorfera můžeme v jeho práci spatřovat značnou nezávislost a originalitu. Roku 1505 se usadil trvale ve svobodném císařském městě Řezně, ležícím na Dunaji. Jeho první podepsané práce jsou datovány do roku 1506, včetně skvělých rytin a kreseb, jakými jsou Stygmata svatého Františka a svatého Jeronýma. Za své vzory a studnice svých námětů přijímal z počátku mědirity umělců Jacopa de Barbariho a Albrechta Dürera .

Někdy kolem roku 1511 nebo snad i dříve cestoval ještě mladý umělec směrem k jihu do Alp, kde jej krajina uchvátila natolik, že se z něj stal první krajinář v moderním slova smyslu. Byl jedním z prvních, ne-li docela prvním umělcem, který vytvořil krajinomalbu jako finální, hotové dílo, a nejen jako kresbu či náčrtek pro pozdější rozpracování v jiném námětu. Stal se tak vůdčí osobností vznikající Dunajské školy, která v jižním německu té doby začala propagovat krajinu jako nezávislý žánr.

Od 1513 byl ve službách Maxmiliána I. v Innsbrucku, kde získal několik zakázek přímo od císařského dvora. Během neklidných období protestantské reformace se jeho tvůrčí zájem obrátil poněkud k architektuře a perspektivě. Díky tomu nám zanechal jedno ze svých nejkrásnějších a dodnes obdivovaných děl, v nichž na místě jindy obrazu dominující krajiny nalézáme složitý a propracovaný pohled na architekturu interiéru. Jedná se např. o obraz Narození Panny Marie z roku 1520. Toto dílo je nesmírně složitou studií, jak můžeme vidět na perspektivě architektonické výzdoby, představující obrovský prostor plný světla s lehkými stíny.

V roce 1529 vytvořil jedno ze svých stěžejních a přitom zcela neobvyklých děl: Bitvu Alexandra u Issu (Alexanderschlacht) pro vévodu Viléma IV. Bavorského. Ve dvacátých letech šestnáctého století se jako bohatý muž a vážený umělec vrátil do Řezna, kde se stal členem městské rady.

V tomto závěrečném období jsou jeho díla ovlivněna pracemi Giorgiona a Lucase Cranacha, jak ukazuje jeho Ukřižování. V roce 1535 pobýval umělec ve Vídni. Zemřel v Regensburgu v roce 1538.

Altdorferův umělecký odkaz tvoří 55 panelů, 120 kreseb, 125 dřevorytů, 78 rytin, 36 leptů, 24 obrazů na pergamenu a fragmentů z nástěnné malby v lázních v řezenském Kaiserhofu. Vznik těchto děl je datován do rozmezí let 1504–1537.

Altdorfer byl průkopníkem zobrazování čisté krajiny. Věřil, že lidská postava by neměla narušit přírodu, ale podílet se na ní, nebo napodobit její přirozené procesy. Rozvíjel malbu krajiny ve stylu Lucase Cranacha Staršího ‒ ukazuje např. kopcovitou krajinu údolí Dunaje s hustými lesy, svěšené a rozpadající se jedle a modříny či dramaticky zbarvené vycházející nebo zapadající slunce.

K nejznámnějším dílům patří bezsporu jeho Krajina se sv. Jiřím z roku 1510. Majestátní panorama lesní krajiny tvoří pozadí Altdorferovy rané náboženské kompozice „komorního“ formátu. Na tomto obraze jsou malé postavy jakoby ztraceny v neproniknutelné záplavě zeleně, kde koruny stromů vytváří jednolitou plochu prosvětlenou zlatými a nahnědlými odstíny světla, vytvořenými jemnými tahy štětce.

Mistr zde využil výrazových možností, které mu poskytl tónovaný papír. Nejprve širokým štětcem nanesl temně zelené listy a pak jemným kaligrafickým štětcem vykreslil odlesky slunce na větvích a listech. V dolní části obrazu se nachází malá mezera v zeleni, jež otvírá průhled do krajiny – ta přivádí divákův zrak k místu boje rytíře s drakem.

Jeho Krajina s lávkou (Národní galerie, Londýn) z let 1518 až 1520 je považována za historicky první čistou krajinu provedenou v oleji. Na tomto obraze umístnil Altdorfer do středu plátna velký strom, který vytváří osu celé kompozice. Jeho větve a tvary nabývají až antropomorfních vlastností.

