Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Josef Lada (17. prosince 1887, Hrusice – 14. prosince 1957, Praha) byl český malíř, ilustrátor a spisovatel.

Tento přední český malíř, kreslíř a ilustrátor se narodil 17. prosince roku 1887 v Hrusicích u Senohrab, v tehdy malé vesničce o 68 číslech se 425 obyvateli. Hrusice byla už tehdy starobylá obec, roku 1205 se připomíná mezi ostatky Ostrovského kláštera a fara je zmíněna již ve 14. století. Dodnes tam stojí kostel sv. Václava, původně zasvěcený sv. Vojtěchovi, který se často objevuje na Ladových kresbách a ilustracích.

Již ve věku několika měsíců se v Josefově životě odehrála první tragédie. Pádem si poranil pravé oko, na které posléze oslepl. Lada to tajil, i ve své autobiografii nazvané Kronika mého života (1942) se o tomto neštěstí zmiňuje jen, když mimochodem uvádí, že byl zproštěn vojenské služby pro „oční defekt“. Tato kniha nám, současným lidem, pomáhá vžít se do jeho doby, jeho života.

Umělcův otec, vyučený švec, se narodil roku 1847, matka Alžběta byla o 3 roky starší. Josef Lada byl ze čtyř dětí. První z nich, skoro o 17 let starší František, velmi ovlivňoval Josefovu fantazii. Rád zpíval lidové písně, zvlášť v doprovodu sestry Marie. Druhorozenou byla o 10 let starší sestra Antonie, která musela díky sociálním poměrům už v raném mládí odejít z domu a živit se ve městě jako služka. Druhá sestra, již zmiňovaná Marie, se narodila 6 let před Josefem a měla neobyčejně živou a veselou povahu. Také její silueta se častokrát objevuje mezi dětskými postavami na Ladových pozdějších kresbách, jimiž vzpomínal na dětství.

Od 6 let chodil Lada do hrusické školy, ale učení ho nebavilo. Jen při kreslení a přírodopisu chlapec pookříval. Jeho první učitel v oboru výtvarnictví byl hrusický farář P. Růžička, vášnivý amatérský kreslíř. Brzy ho však z Hrusic přeložili jinam a Lada svého učitele ztratil. Přestože byl umělcův otec na svého nadaného syna pyšný, nebylo ani pomyšlení na nějakou výtvarnou školu. Po různých úvahách dali rodiče roku 1902 Josefa učit do Prahy na malíře pokojů. Učednická dřina však chlapce příliš vyčerpávala, a tak pokus po roce ztroskotal. Josef se pak učil knihařství. Jeho mistr byl mladý a podnikavý, nevadilo mu, když si Josef po večerech četl knihy donesené domů ke svázání nebo si kreslil. V roce 1904 týdeník Máj přijal a uveřejnil dvě Ladovy kresbičky. Od října tohoto roku navštěvoval Josef kreslířské kursy profesora Jakesche při Uměleckoprůmyslové škole. Po dalším roce, kdy dostal výuční list, se rozhodl postavit se na volnou nohu. V roce 1905 ho konečně na třetí pokus přijali k řádnému studiu na Uměleckoprůmyslové škole. Žáci však nesměli publikovat, a tak Lada kreslil pod řadou pseudonymů, např. L. Horký, K. Gregor, V. Konečný nebo L. Rozner. Brzy však pochopil, že tato škola je ztrátou času. Přednášky o dějinách umění ho nebavily, deskriptivní geometrie byla pro absolventa hrusické a učňovské školy učiněná hrůza. Po půlroce Lada ze školy odešel.

Začal ilustrovat knížky pro děti, dostával zakázky a těch přibývalo. Pracoval v mnoha listech a týdenících. Roku 1922 vytváří Lada slavnou obálku Haškova Švejka. V průběhu 20. a 30. let se Josef Lada stal plně uznávaným umělcem.
Léta, která následují až do Ladovy smrti, se už odvíjejí ve znamení existenční jistoty, i když založené na tvrdé, nikdy nepolevující výtvarnické dřině. Roku 1926 pořádá první z dlouhé řady svých výstav. Jako umělec proráží i do zahraničí a vystavuje v mnoha cizích zemích.

