Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Ahmed Paša Seker (1841–1907) byl pozoruhodnou osobností. Působil jako osmanský vládní úředník a voják, ale proslavil se rovněž jako velmi nadaný turecký malíř. Byl průkopníkem nového západního stylu v tureckém malířství a také schopný organizátor výstav a kulturních akcí. Jeho skutečné, rodné jméno bylo Ahmed Ali a jeho přezdívka Seker znamená v turečtině jednoduše cukr.

Narodil se v roce 1841 v istanbulském Üsküdaru. Nejprve nastoupil na lékařskou fakultu, kterou však nedokončil, a raději přestoupil na vojenskou akademii. Jeho studium na lékařské fakultě mu přineslo nečekaný prospěch v pozdějších letech, kdy se začal naplno věnovat umění, a sice v jeho dokonalé znalosti a pochopení lidské anatomie. Akademie vojenská mu zase podle jeho vlastních slov přinesla dobré znalosti perspektivy a oko vycvičené odhadovat vzdálenosti. Tento poněkud podivný způsob výtvarného vzdělávání byl však podložen nesporným a ojedinělým talentem, který Abdul Paša Seker projevoval již od útlého mládí.

Sultán Abdul Azíz (Abdulazíz) nalezl v práci mladého umělce-vojáka zalíbení a rozhodl se vyslat umělce na státní náklady do Paříže, aby studoval práce nejlepších zástupců klasické a historické malby, především Jean-Leon Geroma, jehož měl zřejmě sultán v oblibě.

Umělec strávil ve Francii za sultánovy peníze celých sedm let a absolvoval zde v roce 1869 poměrně úspěšnou výstavu svých olejomaleb. Do hlavního města turecké říše se malíř vrátil v roce 1871 a okamžitě byl povýšen na kapitána. Je to jeden z mála případů, kdy si voják své hodnosti vybojoval na poli umění. Služební postup Ahmeda Paši Sekera byl neobyčejně rychlý – v roce 1876 se stává majorem, rok nato podplukovníkem, v roce 1880 plukovníkem, v roce 1885 brigádním generálem a o pět let později generálporučíkem. Všechny tyto hodnosti získal, aniž by se kdy účastnil jakékoli bitvy nebo jiné vojenské operace. Nakonec pak od roku 1896 zastával post vedoucího dvorského protokolu a dosáhl tak jednoho z nejvyšších postů v osmanském státě, ne-li vůbec nejvyššího, jakého člověk jeho původu mohl tehdy dosáhnout.

Ahmed Paša Seker je jedním z nejvýznamnějších představitelů tureckého malířství inspirovaného západním uměním. Jeho život a umělecké dílo odráží tehdejší situaci v osmanské vyšší společnosti, která se po reformách známých jako „Tanzimat“, snažila lépe poznat západní kulturu. Turecká společnost se však nesnažila pouze napodobovat, ale též vytvořit vlastní umění a kulturu čerpající svou inspiraci nejen ze západních, ale také domácích zdrojů a tradic. Tato snaha a potřeba byla dána celkovou situací v říši na Bosporu, která si po svých četných vojenských neúspěších a neodiskutovatelném ústupu z evropské politické scény kladla oprávněné otázky po tom, co zapříčinilo její neschopnost vyrovnat se západním soupeřům. Turecká společnost spatřovala tehdy největší problém v reálné zaostalosti systému správy, hospodářství a celkově přežitému systému fungování společnosti. Zájem o západní kulturu byl tedy pouze druhotným jevem, jenž provázel širší snahu islámského státu o celkovou modernizaci a obnovení velmocenského postavení.

Ahmed Paša Seker – přestože to byl bezesporu velký a neobyčejně talentovaný umělec – do jisté míry těžil z této společenské potřeby. Stal se malířem módního západního stylu, maloval (jako nejvýznamnější malíř tohoto žánru vůbec) vojenské scény, ale také četné přírodní motivy, zátiší a květinové vázy. Ačkoli byl vždy považován za malíře západního stylu, dovedl zejména v zátiších skvěle včlenit motivy tradičních tureckých uměleckých předmětů a ornamentů do svého jinak formálně zcela západního díla.

Ahmed Paša Seker zemřel 5. května roku 1907 na infarkt.