Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Poselství Prezidenta Ruské federace Federálnímu shromáždění

Vladimir Putin vystoupil ve Federálním shromáždění s každoročním Poselstvím. Poselství bylo tradičně předneseno v Georgijevském sále v Kremlu za účasti více než 1000 pozvaných hostů.

Přednesu Poselství se zúčastnili členové Rady federace, poslanci Státní dumy, členové vlády, vedoucí činitelé Ústavního a Nejvyššího soudu, gubernátorský sbor, předsedové zákonodárných sborů subjektů Ruské federace, hlavy tradičních konfesí, významné osobností veřejného života, včetně hlav společenských komor regionů, vedoucí představitelé hlavních hromadných sdělovacích prostředků.

* * *

Vladimir Vladimirovič PUTIN: Vážení členové Rady federace! Poslanci Státní dumy! Občané Ruska!

Dnešní Poselství, samozřejmě, bude v souladu s dobou a podmínkami, ve kterých žijeme, s úkoly, které před námi stojí. Ale v první řadě chci vám všem poděkovat za vaši podporu, jednotu a solidaritu v dějinných okamžicích, kdy se rozhoduje hodně o budoucnosti naší země.

Společně jsme prošli letos zkouškami, v nichž obstojí pouze zralý, sjednocený národ, skutečně suverénní a silný stát. Rusko ve skutečnosti ukázalo, že je schopno ochránit krajany, se ctí obhajovat pravdu a spravedlnost.

Naše země to dokázala díky vám, občanům Ruska. Díky vaší práci a těm výsledkům, kterých jsme společně dosáhli. Díky vašemu hlubokému pochopení smyslu a významu celonárodních zájmů. Uvědomili jsme si plynulost, integritu tisícileté cesty naší vlasti. A my si věříme. Věříme, že dokážeme hodně a dosáhneme všeho.

Samozřejmě, nelze se dnes nezmínit o historických událostech, k nimž došlo v letošním roce. Jak víte, v březnu tohoto roku se konalo referendum na Krymu, v němž obyvatelé poloostrova jednoznačně vyjádřili své přání připojit se k Rusku. Následovalo rozhodnutí krymského parlamentu - zdůrazňuji naprosto legitimního, na to se nesmí zapomínat, zvoleného ještě v roce 2010, - tedy rozhodnutí krymského parlamentu o nezávislosti. A konečně došlo k historickému sjednocení Krymu a Sevastopolu s Ruskem.

Pro naši zemi, pro náš lid, má tato událost zvláštní význam. Protože na Krymu žijí naši lidé a samotná tato oblast je strategicky významná, protože právě zde je duchovní pramen mnohotvářného, ale monolitního ruského národa a centralizovaného ruského státu. Vždyť právě tady, na Krymu, ve starobylém Chersonu, nebo jak jej nazývali ruští kronikáři – v Korsuni, byl pokřtěn kníže Vladimir, který pak pokřtil celou Rus.

Vedle etnické blízkostí, jazyka a společných prvků hmotné kultury, společného, i když v té době neohraničeného stabilní hranicí území, rodícího se díky společné hospodářské činnosti a moci knížete, bylo křesťanství mocnou duchovní sjednocující silou, která umožnila vtáhnout do procesu formování jednotného ruského národa a vzniku společné státnosti z hlediska původu nejrůznější  kmeny a kmenové svazy celého obrovského východoslovanského světa. A právě na tomto duchovním základu si naše předci jednou poprvé a navždy uvědomili, že jsou jedním národem. A to nám dává veškeré důvody k tvrzení, že pro Rusko má Krym, starověká Korsuň, Chersones, Sevastopol obrovský kulturní a sakrální význam. Stejný jaký má Chrámová hora v Jeruzalémě pro ty, kdo vyznávají islám a judaismus. Právě tak na to budeme jednou provždy nahlížet.

Vážení přátelé! Dnes, samozřejmě, nelze se nezabývat i naším hodnocením událostí na Ukrajině, nelze se k tomu nevrátit – k tomu, jak hodláme budovat vztahy s partnery po celém světě.