Josef Lada zemřel 14. prosince 1957.

Josef Lada v datech:

– 1887 – 17. prosince narozen v Hrusicích v rodině ševce Josefa Lady (1847–1904). Matka Alžběta roz. Janovská (1843–1912). Byl nejmladší ze čtyř sourozenců – bratr František *1870, sestry Antonie *1877 a Marie *1881.
– 1893 – začíná chodit v Hrusicích do školy (ukončil 30. 4. 1901).
– 1901 – odchod do Prahy, kde se měsíc učí malířem pokojů a divadelních dekorací u pana Petránka na Král.Vinohradech.
–1902 7. – července vstupuje do učení na knihaře-zlatiče u p.Karáska na rohu Ječné ulice a Karlova náměstí. Seznamuje se při práci s díly Mikoláše Alše, s díly Kašparovými, Preisslerovými, Boettingrovými a Špilarovými, s plakáty Maxe Švabinského, V. H. Brunnera, Kysely a Bendy. Po Vánocích dostal první objednávku – namalovat dva portréty do jevištního pokoje ochotnického představení „Na valdštýnské šachtě“. To bylo také první skutečné divadlo, které viděl – do té doby zhlédl pouze divadlo loutkové.
– 1903 – seznamuje se s pražským Podskalím – ještě idylickým a venkovským. Poprvé navštívil Národní divadlo – Mlynáře a jeho dítě s Jindřichem Mošnou v hlavní roli.
– 1904 – uchází se o přijetí na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze; zveřejnění prvních kreseb v časopise Máj – dvou podle skutečnosti (vyšehradský Slavín a kaplička sv. Martina) a dvou volných kompozic (záhlaví fejetonu a mlýna). První honorář činil 20 Kč.
– 1905 – večerní kurzy kreslení na Uměleckoprůmyslové škole; počátek spolupráce s časopisem Švanda dudák. Na jaře navštívil Ignáta Herrmanna v jeho bytě a ukázal mu čtyři kresby, které Herrmann přijal pro Švandu dudáka a honoroval 10 zlatými. Od konce září bydlí Josef Lada v bytě „U šálků“ u krejčího Bureše.
– 1906 – krátce se stává studentem Uměleckoprůmyslové školy; pravidelně kreslí pro Rokytovy časopisy; první knižní ilustrace (Pohádka o Honzíčkoví a zlatovlasé Isole J. Havlíčka); seznamuje se s J. Mahenem a magistrátním úředníkem a spisovatelem Romanem Haškem, záhy i s Jaroslavem Haškem a navazuje kontakty s anarchistickým proletářským hnutím. Stěhuje se do Dittrichovy ulice a nakonec do Vyšehradské 42.
– 1907 – počátek spolupráce s Knihtiskárnou národně sociálního dělnictva (pozdější Melantrich); seznamuje se se Z. M. Kudějem, počátek spolupráce s Humoristickými listy
– 1908 – poprvé se stěhuje do vlastního bytu v Dittrichově 6, kde bydlel až do roku 1925. Jeho občasným podnájemníkem byl přítel Jaroslav Hašek. S četnými kolegy malíři a spisovateli navštěvuje kavárnu „Tůmovka“.
– 1909 – počátek spolupráce s Karikaturami, časopisem, jehož se stává odpovědným redakorem, zároveň do něj kreslí obrázky, texty přispívá i Jaroslav Hašek.
– 1910 – ilustrace k Potměšilým historiím R. Haška a Fatalis K. Viky.
– 1911 – 1. vyd. knížky Moje abeceda, kde Ladovi jako podklad posloužila národní říkadla – jednalo se asi o první barevnou dětskou knížku tohoto druhu. Lada k ní obrázky třikrát překresloval. V již barevně vypravovaných Karikaturách vycházejí tři pokračování „Dobrého vojáka Švejka“ Jaroslava Haška.
– 1912 – počátek spolupráce s Kopřivami
– 1913 – 1. vyd. knížky Kalamajka, autorem textu je J. Hašek.
– 1916 – počátek pravidelné spolupráce s Večerníkem Práva lidu; seriál Válka v kostce.
– 1917 – počátek spolupráce s Národními listy a Bassovými Letáky; 1. vyd. Veselého přírodopisu v Ústředním dělnickém knihkupectví a nakladatelství A. Svěceného.
– 1918 – stává se kmenovým autorem Šibeniček; knižní vyd. Války v kostce; ilustrace ke knížce J. R. Hradeckého Rodina špačka Perčivy a pro Dvanáct pohádek J. Mahena; první série pohlednic; vychází třídílná Nůše pohádek (1918–1920)
– 1919 – ilustrace k Vlkově svatbě K. J. Erbena; 1. vyd. Světa zvířat
– 1920 – ilustrace k Národním říkadlům K. J. Erbena; členem SČGU Hollar; obesílá výstavu Kreslíři Šibeniček a vystavuje na ní 50 prací.
