Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Angelika / Angelica Maria Anna Katarina Kauffman (30. října 1741 – 5 listopadu 1807) byla švýcarsko-rakouská klasicistní malířka. Kauffman (a ne Kauffmann) je upřednostňovaná podoba jejího jména, je to forma, kterou sama používala nejvíce ve své korespondenci, dokumentech a obrazech. Velmi inteligentní a zároveň velmi krásná malířka neobyčejné lehkosti a vytříbené techniky zpracování, vždy oblíbená ve společnosti, kde byla pro svou milou povahu často nazývána podle svého jména Andělem.

Švýcarská malířka Angelica Maria Anna Katarina Kauffmanová se narodila 30. října roku 1741 ve městě Chur v kantonu Grisons (Graubünden) ve Švýcarsku, ale vyrostla v Schwarzenbergu v rakouském Vorarlbergu, odkud pocházela její rodina. Jejím otcem byl známý, nicméně spíše průměrný a chudý malíř Johann Joseph Kauffman, který byl rovněž jejím prvním učitelem. Otec Kauffmanové seznámil svou dceru už v ranném věku s tajemstvím použití a kombinace barev a ve své dceři vždy nacházel oddanou obdivovatelku a posluchačku. Velkým důkazem nevšedního malířského talentu Kauffmanové bylo například to, že byla už ve věku svých dvanácti let požádána biskupem Monsignorem Nevronim, aby namalovala jeho portrét. Byla rovněž oblíbenkyní modenského vévody a guvernéra Milána Františka III. d'Este, který ji finančně podporoval. Vedle svého malířského talentu byla Kauffmanová také velmi nadaná ve zpěvu a hraní na hudební nástroje a její otec ji často prosil, zřejmě pod dojmem vlastního neúspěchu, aby se vzdala malířství a věnovala se raději hudbě. Angelica se také obdivuhodně rychle naučila několik jazyků od své matky Cleophey rozené Lutzové.

V letech 1742 až 1757 rodina Kauffmanových pobývala v Itálii a poté se přestěhovala do Schwarzbergu v Rakousku. V roce 1763 navštívila Kauffmanová poprvé Řím, který ji velmi okouzlil a kde navštěvovala malířské kurzy o perspektivě, jež vedl její pozdější blízký přítel J. J. Winckelmann. Už v roce 1765 se pak Kauffmanová stala členkou Akademie Sv. Lukáše v Římě.

Kauffmanová navštívila mnoho italských měst – Milán, Neapol, Florencii a Benátky, kde se seznámila s několika anglickými šlechtici. Už v roce 1766 Kauffmanová odjela na pozvání Lady Wentworthové do Anglie, kde malovala hlavně portréty anglické šlechty. Jedním z jejích prvních děl v Londýně byl portrét Davida Garricka, vystavený v roce jejího příjezdu na Velkém salonu pana Moreinga v Maiden Lane. Jejím blízkým přítelem a obdivovatelem byl Joshua Reynolds, který k ní choval i jisté milostné city, které však Kauffmanová neopětovala. Velkou neřestí Kauffmanové byla její náročnost ve výběru životního partnera, která jí zapříčinila mnoho zbytečných problémů: Kauffmanová se nechala okouzlit vybranými způsoby jistého podvodníka, který se ve vysoké společnosti představoval jako hrabě Frederick de Horn. V roce 1767 se za něj dokonce provdala, a když byl jeho podvod o rok později odhalen, manželé žili odděleným životem. Její popularita klesala v důsledku tohtot jejího nešťastného manželství, ale v roce 1781, poté, co její první manžel zemřel, si vzala Antonia Zucchiho (1728–1795), benátského umělce a jejího velkého ctitele, jenž právě v té době se svými dvěma bratry Robertem a Jakubem Adamem pracoval v Anglii. Kauffmanová v Londýně žila a pracovala až do roku 1781 a za svého pobytu se stala jedinou ženou v Anglii, která byla uznána členkou Královské akademie.

Po svém návratu do Říma v roce 1781 si Kauffmanová zařídila ve svém domově salón, kde se scházely mnohé zajímavé osobnosti té doby. Kauffmanová byla dobrou přítelkyní malíře A. R. Mengse, básníka J. W. Goetha a archeologa i uměleckého kritika J. J. Winckelmanna, který ji ovlivnil v jejím zájmu o myšlenky a umělecké principy klasicismu.

Johann Wolfgang von Goethe o ní řekl, že pracuje tvrději a dosáhla více než jakýkoli umělec před ní, ale je stále nervózní a chtěla by stále více. (Dochoval se nádherný Goetheho portrét z roku 1787.)

Kauffmanová se zabývala především alegorickými, mytologickými a historickými tématy a mnoho svých námětů převzala z literatury. Za svého působení v Anglii namalovala rovněž velké množství jedinečných portrétů, které zpracovávala podle tehdejších módních požadavků společnosti, které vždy dokonale rozpoznala. Kauffmanová je také dobře známá četnými rytinami zhotovenými podle jejích návrhů Schiavonettim, Bartolozzim a dalšími. Především ty Bartolozziho nalezly značnou oblibu u sběratelů.

Na sklonku svého života Kauffmanová trpěla hlubokým zármutkem zapříčiněným smrtí jejího manžela v roce 1795 (její otec zemřel v roce 1771) a rovněž se potýkala s různými finančními problémy. Kauffmanová zemřela 5. listopadu roku 1807 v Římě a byla pohřbena v kostele S. Andrea delle Frate za přítomnosti členů římské Akademie Sv. Lukáše.

Její životopis byl napsán v roce 1810 Giovannim de Rossi a byl také použit jako základ románu Léona de Wailly (1838), sepsaném na výzvu Anne Isabelly Thackeray, jenž vyšel v časopise Cornhill v roce 1875 s názvem Slečna Anděl.