Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Česká republika si vždycky zakládala na své zahraniční politice namířené na pomoc lidem v nouzi. A jaká je zkušenost? Určitě jiná, než byste doufali a než nám ji malují média hlavního proudu.

Když se tak zamyslíme, kde v nejbližším okolí naší republiky nebo Evropské unie panuje humanitární katastrofa? Když odhlédneme od uprchlíků, které se bez ustání valí na Evropu, tak první, co nás napadne, je Náhorní Karabach.

Poskytl český stát humanitární pomoc válkou zkoušenému regionu? Odpověď vás sotva překvapí. Pomoc český stát do Karabachu poslal, ale je ostudně menší než pomoc Africe.

Na rok 2020 vláda vyčlenila na humanitární pomoc do zahraničí celkem 220 milionů korun, a proto každý měsíc jdou někam peníze z našich daní. Kam? Na webu českého ministerstva zahraničí je obšírný přehled poskytnuté humanitární pomoci za letošní rok. Když se na seznam podíváte, uvidíte, že nejčastěji jdou do Afriky nebo na Ukrajinu.

Jako příklad uveďme konec října. Dvacet milionů jde na vzdělávaní dětí v africkém Nigeru a Burkině Faso. Nic proti. Ale proč nám bližší region, zeměpisně i kulturně, jakým je Náhorní Karabach, dostal od českého ministerstva zahraničních věcí pouze 2,75 milionu korun, je k nepochopení.

Na zvláštní přístup financování humanitární pomoci upozornil v Poslanecké sněmovně poslanec za SPD Jiří Kobza. Bývalý diplomat se zhrozil, že finance na zahraniční rozvojovou pomoc ministerstva zahraničí spolkne neziskovka na svůj vlastní provoz.

Politik také ministerstvu řízené Tomášem Petříčkem vyčetl, že peníze na ovlivňování režimu v jiných zemích ministerstvo zahraničí má, ale s pomocí Náhornímu Karabachu to skřípe.

Sputnik se proto pana poslance Kobzy zeptal na stinnou stránku humanitární pomoci od českého ministerstva zahraničí.

Pane poslanče, navrhl jste, aby z rozpočtu ministerstva zahraničí byly přerozděleny finance na zahraniční rozvojovou spolupráci a humanitární projekty. Co vás k tomu podnítilo?

Sám jsem pracoval v zahraničí, mj. i pro nevládní organizaci. Mám tedy osobní zkušenosti, jak to celé funguje. Snažím se už tři roky prosadit, aby zahraniční rozvojová pomoc byla poskytována účelně tam, kde může být přínosem pro další rozvoj politických i ekonomických vztahů ČR se zemí, do které tato pomoc směřuje. Doposud to bylo vždy vládní koalicí za pomoci stran tzv. demobloku a Pirátů odmítnuto.

Prosadili jsme, jako poslanci hnutí SPD, i usnesení, aby tato rozvojová pomoc byla přednostně poskytována zemím, které spolupracují při repatriacích nelegálních migrantů z Evropy, protože právě repatriace nepřijatelných nelegálních migrantů patří k nejobtížnějším procesům v rámci tzv. migrační krize.

Když se ale podíváme na seznam projektů této pomoci i země určení, toto tam nenalézám. Musíme se proto ptát, co tyto projekty přinesou ČR. Já je považuji za přinejmenším podivně účelové a jejich význam pro rozvoj ČR minimální.

Můj názor na účelnost poskytované rozvojové pomoci se tedy s tím, co v této oblasti podniká ministerstvo zahraničí, neshoduje. Proto navrhuji přesunout zmíněné prostředky na daleko účelnější a potřebnější účely.

Jak celkově hodnotíte efektivitu humanitární pomoci poskytovanou českým ministerstvem zahraničí?

Humanitární pomoc je jiná kategorie než rozvojová pomoc. Má sloužit rychle a efektivně řešit humanitární katastrofy. To se bohužel neděje. Nejspíš proto, že i tato pomoc je poskytována prostřednictvím prováděcích neziskových organizací, které značnou část vynaložených veřejných prostředků spotřebují samy pro sebe. Celý systém proto hodnotím jako zpolitizovaný a neefektivní.

Jak je možné, že na ministerstvu parazitují různé neziskovky?

To je dotaz na současné vedení ministerstva zahraničí, ministerstvo financí, případně na vládu, proč to připustí, nikoliv na mne.

Jako opoziční politik oprávněně poukazuji na věci, se kterými na základě svých zkušeností odůvodněně nesouhlasím. Osobně zastávám názor, že nejefektivnější pomocí je pomoс poskytovaná nikoliv na bázi neziskovek, ale na bázi G2G (government to government). Vláda darujícího státu či vládě obdarovávaného státu.

Jak si vysvětlujete to, že ministerstvo nespěchá s humanitární pomocí v Náhorním Karabachu?

Jednoznačně jeho submisivní politikou vůči Turecku, kdy uplatňujeme politiku dvojího metru a tolerujeme mu jakékoli porušování mezinárodního práva i zločiny proti lidskosti. Určitou roli může hrát i dlouholeté vlivové působení Ázerbájdžánu na zahraniční politiky, zejména ze států EU a NATO, kdy je nejrůznějšími způsoby motivuje.

Zdroj: cz.sputniknews.com