Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Joseph rytíř von Führich (9. února 1800, Chrastava – 13. března 1876, Vídeň) byl akademický malíř a grafik, nejvýznamnější český představitel nazarénského směru, který, tak jak bylo tomuto hnutí vlastní, kreslil a maloval hlavně náboženská témata. Působil převážně v Praze a od roku 1840 ve Vídni jako profesor na tamější umělecké akademii. Roku 1861 byl za své zásluhy na poli umění povýšen do rakouského šlechtického stavu.

Nazarénismus, hnutí nazaretských či nazarénů byl realistický umělecký směr v rámci romantismu projevující se především v první polovině 19. století, a to převážně v Německu a Itálii, původně jako iniciativa studentů ve Vídni a Římě z roku 1809. Umělci tohoto směru, kteří byli patrně po vzoru raných křesťanských obcí nazýváni nazarény (nazarenes), hledali inspiraci v křesťanském umění pozdního středověku, zejména pozdní gotiky a rané renesance. Pro jejich umění byla typická síla námětu, převážně duchovního, jistá strnulost, stylizace, pečlivé oblékání postav a vyvarování se jakékoli smyslnosti a pohanského pojetí, jaké bylo v tehdejším akademickém umění běžné.

Mezi zástupce nazarénů patřili především Johann Friedrich Overbeck, Franz Pforr, Ludwig Vogel, Johann Konrad Hottinger, Philipp Veit, Peter von Cornelius, Julius Schnorr von Carolsfeld a Friedrich Wilhelm Schadow. Z českých umělců to byl pak především právě Josef Führich.

Führich byl syn malíře Wenzela (Václava) Führicha, od kterého také přijal své první výtvarné školení. Narodil se v Chrastavě (Kratzau, město v severních Čechách, dnes v okrese Liberec, v Libereckém kraji) ve zbožné katolické rodině, a v tomto duchu byl také vychován. Měl jedenáct bratrů a sester a mezi jeho sourozence patřila i další významná umělkyně, malířka Marie Antonie Führichová. Kromě výuky svého otce byl Führich od dětství nadšeným autodidaktem, téměř neustále kreslil a skicoval vše kolem sebe. O jeho budoucím povolání tak nebylo pochyb již od útlého dětství.

Roku 1819 vystavil v Praze dva obrazy, které vzbudily velkou pozornost a majitel chrastavského panství hrabě Christian Christoph Clam-Gallas mu umožnil studovat na pražské akademii u profesora J. Berglera. Hrabě nejenže financoval celé umělcovo studium, ale nabídl mladému Führichovi i četné zakázky a zůstal mu nakloněn po celý svůj život, patrně jako přítel.

Během svých studií se Führich věnoval především výzdobě venkovských kostelů po celých Čechách, na seznamu čteme jména obcí Chanowitz, Liebenau, Nixdorf nebo Raspenava.

Pod vedením svých učitelů také vytvořil celou řadu knižních ilustrací, zejména k dílům Josefa Mariuse von Babo („Otto von Wittelsbach, Pfalzgraf in Bayern“), Johanna Wolfganga von Goethe („Erlkönig“ a „Hermann a Dorothea“), Augusta von Kotzebue, Friedricha Schillera, Ludwiga Tiecka („Phantasus“) a Christopha Martina Wielanda.

V roce 1825 se krátce rekreoval v Lázních Libverdě. Roku 1829 zaujala jedna jeho ilustrace k Tieckovi knížete Metternicha, který umělci umožnil studijní pobyt v Římě. Tam se Führich setkal s německými nazarény, katolickými romantiky, a především s Friedrichem Overbeckem, který ho přizval ke spolupráci při výzdobě vily Massimi. Římští nazaréni Führicha ovlivnili natrvalo: ztotožnil se s jejich uměleckým názorem, a i nadále se věnoval téměř výhradně religiózní tvorbě v nazarénském duchu – získal dokonce laskavou přezdívku „teolog se štětci“.

