Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Kacušika Hokusai (1760–1849)

K. Hokusai proslul jako vynikající umělec dřevořezů a maleb ve stylu ukiyo-e, tj. obrazů pomíjivého světa. Tento umělecký žánr vznikl v Japonsku někdy koncem 17. století a vytkl si za ideál zobrazování prostých a všedních scén z každodenního života. Tyto barevné dřevořezy se tiskly ve velkých sériích a jejich cena byla stanovena tak, aby si je mohly dovolit zejména široké střední vrstvy japonského obyvatelstva. Dodnes jsou podobné grafické listy součástí tradičních japonských interiérů. Japonské dřevořezy vyznačující se vysokou kultivovaností, přesnou a pevnou linii a harmonií barev byly vysoko ceněny a obdivovány moderními umělci, zejména impresionisty. Hokusai spolu s Andó Hirošigem zásadně ovlivnili evropské moderní umění, zejména krajinomalbu. Velkým obdivovatelem Hokusaiova díla, dováženého ve velkém množství ze zámoří, byl především Claude Monet nebo James Whistler, jehož dílo je s Hokusaiovým přímo spojováno.

Kacušika Hokusai, vlastním jménem Hokusai Kawamura, se narodil v 9. měsíci 10. roku éry Horeki, tedy podle evropského kalendáře někdy na přelomu října a listopadu 1760, v Edu, dnešním Tokiu, jako syn dvorního leštiče zrcadel. |Jednalo se o poměrně významnou dvorskou funkce, neboť zrcadla jsou v Japonsku pokládána za posvátné zpodobnění bohyně Amaterasu Omikami, mýtického předka císařské rodiny.

Od roku 1770 se učí dřevořezbě a od roku 1779 studuje a pracuje v ateliéru Kacukawy Šunšóa, s jehož uměleckými postupy zřejmě nesouhlasí, a traduje se, že v roce 1785 byl z jeho ateliéru dokonce vyloučen. Jisté je, že opouští ateliér po Šonšóově smrti v roce 1792 a pokračuje v práci a ve studiu na různých jiných místech. V následujícím roce 1793 Hokusaiovi umírá jeho první manželka a zanechává mu syna a dvě dcery. Roku 1797 se žení podruhé a od roku 1798 začíná nejproduktivnější a nejslavnější období jeho práce, kdy se rozhoduje malovat zejména krajiny. Hokusai je ovlivněn tím z mála z evropského umění – zejména rytin –, které proniklo do japonského prostředí z holandské obchodní stanice v Nagasaki. Japonsko v té době procházelo obdobím národní izolace (1639–1854), a cestovat mimo zemi či seznámit se jakkoli s cizí kulturou bylo téměř nemožné.

V roce 1812 prožívá umělec období zármutku, když umírá jeho nejstarší syn. Stopy této události můžeme vystopovat i v náhlém dospění jeho tvorby. Od konce roku 1814 začíná vydávat slavný cyklus Hokusai manga, soubor skicářů, který má dvacet svazků.

Mezi léty 1823 až 1831 vytváří a vydává Třicet šest pohledů na horu Fudži, své nejslavnější dílo, ve kterém dosáhl dokonalého mistrovství a jímž zahajuje období svých nejtypičtějších prací. Uvědomme si, že Hokusaiovi bylo v roce 1823 již 63 let a své největší dílo vytvořil právě až v tomto vysokém věku.

V roce 1828 umírá Hokusaiovi i druhá manželka.Mezi léty 1831 až 1849 vydává ještě svou nádhernou Cestu k vodopádům a 10. května 1849 umírá v Edu v požehnaném věku. Dílo, které nám tento japonský mistr zanechal, představuje neuvěřitelných 30 tisíc prací, zejména dřevorytů, kreseb, knižních ilustrací či smyslných až erotických maleb ve stylu šunga (cyklus zvaný Fukudžusó). Nejslavnější a v jistém smyslu nejlepší jsou však jeho krajiny, mezi něž se počítají i nejznámnější díla japonského umění vůbec – krajiny Fudži za bouře a Vlna.