–1921 – počátek spolupráce s Lidovými novinami a Českým slovem; ilustrace pro Dvanáct pohádek z onoho světa V. Říhy; obálka k sešitovému vydání Osudů dobrého vojáka Švejka; spolupráce s časopisy Rarach, Venkov ad.
– 1922 – na kámen nakreslil velký plakát pro film Venouš Dolejš a Stázička, na dovolené se sbližuje s malířem Jaroslavem Panuškou.
– 1923 – 18. června na pražské radnici sňatek s Hanou Budějickou; členem SVU Mánes; ilustrace ke Křtu svatého Vladimíra K. Havlíčka Borovského pro České slovo; 1. vyd. knížky Šprýmovné kousky Frantíka Vovíska a kozla Bobeše
– 1923–1925 – 540 obrázků k Osudům dobrého vojáka Švejka pro České slovo.
– 1924 – knižní vyd. Ilustrované frazeologie; spolupráce s časopisem Trn; ilustrace pro Zázračnou hodinku M. Majerové. Od tohoto roku jezdí na pracovní dovolenou již jen do rodných Hrusic.
– 1925 – 1. prosince se Ladovi nastěhovali do bytu V Ohradách 1 v Praze 2 (dnes Ladova); 29. prosince se jim narodila dcera Alena; v Melantrichu vychází 1. sv. Ladových veselých učebnic: Savci; začínají vycházet Sebrané spisy J. Haška s Ladovými ilustracemi; redaktorem Kvítka z čertovy zahrádky.
– 1926 – první samostatná výstava (SVU Mánes, Praha); ilustrace k Národním pohádkám B. Němcové; v rámci Haškových Sebraných spisů vycházejí Osudy dobrého vojáka Švejka.
– 1927 – ilustrace k Pohádkám pro dospělejší mládež J. Š. Kubína a Pohádkovému věnečku K. Jenneho.
–1928 – 18. prosince se narodila dcera Eva; samostatná výstava v Berlíně; 1. vyd. Říkadel našeho Kadla; členem Svazu novinářů.
–1929 – 1. vyd. knížek Veselý krok přes celý rok a Dobrodružství Tondy Čutala; obraz Tancovačka; vydává sérii vánočních pohlednic.
– 1930 – souborná výstava v Praze (Umělecká beseda), zastoupen na mezinárodní výstavě dětských ilustrací v Ženevě; scénická výprava ke Strakonickému dudáku J. K. Tyla (ND v Praze); 1. vyd. dětských knížek: Ihá! Zvířátek plná kniha, Mňoukačky naší kočky, Štěkadla našeho pudla, Raf! Raf! Raf! tady je zvířecí biograf, Ratata! Pokrok, sport a zvířata . V Hrusicích kupuje od manželů Svobodových kus pole a zakládá zahradu a malý lesík.
– 1931 – ilustrace k Ezopským bajkám pro SVU Mánes; vychází 2. sv. Ladových veselých učebnic: Ptáci.
– 1930–1952 – autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám uváděným Národním divadlem: Strakonický dudák, V studni, Prodaná nevěsta, Čert a Káča, také v divadle Vlasty Buriana Ukradený dědeček.  Rovněž v Městském divadle k vlastní hře O kocouru Mikešovi podobně jako ve Státním divadle v Brně ke hře Bubáci a Hastrmani.
– 1932 – vychází 3. sv. Ladových veselých učebnic: Brouci a hmyz (4. sv. Vodní živočišstvo v této řadě nevydán); 1. vyd. knížky Halekačky naší Kačky.
– 1934 – 1. vyd. knížky O Mikešovi (1. díl, další 1935–36); vystavuje na Biennale v Benátkách a na Výstavě humoru a satiry v Praze.
– 1935 – triptych Česká krajina; kalendář pro České slovo; přestává redigovat Kvítko.
– 1936 doplňuje ilustrace k Osudům dobrého vojáka Švejka; výprava k Prodané nevěstě B. Smetany (ND v Praze).
– 1937 čtyřdílný soubor obrazů s tématem dětských her; 1. vyd. knížek Vzpomínky z dětství a O chytré kmotře lišce.
– 1938 – 1. vyd. knížek Pohádky naruby a Bubáci a hastrmani.
– 1940 – odchází z redakce Českého slova; 1. vyd. knížky Straky na vrbě; ilustrace k Českému Honzovi J. Horáka; kalendář pro časopis Venkov; výpravy k Mikešovi (Městská divadla pražská) a k Bubákům a hastrmanům (Zemské divadlo v Brně).
– 1941 – samostatné výstavy v Praze (SVU Mánes) a Táboře; K. Novotný publikuje studii o Josefu Ladovi ve Volných směrech.
– 1942 – 1. vyd. Kroniky mého života. Od 29. října na příkaz protektorátního cenzora zákaz publikace a vyloučení ze Svazu novinářů, pročež pak Lada léta prodává jen soukromým sběratelům.