V roce 1831 se vrátil do Prahy a následující rok se oženil s Franziskou Gassnerovou. V roce 1834 ho Metternich pozval do Vídně, kde spravoval Lambergovu galerii (nyní je sbírka ve vlastnictví Akademie výtvarných umění ve Vídni) a v roce 1838 pro ni jel spolu s Eduardem Engerthem nakupovat obrazy do Benátek. Patrně díky tomuto svému přínosu byl jmenován v roce 1840 prvním profesorem historické kompozice na vídeňské akademii.

Kromě kreseb náboženského obsahu, kterými se již Führich proslavil po celé Evropě, vytvářel v této době také některá historická plátna – ta však v jeho tvorbě nikdy nepřevážila. Ve spolupráci s Františkem Josefem Dobiaschofským a Leopoldem Kupelwieserem vytvořil monumentální díla v kostele sv. Jana Nepomuckého v Leopoldstadtu (součást Vídně) a v novém Altlerchenfelderském farním kostele. Tato práce byla přerušena během revoluce v březnu 1848, kdy Führich musel uprchnout do rodného kraje na severu Čech. Fresky z křížové cesty na Petříně v Praze vytvořil v té době mnichovský historický malíř Josef Maier právě podle Führichových šablon.

V roce 1851 se Führich znovu vrátil do Vídně. Vzhledem k tomu, že jeho třída byla rozpuštěna v rámci restrukturalizace Akademie výtvarných umění, ztratil svou učitelskou práci, včetně na tehdejší dobu velmi slušného příjmu. Většina z jeho studentů však zůstala loajální ke svému učiteli, a zejména díky jejich nátlaku byl Führich znovu jmenován na Akademii jako lektor a pokračoval tak i nadále ve své pedagogické činnosti. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patří Franz Josef Dobiaschofsky, Bonaventura Emler, Carl Joseph Geiger, Grünes, Klein, Lebert, Carl Madjera, Ludwig Mayer, Wenzel Ottokar Noltsch, Heinrich Reinhart, Karl Schönbrunner, Friedrich Staudinger, Stolz, Adam Vogler, Edmund von Wörndle a jeho bratr August von Wörndle, který si později v roce 1872 vzal Führichovu dceru Annu.

Během slavnostního aktu povýšil císař František Josef I. Führicha v roce 1861 v dědičné rytířství. Říká se, že císař také Führicha osobně požádal o návrhy na zkrášlení katedrály sv. Štěpána (Stephansdom). Návrhy na barevné vitráže do této vídeňské katedrály na objednávku císařského dvora byly jeho poslední prací. V roce 1872 odešel malíř na zasloužený odpočinek.

U příležitosti jeho 75. narozenin byl umělec jmenován čestným občanem Vídně. Následujícího roku Josef Führich tamtéž v noci z 12. na 13. března 1876 zemřel.

Führich získal mezinárodní věhlas především pro své křížové cesty – celá řada umělců následující generace použila jeho šablony pro křížové cesty po celé Evropě. V roce 1844 také napsal svou krátkou autobiografii.

Joseph Führich byl pohřben na vídeňském hřbitově Grinzinger, kde také dodnes nalezneme jeho hrob. V roce jeho smrti 1876 byla pojmenována jedna ulice ve vídeňském vnitřním městě jeho jménem a jmenuje se tak dodnes ‒ Führichgasse. V jeho rodišti Chrastavě (Kratzau) je umístěna pamětní busta. V roce 2001 vydala Rakouská pošta pamětní razítko k jeho 125. výročí.

Literatura:

Joseph von Führich. Eine Lebensskizze. Wien 1875.

Joseph von Führichs Briefe aus Italien an seine Eltern. Freiburg 1883.

Moriz Dreger. Josef Führich. Wien: Verlag von Artaria & Co. 1912.

Heinrich von Wörndle. Joseph Ritter von Führich. Sein Leben und seine Kunst. Allgemeine Vereinigung christlicher Kunst, München 1925.

Rittinger Bernhard (Hrsg.). Joseph Ritter von Führich, Er ist auferstanden. Die Entwürfe zu der Holzschnittfolge von 1868. Diözesanmuseum, Wien 1991.

Rittinger Bernhard. Joseph von Führich, unbekannte Aktzeichnungen aus seiner Prager Studentenzeit (1819–1825). Technische Universität, Wien 2000.