Je dobře známo, že Rusko nejen podpořilo Ukrajinu a další bratrské republiky bývalého SSSR v jejich cestě za suverenitou, ale také značně přispělo k tomuto procesu na přelomu 90. let minulého století. Od té doby se v našem postoji nic nezměnilo.

Každý národ má nezcizitelné, suverénní právo na svoji vlastní cestu rozvoje, volbu spojenců, formy politické organizace společnosti, budování ekonomiky a zajištění vlastní bezpečnosti. Rusko mělo k tomu vždy respekt a bude ho mít i nadále. To platí v plné míře i pro Ukrajinu, pro bratrský ukrajinský lid.

Ano, odsoudili jsme státní převrat, násilné uchvácení moci v Kyjevě v únoru tohoto roku. A to co vidíme dnes na Ukrajině, tragédie v jihovýchodní části země plně potvrzuje správnost našeho postoje.

Čím to všechno začalo? Jsem nucen to dnes připomenout. Je to těžko uvěřitelné, čím to všechno začalo – zdálo by se technickým řešením prezidenta Janukovyče posunout podpis smlouvy o přidružení Ukrajiny s Evropskou unií. Dokonce, zdůrazním to, nešlo ani o odmítnutí tohoto dokumentu, ale jen o jeho odložení s cílem dopracování. Tento krok byl, dovolte mi připomenout, plně v souladu s ústavní pravomocí zcela legitimní a mezinárodně uznávané hlavy státu.

Jak lze tedy v této souvislosti podporovat ozbrojené uchvácení moci, násilí, vraždy? Třeba jen krvavé události v Oděse, když upalovali lidi zaživa. Jak je možné podpořit následující pokusy pomocí ozbrojených sil potlačit obyvatele v jihovýchodní části země, kteří nesouhlasili s tímto bezprávím? Znovu se ptám, jak je možné tohle podporovat? Navíc za pokryteckých řečí o ochraně mezinárodního práva a lidských práv. Je to jen čistý cynismus. Jsem si jistý, tyto události ukrajinský lid ještě spravedlivě vyhodnotí.

A jak se od začátku vyvíjel náš dialog na toto téma s americkými a evropskými partnery? Ne náhodou jsem se zmínil o našich amerických přátelích, protože buď přímo, nebo ze zákulisí vždy ovlivňují naše vztahy se sousedy. Občas jeden ani neví, s kým se dá lépe mluvit: s vládami některých států nebo přímo s jejich americkými patrony a sponzory. V případě dohody o přidružení Ukrajiny s EU se žádný dialog vůbec nekonal, už jsem o tom mluvil. Bylo nám řečeno, že to prý není vaše věc. Máme-li mluvit obyčejným lidovým jazykem, poslali nás někam. Všechny argumenty o tom, že Rusko a Ukrajina jsou členy zóny volného obchodu SNS, že máme historicky zformovanou hlubokou kooperaci v průmyslu a zemědělství, fakticky jednotnou infrastrukturu,  tyto argumenty nikdo nechtěl nejen že projednávat, ale ani vyslyšet.

Tehdy jsme řekli: no dobře, jestliže si nepřejete vést s námi dialog, budeme nuceni hájit své oprávněné zájmy jednostranně a nemíníme platit za chybnou, podle našeho názoru, politiku.

Výsledek: dohoda mezi Ukrajinou a EU je podepsána, ratifikována, ale uplatnění její obchodní a ekonomické kapitoly bylo odloženo do konce příštího roku. Takže celkově vzato jsme měli pravdu?

A zde je otázka: kvůli čemu to všechno bylo uděláno na Ukrajině? Kvůli čemu se odehrál státní převrat? Proč se střílelo, a proč dosud střílejí a zabíjejí lidi? Ve skutečnosti zničili ekonomiku, finance, sociální sféru, zpustošili zemi.

Dnes potřebujeme nikoliv politikaření, pronášení hlasitých, prázdných slibů, ale pomoc ukrajinské ekonomice, samozřejmě za podmínky reforem. Ale nějak není vidět, že by se k tomu naši západní kolegové hrnuli a že by nynější kyjevské úřady dychtivě chtěly řešit problémy svých občanů.