– 1945 – zahynula dcera Eva; kreslí záhlaví pro Mateřídoušku.
– 1946 – samostatné výstavy v Praze (SVU Mánes, katalog s textem E. Filly) a ve Zlíně (Dům umění); ilustrace Mahenovy knížky Co mi liška vyprávěla; 1. vyd. Nezbedných pohádek; doplnění ilustrací k Osudům dobrého vojáka Švejka; knižní vyd. Křtu svatého Vladimíra s Ladovými ilustracemi
– 1947 jmenován národním umělcem; vycházejí Tyrolské elegie a Král Lávra K. H. Borovského s Ladovými iiustracemi; zastoupen na putovní výstavě čsl. výtvarného umění pro zahraničí; v edici Prameny vydává SVU Mánes Ladovu monografii od K. Novotného.
– 1948 – samostatná výstava v Praze (Evropský literární klub); barevné ilustrace knížky O chytré kmotře lišce; ilustrace Pohádek severoamerických Indiánů J. Štembery; kreslený film Říkadla (na téma J. Lady, s hudbou L. Janáčka)
– 1949 – samostatná výstava v Č. Budějovicích; vycházejí Epigramy K. H. Borovského s Ladovými ilustracemi; vychází knížka Veselé kresby Josefa Lady.
–1950 – stává se kmenovým autorem SNDK (později Albatros); nová verze Ladova veselého přírodopisu s verši F. Hrubína.
–1951 – umírá manželka Hana.
– 1952 – vychází knížka Josef Lada dětem; Národní umělec Josef Lada (dokumentární film).
– 1953 – ilustrace k Pohádkám K. J. Erbena; poslední verze knížky Moje abeceda; barevné ilustrace k Bubákům a hastrmanům.
– 1955 – zastoupen na výstavě čsl. výtvarného umění v Praze; vychází monografie J. Pečírky Národní umělec Josef Lada; vydání Osudů dobrého vojáka Švejka s Ladovými barevnými ilustracemi; spolupráce na filmu Hrátky s čertem (scéna a kostýmy).
– 1956 – 1. vyd. sbírky J. Seiferta Chlapec a hvězdy (inspirována Ladovými obrázky) s Ladovou obálkou.
– 1957 zastoupen na výstavě ilustrací v Paříži; ilustruje České pohádky J. Drdy; maluje svůj poslední obraz Hastrman v zimě; vychází kniha J. A. Novotného Ladova ilustrace; 14. prosince Josef Lada zemřel.
– 1957–1958 – 27. prosince 1957 v Praze vernisáž retrospektivní výstavy k 70. narozeninám Josefa Lady, repríza: Brno, Bratislava, Zlín, Ostrava.
– 1958 – 1. vyd. Českých pohádek J. Drdy s Ladovými ilustracemi; na výstavě EXPO 58 získávají Bubáci a hastrmani v souboru knih ze SNDK (Albatros) Velkou cenu; Ladovi furianti (dokumentární film).
– 1963 – 1. vyd knížky A. Ladové Můj táta Josef Lada.
– 1964 – výstavy: Západočeská galerie v Plzni, Oblastní galerie v Ústí n. Orlicí, Galerie moderního umění v Hradci Králové.
– 1965 – výstavy: Východočeská galerie v Pardubicích, Schwerin v Berlíně.
– 1966 – výstava: Státní galerie v Chebu.
– 1970 – výstava: Galerie Benedikta Rejta v Lounech.
– 1970–1977 – Kocour Mikeš a jeho přátelé (animovaný film, 26 dílů, podle Ladovy knížky, s komentářem J. Bruknera).
– 1971 – výstavy: Galerie V. Špály v Praze, Galerie výtvarného umění v Litoměřicích.
– 1972 – výstavy: Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, Albatros v Praze; 1. vyd. knížky J. Vrány Vyprávění o Josefu Ladovi.
– 1977–1978 – výstava: Národní galerie v Praze (Belveder) k 90. výročí narození Josefa Lady, katalog s textem J. Kota.
– 1979 – výstava: Krajská galeríe v Hradci Králové, katalog s textem J. Brabcové.
– 1981 – 1. vyd. monografie V. Formánka Josef Lada; Kaňka do pohádky (hraný film, výtvarné řešení podle Josefa Lady).
– 1982 – výstava: Státní zámek Jemniště, katalog s textem J. Kotalíka.
– 1983 – výstava: Státní zámek Jemniště.
– 1986 – 1. vyd. monografie L. Hlaváčka Josef Lada.
– 1987–1988 – výstava: Národní galerie v Praze (Valdštejnská jízdárna) Josef Lada dětem, katalog s textem J. Kotalíka.
– 1997 – výstava: Ambit Praha, repríza České Budějovice, Jihlava; 1. vyd. monografie V. Tetivy Pohádkový svět Josefa Lady.
– 1998–1999 – souborná výstava Josef Lada, 2. září 1998 – leden 1999, Jízdárna Pražského hradu.