Umělec nakreslil také celou řadu krajin – perem či akvarelem –, jakou je například jeho Krajina s dřevorubcem z roku 1522. Na jakési mýtině zde vidíme mohutný strom, který zcela dominuje výjevu. V polovině kmene snad visí svatý obrázek, je však odvrácen od diváka, a proto si nemůžeme být jisti, oč vlastně jde. V dolní části, u paty kmene pak vidíme sedící postavu muže s nožem a sekerou, která jakoby byla na výjevu zcela nezávislá.

Altdorfer pochopitelně maloval a kreslil v prvé řadě biblické a náboženské náměty, které byly v jeho době ve středu zájmu umělců i celé společnosti. Zasazuje své postavy do fantastických překrásných krajin a dává jim tak zcela nový, originální háv. Jeho nejlepší náboženské scény jsou velice intenzivní, plné lesknoucího se světla a zářících barev, občas hraničí až s expresivitou. Velmi často zobrazuje intimní a zdánlivě poklidné scény: Krista s jeho matkou, či různé výjevy ze života svatých, které však i přes svoji zdánlivou melancholii strhují diváka do světa nevídaného vnitřního života a zápasu. Takovým zdánlivě poklidným dílem je například i Odpočinek na útěku do Egypta z roku 1510. Jak je vidět z nápisu na obraze, Altdorfer věnoval tuto svou práci nějakému kostelu. Tato poklidná scéna odpočívajícího Josefa a Marie s dítětem u kašny na cestě do Egypta nám představuje umělce v poněkud sentimentální poloze. Krajina – hornaté pobřeží s architekturou – je osvětlena jasnými paprsky zapadajícího slunce, vše působí až hravě, útulně a idylicky.

Jedno z jeho největších děl se sakrálním námětem, které je zároveň jedním z nejznámnějších a nejcenějších děl pozdního středověku, zobrazuje Legendu svatého Šebestiána a Ukřižování Krista. Toto dílo, známé také jako oltář svatého Šebestiána, bylo vytvořeno pro opatství svatého Floriana (Stift Sankt Florian) nedaleko Lince v Horních Rakousích.

Dílo se původně skládalo jako všechny německé oltáře nejen z maleb, ale i ze soch, dřevořezeb a architektonických prvků. Do současnosti se zachovalo pouze 16 vložených obrazů (14 v klášteře svatého Floriána, 2 ve vídeňském Muzeu historie umění). Na rozevřeném oltáři bylo zobrazeno osm kompozic s tématikou utrpení Krista a dvě scény – Uložení do hrobu a Vzkříšení – byly umístěny na oltářním podstavci. V tomto cyklu se v plné síle projevil rozsah Altdoferova talentu, jeho dramatické a silně emocionální chápání světa, schopnost vystavět složité figurální scény s tvrdými a silnými výrazy, spojenými a též dokonalá práce geniálního koloristy. Ultramarín, rumělka, karmín, smaragdová zeleň i zlatožluté odstíny jsou obdařeny velkým světelným efektem. Barvy jsou někdy tak husté, že se překrývají, jindy tak průzračné, že ukazují podmalbu, a znovu jako by dílo bylo poznamenáno rychlými ranami štětce. Dnes je toto dílo rozděleno: dvě závěrečné scény cyklu – Pohřeb a Vzkříšení – byly prodány v roce 1923 a v roce 1930 do Uměleckohistorického muzea ve Vídni (Kunsthistorisches Museum).

Oba obrazy mají podobnou formální strukturu. Děj je situován v otveřené krajině, která je pozorována otvorem malé jeskyně. Barvy zvláště vynikají v noční scéně, v níž dominuje fantastické noční osvětlení a dlouhé tahy štětce rozbouřené na hrubém povrchu skal a klouzající po hřebenech, vykouzlí odlesky světla na kovovém brnění. Prvek snového světla evokuje zmrtvýchvstání Krista, které je symbolizováno vzplanutím záře okolo Kristovy hlavy, a přechází v proud ohnivé lávy zlatočervené oblohy pokryté vysokými mraky. Datum dokončení na tomto posledním vyhotoveném panelu je uvedeno jako rok 1518. Celé dílo bylo tedy vytvořeno v letech 1516 až 1518.

Altdorfer také namaloval několik portrétů svých současníků, celkový soupis jeho malířského díla však není příliš rozsáhlý – velkou část své tvůrčí energie však bezesporu věnoval grafice. Zvláště v pozdějších malířských pracích se stále více obracel k manýře a lidská tvář a postava se v jeho dílech přibližuje tehdy obdivovanému italskému stylu.