Mimochodem, Rusko už přispívá, poskytlo obrovskou podporu Ukrajině. Uvedu zde ještě jednou: naše banky již zainvestovaly na Ukrajině přibližně 25 miliard dolarů. Ministerstvo financí Ruska poskytlo půjčku v loňském roce - dalších tři miliardy. Gazprom vyčlenil úvěry ukrajinské ekonomice - ještě 5,5, dokonce se slevou, kterou nikdo nesliboval, ve výši 4,5 miliardy dolarů. Spočítejte, kolik to všechno dohromady bude. Jsou to 32,5-33,5 miliardy dolarů jen za poslední dobu.

Jistě, máme právo položit si otázku: proč došlo k této tragédii na Ukrajině? Copak nebylo možné urovnat problémy, dokonce i sporné otázky během dialogu, v rámci mantinelů právní úpravy a legitimního procesu?

Nicméně nyní se nás s použitím všech sil snaží přesvědčit, že to je ta správná, vyvážená politika, kterou máme bezmyšlenkovitě a slepě poslouchat.

To se nestane.

Je-li národní hrdost pro řadu evropských zemí dávno zapomenutý pojem a suverenita - příliš velký luxus, pak pro Rusko je opravdová státní suverenita naprosto nezbytnou podmínkou jeho existence.

V první řadě by to mělo být zřejmé pro nás samotné. Chci zdůraznit: buď budeme suverénní, nebo se rozpustíme, ztratíme se ve světě. A toto samozřejmě musí pochopit další státy. Všichni účastníci mezinárodního života tohle musí pochopit. A po pochopení posilovat úlohu a význam mezinárodního práva, o kterém mluvíme tak mnoho v poslední době, a nepřizpůsobovat jeho normy něčím konjunkturním zájmům v rozporu se základními principy tohoto práva a zdravým rozumem, považujíc všechny kolem za polovzdělance, kteří neumějí číst a psát.

Měli bychom respektovat oprávněné zájmy všech účastníků mezinárodního dění. Teprve pak nikoliv děla, rakety nebo vojenská letadla, nýbrž právě právní normy budou spolehlivě chránit svět před krvavými konflikty. Pak nebude třeba strašit kohokoliv zdánlivou izolací, klamajíc sama sebe, nebo sankcemi, které jsou samozřejmě škodlivé, ale škodlivé pro všechny, včetně těch, kdo je iniciuje.

Mimochodem, o sankcích. To není jen nervózní reakce Spojených států nebo jejich spojenců na náš postoj v souvislosti s událostmi a státním převratem na Ukrajině a dokonce i ne kvůli tzv. "krymskému jaru". Jsem si jist, že kdyby nic z toho nebylo - chtěl bych toto zdůraznit, vážení kolegové, zejména pro vás, pro politiky, pro ty, kteří dnes sedí v sále, - kdyby nic z toho nebylo, tak by si vymysleli nějakou jinou záminku k tomu, aby se omezily rostoucí možnosti Ruska, aby měli na něj vliv,  a nejlépe - aby ho využili ke svému prospěchu.

Politiku omezování nevymysleli včera. Proti naší zemi je uplatňována velice mnoho let, vždy, dalo by se říci, po celá desetiletí, ne-li staletí. Stručně řečeno, pokaždé když někdo usoudí, že se Rusko stalo příliš silné, nezávislé, tyto nástroje nastupují okamžitě.

Nicméně hovořit s Ruskem z pozice síly je nesmysl. Dokonce i když prožívá vnitřní potíže, jako tomu bylo v 90. letech minulého století a na počátku nového tisíciletí.

Dobře si pamatujeme, kdo a jak v tomto období téměř otevřeně podporoval na našem území separatismus a dokonce přímo teror, vrahy, jejichž ruce byly po loket v krvi, nenazýval jinak než povstalci, poskytoval jim audienci na nejvyšší úrovni. Teď tyto "povstalci" znovu dali o sobě vědět v Čečensku. Jsem přesvědčen, že se s nimi místní chlapci, místní pořádkové síly náležitě vypořádají. Právě dnes se zabývají likvidací dalšího teroristického útoku. Podpoříme je.