Z literární tvorby Josefa Lady:

Moje abeceda (1910), ilustrovaná knížka pro začínající školáky, vydává se dodnes.
Kalamajka (1913), vydal spolu s Jaroslavem Haškem.
Ladův veselý přírodopis (1917)
Vlkova svatba (1919)
Říkadla našeho Kadla (1928)
Ezopské bajky (1931), převyprávění Ezopových bajek
Halekačky naší Kačky (1932), lidová poezie
O kocourku Mikešovi
-O Mikešovi, Příhody kocourka, kterýž mluvil (1934)
-Do světa (1935)
-Cirkus Mikeš & Kludský (1936)
-Zlatý domov (1936)
O chytré kmotře lišce (1937)
Bubáci a hastrmani (1939)
Pohádky naruby (1939)
Straky na vrbě (1940)
Ku! Ku! Je po mně vztáhněte ruku! (1941)
O Klikotoči, Koloběhu a Koloději (1941)
Nezbedné pohádky (1946)
Veselé kresby Josefa Lady (1949)
Josef Lada dětem (1952)
Říkadla (1955), lidová poezie
Mikeš (1958)
Můj přítel Švejk (1969)
O statečném králíčkovi (1969)
Ladovy pohádky (1971)

Autobiografie:

Vzpomínky z dětství (1937)
Kronika mého života (1942 )

Nejznámější obrazy:

Bubnování
Česká krajina, triptych (1935)
Český betlém (1920)
Hastrman v zimě (1957), poslední malířův obraz
Rodná chalupa
Rvačka v hospodě (1943)
Slouha vytrubuje (1952)
Sváteční hospoda (1932)
Tancovačka (1929)
U ohníčku (1955)
Vodník (1942)
Zabíjačka (1935)
Zimní krajina (1944)
Zima na splavu (1943)

Zdroj: s využitím matariálů hrusice.pragmatic.cz