Poněkud netypický obraz, který se vymyká z řady ostatních Altdorferových děl nejen námětem ale i zpracováním, Bitva Alexandra u Issu byl zadán umělci v roce 1529 Vilémem IV. Bavorským jako jeden ze série osmi historických bojových scén určených k zavěšení v jeho rezidenci v Mnichově. Námětem díla jsou události z roku 333 před naším letopočtem, kdy Alexandr Makedonský soupeřil s perským králem Dareiem III. o nadvládu nad Malou Asií. Alexandrovská tematika je – tak jak tomu ostatně bylo obvyklé – využita k celé řadě metafor, překypuje symbolickými vyjádřeními a snaží se zobrazit mnohé z ideálů tehdejší společnosti, zejména hrdinství.

Na obraze vidíme hemžení tisíců vojáků obklopujících centrální scénu: Alexandra na bílém koni před řadami jezdců a prchajícího Dária, který se s obavami ohlíží přes rameno z vozu. Jednotlivé armády jsou rozlišeny barvami svých oděvů – Peršané jsou oděni v červené a Alexandrovi vojáci mají šat modrý. Horní část obrazu jakoby v závrati přechází v obloukové panorama krajiny, umělec zřejmě toužil zachytit spojení země a oblohy. Na obloze slunce zastíní měsíc, tak jako Alexandrova armáda poráží nepřátele – stejně tak jako v umělcově současnosti spojenecká vojska poráží turecké hordy. Altdorfer rozmístnil vojáky v krajině tak, že krajina nese stejnou míru důležitosti jako samotná válečná scéna. Otvírá se nám pohled na zakřivení Země z velké výšky. Spatřujeme daleký pohled na skutečné Turecko, je zde ostrov Kypr i rozevřené ústí Nilu a za sinajskou šíjí Rudé moře.

Bitva je nyní v Alte Pinakothek v Mnichově, která se pyšní největší sbírkou mistrových děl – nalezneme tu také výše zmíněnou krajinu se svatým Jiřím nebo Dunajskou krajinu s hradem Wörthersee (1520), jež je jedním z prvních přesných topografických vyobrazení určitého objektu, tak populárním v pozdější době.

Altdorfer byl ovšem především významný grafik – zachovaly se nám četné rytiny a přes devadesát dřevorytů. Nacházíme zde pestrou škálu namětů i výtvarných stylů. Nicméně za jeho vrcholná a nejlepší díla můžeme považovat jeho lepty, zejména znovu a znovu se opakující krajiny, ve kterých mohl nejlépe využít svůj kresebný styl. Byl jedním z nejúspěšnějších německých grafiků a jedním z průkopníků této umělecké disciplíny. Ve své generaci byl neobvyklý zejména tím, že nevytvořil žádné knižní ilustrace, alespoň nejsou žádné takové známy. Často kombinoval lept a rytinu na jedné desce a vytvářel tak zcela neobvyklé tisky s výraznými kontrasty leptaných a rytých ploch. Hlubotisků se zachovalo okolo 120 jednotlivých děl.

Altdorfer byl také veřejně činný a měl pověst vynikajícího politika své doby. Byl pověřen dohledem nad veřejnými stavbami a pod jeho dozorem tak vzniklo několik městských budov, jakými byly jatka, budovy pro skladování vína a další, které pravděpodobně také sám navrhoval. V roce 1517 byl již s určitostí členem místní rady jako zmocněnec pro zahraniční záležitosti a v této funkci se mimo jiné podílel na vyhnání Židů, zboření synagogy a výstavby kostela známého jako Schöne Maria na jejím místě v roce 1519. Altdorfer vytvořil několik leptů z interiéru synagogy a navrhl také dřevoryt podle oltářního obrazu kostela Schöne Marie. Městským radním se pak natrvalo stal ve dvacátých letech. V letech 1529 až 1530 byl také pověřen vedením prací na zesílení některých částí městského opevnění v reakci na tehdy aktuální turecké nebezpečí.

Albrechtův bratr, Erhard Altdorfer, byl také velmi nadaným malířem a grafikem, vytvářejícím především dřevořezy. Patřil k nejnadanějším žákům Lucase Cranacha staršího.

Doporučená literatura:

BALDASS, Ludwig, von, Albrecht Altdorfer, Wien 1941.

BENESCH, Otto, Der Maler Albrecht Altdorfer, Wien 1938.

RUHMER, Eberhard, Albrecht Altdorfer, München 1965.

WAGNER Christoph, JEHLE Oliver (ed.), Albrecht Altdorfer. Kunst als zweite Natur, Regensburg 2012.

WOOD, Christopher S., Albrecht Altdorfer and the origins of landscape, Chicago 1993.