Ale znovu říkám, pamatujeme, na jak vysoké úrovni byli přijímání teroristé jako bojovníci za svobodu a demokracii. Už tehdy bylo jasné, že čím víc budeme ustupovat a omlouvat se, tím více se naši odpůrci stávají drzejší a chovají se cynicky a agresivně.

Nehledě na naši tehdejší výjimečnou otevřenost a ochotu spolupracovat i v těchto, zdálo by se, nejpalčivějších otázkách, nehledě na to, že jsme se chovali - a vy všichni tohle víte a pamatujte si, - vůči našim včerejším nepřátelům jako k blízkým přátelům a téměř spojencům, podpora separatismu v Rusku "zpoza kopečků", a to informační, politická, finanční, stejně jako v oblasti tajných služeb byla naprosto zřejmá a nenechávala pochybnosti o tom, že by nás s radostí nasměrovali dle jugoslávského scénáře rozpadu a rozčlenění. Se všemi z toho vyplývajícími tragickými důsledky pro národy Ruska.

Nevyšlo to. My jsme to nedopustili.

Stejně jako to nevyšlo Hitlerovi, který se svými xenofobními myšlenkami chtěl zničit Rusko a odhodit nás za Ural. Všichni by si měli pamatovat, jak to skončilo.

Příští rok oslavíme 70.  výročí Vítězství ve Velké vlastenecké válce. Naše armáda rozdrtila nepřítele, osvobodila Evropu. Ale také na těžké porážky z let 1941 a 1942 nelze zapomenout, abychom v budoucnu neopakovali chyby.

Dotknu se v této souvislosti jedné otázky z oblasti mezinárodní bezpečnosti. Těchto otázek je hodně. Je to i boj s terorismem, stále se potýkáme s těmito projevy a samozřejmě budeme se podílet na společném úsilí v boji proti terorismu na mezinárodní úrovni. Samozřejmě budeme společně bojovat s jinými problémy, jako je šíření infekčních nemocí.

Ale v tomto případě chci hovořit o nejcitlivější a důležité otázce - problému mezinárodní bezpečnosti. Počínaje rokem 2002 po jednostranném vystoupení Spojených států ze Smlouvy o protiraketové obraně, která byla naprosto základním pilířem mezinárodní bezpečnosti, strategické rovnováhy sil a stability, pokračuje usilovná práce na vytvoření systému globální protiraketové obrany USA, včetně Evropy. To není jen hrozbou pro bezpečnost Ruska, ale i pro celý svět, a to právě kvůli možnému porušení strategické rovnováhy sil.

Myslím, že je to škodlivé i pro samotné Spojené státy, protože vytváří nebezpečnou iluzi nezranitelnosti, posiluje snahy přijímat jednostranná, často, jak můžeme vidět, neuvážená rozhodnutí a vede k dalším rizikům.

Mluvili jsme o tom hodně. Nebudu nyní zacházet do podrobností. Řeknu jen jedno, možná se dokonce budu opakovat, nemáme v úmyslu nechat se zatáhnout do drahých závodů ve zbrojení, ale zároveň zajistíme spolehlivě a zaručeně obranyschopnost naší země v nových podmínkách. O tom není pochyb. To se stane. A možnosti k tomu a nestandardní řešení Rusko má.

Dosáhnout vojenské převahy nad Ruskem se nikomu nepodaří. Naše armáda je moderní a bojeschopná. Jak se říká, zdvořilá, ale hrozivá. Pro obranu naši svobody máme dost sil, vůli a odvahu.

Budeme bránit rozmanitost světa. Budeme sdělovat lidem v zahraničí pravdu. Aby všichni viděli skutečný, pravý a nikoliv zkreslený, falešný obraz Ruska. Aktivně budeme podporovat podnikatelské a humanitární kontakty, vědecké, vzdělávací a kulturní styky. A budeme to dělat i za takových podmínek, kdy se vlády některých zemí snaží vybudovat kolem Ruska téměř novou železnou oponu.

Nikdy se nevydáme cestou sebeizolace, xenofobie, podezíravosti, hledání nepřítele.

