Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Lukian Vasiljevič Popov (1873–1914) byl ruským žánrovým realistickým malířem, akademikem Imperátorské akademie umění a člen Sdružení putovních výstav výtvarného umění známého pod názvem Peredvižnici.

Malíř se narodil v malé obci Archangelovka nedaleko Orenburgu v tehdejší Orenburské gubernii v rolnické rodině. V roce 1876 (po zavedení všeobecné branné povinnosti v Ruské říši) byl jeho otec povolán ke službě v armádě a celá rodina se s ním přestěhovala do Orenburgu. V tomto městě, ležícím na samé hranici evropské části Ruska na řece Ural, dnes asi 150 km od kazašských hranic navštěvoval budoucí umělec nejprve místní církevní (farní) školu a posléze veřejnou školu.

Pro svůj zjevný talent byl vyslán do hlavního města tehdejšího Ruska Petrohradu kde započal svá výtvarná studia jako mnoho jiných umělců studiem kresby na škole Imperátorské (Carské) společnosti pro povzbuzení umění. Odtud pak pokračoval přímo na petrohradskou Imperátorskou akademii umění, kde studoval v letech 1896 až 1902 v ateliéru Vladimíra Makovského – umělce, jehož vliv je patrný na celém budoucím díle výtvarníka. Popov dokončil akademii úspěšně a získal štědré stipendium umožňující mu zahraniční cestu do Německa a Francie, aby se zde mohl seznámit s tehdejšími uměleckými trendy.

Po svém návratu na sklonku roku 1903 se umělec usadil v domovském Orenburgu, kde žil a tvořil až do konce svého života. Byl poměrně slavným, významným a uznávaným umělcem. Poměrně aktivní byl také jako člen společnosti Peredvižniků (od roku 1903) a od roku 1909 také jako člen společnosti umělců A. I. Kundžiho. V roce 1912 pak dosáhl tehdy nejvyššího možného uznání umělecké práce v Rusku ‒ byl jmenován akademikem malby na Imperátorské akademii umění.

V roce 1914 odmítlo představenstvo spolku vystavit Popovův obraz umírajícího dítěte, který prý narušoval celkový slavnostní ráz výstavy. Popov na tomto obraze zachytil vlastního umírajícího syna. Podle vzpomínek jeho současníků tato tragická událost v umělcově životě zcela zlomila jeho osobnost a byla také patrně příčinou jeho brzkého skonu 7. května 1914.

Největší sbírku umělcových děl vlastní Oblastní muzeum výtvarných umění v Orenburgu.

Literatura:

Орлова Т. В., Лукиан Попов (1873-1914): живопись, графика, Оренбургский областной музей изобразительных искусств, Оренбург 2009.

Рогинская Ф. С., „Лукиан Васильевич Попов, 1873-1914“, in: Художник РСФСР, 1961.