Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Josef Matěj Navrátil (17. února 1798 Slaný – 21. dubna 1865 Praha) byl český malíř a dekoratér.

Někteří o něm prohlašují, že byl prvním českým realistickým malířem. Ale pokud bychom se více zahloubali do jeho prací, zjistili bychom, že jeho dílo ovlivňovaly různé styly a slohy jeho života. Realistické byly jeho obrazy především z divadelního prostředí, které byly dílem už zralého umělce. Původně vycházel z komorních rokokových obrazků malíře Norberta Grunda (1717 - 1767), ale ovlivnilo ho také italské rokoko i biedermeier. Jsou i úvahy, že se dostal svými malbami až na pokraj impresionismu. Někteří umělečtí historikové mají za to, že zatímco Josef Mánes (1820 - 1871) dal českému malířství základ v kresbě, tak Josef Navrátil byl základem pro malbu.

Ovšem ve své době byl považován spíše za řemeslníka - malíře pokojů, kterým se vyučil. Pravděpodobně také pro své nástěnné malby, které jsou dnes tak obdivovány, užíval některé receptury pro míchání barev, které byly spíše tajemstvím cechu malířů pokojů. Ale ve svých malbách neměl konkurenci. Dělal malby v bytech, vilách i zámcích, maloval vývěsní štíty. Zdobil dokonce i altány. Vedle různých výjevů z historie maloval krajinné motivy, doplňoval je zátišími a ozdobnými ornamenty.

Josef Navrátil se vyučil v dílně svého otce malířem pokojů. Po absolvování Berglerovy školy na pražské Akademii (1819-23) začal pracovat jako malíř-dekoratér. Jeho doménou byly zejména nástěnné malby (pro měšťanské domy, šlechtické i císařské zámky), v nichž dosáhl velkého mistrovství a silného účinu. Mimo jiné maluje v Liběchově, Ploskovicích, Klenové, Zákupech, Kolíně, v Křižovnickém klášteře a konečně v Jirnech, kde pracuje, cestuje s rodinou Veithů a opět se vrací. (Mnoho zámků kde pracoval rod Veithů vlastnil).

Na zámku v Jirnech je středem pozornosti salon zvaný Alpský pokoj. Před polovinou 19. století byly moderní tzv. Zimmerreise, a tak Navrátil vyzdobil pokoj, aby navozoval iluzi horského altánu. Kresba architektur je až měřicky přesná, malba je pečlivá a hladká. V jeho malbách však převládají studené tóny, které dávají obrazům zasmušilejší ráz.

Od okna vlevo maluje Gmundenské jezero, Dachstein, Vodopád pod Dachsteinem s vlastní podobiznou a pravděpodobně Veithovými na výletě, jezero sv. Wolfganga, a Bad Ischl. Nad okny a dveřmi jsou alegorie Vinobraní, Poesie a Umění. Zdobí zde i původní majitelovu ložnici, kde na klenby maluje Madonu, alegorie Jitra a Večera dvě rokajové kartuše kde jedna znázorňuje statkáře Wagnera a pohled na původní zámek zvaný freska Rozsévače, a druhá znázorňuje Chaloupku v podvečeru.

Umění a literatura jsou hlavním tématem výzdoby stropu knihovny datovaného rokem 1857. Ústřední obraz můz lemuje Navrátil šestnácti medailony s portréty světových autorů: Dante Alighieri, Ludovico Ariosto, Torguato Tassa, Galileo Galilei, Goethe, F. Schiller, F. G. Klopfstock, Lord Byron, G. Herder, Ch. M. Wieland, I. Newton, J. Milton. Navrátilova výzdoba salla terreny je věnována květinovým zátiším, motivům papoušků a výjevům Vzduchu, Země, Ohně, a Vody. Jeho výtvarný zájem poutaly i závěsné obrazy a znamenitých výsledků dosáhl v krajinomalbě. Hodně cestoval a studoval malbu i v zahraničí - například v Německu, Francii, Švýcarsku a Belgii.

Na vrcholu tvůrčí síly stanul v 50. letech 19. století. Jeho drobné žánry, zátiší i figurální skici patří k pokladům českého malířství. Roku 1850 se stal také předsedou Jednoty výtvarných umělců. Jaksi v soukromí řemeslníka, malíře-dekoratéra, rostl svébytný umělec, v jehož díle se nenásilně mísí tzv. druhé rokoko s biedermeierem, romantismus s realismem. K předním evropským umělcům jej však zařadily teprve jeho skici (zátiší a figurální kompozice) - například Hrušky, Hon na lišku, Sen noci svatojánské, Společnost u stolu, Podobizna herečky či Mladá matka s děckem, které zraky veřejnosti spatřily často až řadu let po umělcově smrti na první souborné výstavě jeho díla roku 1909 v Rudolfinu. Navrátil v nich navázal na tradici české malby 18. století a dovedl je až k předznamenání impresionismu. Roku 1861 byl stižen mrtvicí, zčásti ochrnul a nemohl malovat. Zbytek života ztrávil v ústraní a chudobě, téměř zapomenut. První souborná výstava jeho díla se uskutečnila až posmrtně v roce 1909 v pražském Rudolfinu.

Literatura

Jaromír Pečírka: Josef Navrátil. Mánes - Melantrich, Praha 1940.

Josef Navrátil a český romantismus. Katalog výstavy obrazů J. Navrátila a 19 malířů z let 1800–1870. Litoměřice červen–srpen 1987.