To vše jsou projevy slabosti a my jsme silní a sebevědomí.

Naším cílem je získat co nejvíce rovnoprávných partnerů jak na Západě, tak i na Východě. Budeme rozšiřovat svou přítomnost v těch regionech, kde nyní sílí integrační procesy, kde se nesměšuje politika s ekonomikou, ale právě naopak, odstraňují se překážky pro obchod, výměnu investic a technologií, pro volný pohyb osob.

Za žádných okolností nebudeme omezovat naše vztahy s Evropou a Amerikou. Spolu s tím budeme obnovovat a rozšiřovat tradiční vazby s jihem Amerického kontinentu. Budeme i nadále spolupracovat s Afrikou, se zeměmi na Středním východě.

Vidíme, jak rychle postupuje dopředu v posledních desetiletích Asijsko-Tichooceánský region. Rusko, jako tichooceánská mocnost, bude všestranně využívat tohoto obrovského potenciálu.

Dobře jsou též známi lídři, lokomotivy globálního hospodářského rozvoje. Mnozí z nich jsou naše upřímní přátelé a strategičtí partneři.

Od 1. ledna 2015 začne naplno fungovat Eurasijská hospodářská unie. Jaké jsou její základní principy? Připomenu je. Za prvé je to rovnoprávnost, pragmatismus a vzájemná úcta. Je to zachování národní identity a státní suverenity všech zúčastněných zemí. Jsem přesvědčen, že úzká kooperace bude silným podnětem rozvoje pro všechny členy Euroasijské unie.

A na závěr této části Poselství zopakuji ještě jednou: zdravá rodina a zdravý národ, tradiční hodnoty, které nám přenechali předci, v kombinaci se směřováním do budoucnosti, stabilita jako předpoklad rozvoje a pokroku, úcta k jiným národům a státům při zaručeném zajištění bezpečnosti Ruska a obhajoba jeho oprávněných zájmů - to jsou naše priority.

Drazí přátelé!

Abychom mohli realizovat všechny naše plány, splnit všechny základní sociální závazky státu, které byly formulovány ve výnosech prezidenta ještě v květnu 2012, je třeba odpovědět na otázku, co budeme dělat v ekonomice, financích, v oblasti sociálního rozvoje a především, jaký bude náš strategický kurz.

Opakovaně říkám, Rusko bude otevřené světu, pro spolupráci, pro přilákání zahraničních investic, pro realizaci společných projektů. Ale co je nejdůležitější - musíme pochopit, že náš rozvoj závisí především na nás.

Budeme úspěšní, pokud si sami vyděláme na svůj blahobyt a prosperitu a nebudeme spoléhat na příznivou shodu okolností nebo vnější konjunkturu. Pokud dokážeme zvládnout chaos a nezodpovědnost,  zvyk "pohřbívat v papírování“ plnění přijatých rozhodnutí. Chci, aby všichni pochopili: v současných podmínkách to není jen brzda na cestě vývoje Ruska, je to bezprostřední hrozba pro jeho bezpečnost.

Čeká nás složitá a obtížná doba a bude hodně záležet na každém z nás na svém pracovišti. Takzvané sankce a vnější omezení – to je stimul ke zlepšení, k urychlenému dosažení stanovených cílů.

Musíme hodně udělat. Vytvořit nové technologie a konkurenceschopné produkty. Generovat dodatečnou zásobu odolnosti v průmyslu, finančním systému, v přípravě moderních zaměstnanců. Máme pro to prostorný domácí trh a přírodní zdroje, kapitál a vědeckou základnu. Existují nadaní, chytří, pracovití lidé, kteří jsou schopni se rychle naučit nové věci.

Nyní je nejdůležitější poskytnout občanům příležitost odhalit co v nich je. Svoboda pro rozvoj ekonomiky, sociální sféry, občanských iniciativ - to je nejlepší odpověď jak na vnější omezení, tak i na naše vnitřní problémy. A čím aktivněji se občané účastní uspořádání svého života, čím víc budou samostatní jak ekonomicky, tak i politicky, tím větší bude potenciál Ruska.

Uvedu v této souvislosti jeden citát: "Kdo miluje Rusko, musí pro něj chtít svobodu; v první řadě svobodu pro samotné Rusko, jeho mezinárodní nezávislost a samostatnost; svobodu pro Rusko jako jednotu ruské a všech ostatních  národních kultur; a konečně, svobodu pro ruské lidi, svobodu pro všechny z nás; svobodu víry, hledání pravdy, tvořivosti, práce a vlastnictví“ (Ivan Iljin). Je v tom obrovský smysl a dobrý odkaz pro všechny z nás v dnešní době.

Vážení kolegové! Svědomitá práce, soukromé vlastnictví, svobodné podnikání – to jsou stejné základní konzervativní, já bych to zdůraznil, hodnoty, jako je vlastenectví, úcta k dějinám, tradicím a kultuře své země. Všichni chceme jedno a totéž – blaho Ruska. A vztahy byznysu a státu by se měly odvíjet od filozofie společné věci, od partnerství a rovnoprávného dialogu.

Samozřejmě, v podnikatelském prostředí, se stejně jako v jiných oblastech života, vyžaduje zodpovědnost, respektování práva a povinnosti. A naprostá, absolutně naprostá většina našich podnikatelů pracuje přesně tak, cení si své podnikatelské a sociální pověsti, jako skuteční vlastenci chtějí být prospěšní pro Rusko. Z takových lidí je si třeba brát příklad a vytvářet pro ně podmínky pro efektivní práci.

Není to poprvé, co mluvíme o potřebě nových přístupů v práci dozorujících, kontrolních a justičních orgánů. Ale ke změně dochází velmi pomalu. Stále dominuje obžalovací přístup. Místo toho, aby se zabraňovalo jednotlivým porušením, uzavírá se cesta, způsobují se problémy tisícům iniciativních občanů, dodržujících zákon.

Je třeba maximálně odstranit omezování podnikání, zbavit se dotěrného dohledu a kontroly. Řekl jsem: právě dotěrného dohledu a kontroly (ještě se k tomu vrátím podrobněji) a navrhuji tato opatření.

Každá kontrola musí být veřejná. V příštím roku bude s tímto cílem spuštěn zvláštní registr s informacemi o tom, který orgán a proč inicioval prověrku, jaké výsledky byly získány. Umožní to vyloučit neopodstatněné a co hůř – „objednané“ návštěvy kontrolorů. Doplním, že tento problém je aktuální nejen pro podnikání, ale i pro rozpočtové, obecní úřady, sociální a nekomerční organizace.

Konečně musíme opustit samotný princip totální, nekonečné kontroly. Sledovat situaci je třeba tam, kde skutečně existují rizika nebo známky narušování. Protože pochopte, i když jsme nyní již odvedli nějakou práci pro omezení a tato omezení zdá se fungují docela dobře, ale kontrolních orgánů je tolik, že pokud každý z nich přijde alespoň jednou, pak je to konec, jakoukoliv firmu je možno uzavřít. V roce 2015 vláda musí přijmout všechna nezbytná rozhodnutí o přechodu na takový systém, systém omezení, co se kontroly týče.

Co se týče malého podnikání, navrhuji zavést pro něj kontrolní prázdniny. Jestliže si podnik získal dobrou pověst, během tří let neměl žádné významné výtky, pak následující tři roky by se řádná prověrka v rámci státní a obecní kontroly neměla vůbec konat. Samozřejmě to se netýká mimořádných případů, kdy jsou ohroženy zdraví a životy lidí.

Podnikatelé právem hovoří o potřebě stabilní legislativy a předvídatelných pravidlech, včetně daní. Naprosto s tím souhlasím. Navrhuji pro příští čtyři roky zmrazit stávající daňové podmínky a k tomuto problému se už nevracet, neměnit je.

Spolu s tím je třeba uskutečnit již přijatá rozhodnutí o odlehčení daňového zatížení, zejména pro ty, kteří teprve začínají svoji práci. Jak bylo dohodnuto, pro malé podniky, které jsou registrovány poprvé, budou poskytnuty dva roky daňové prázdniny. Takovou výhodu dostanou podniky, které začínají od nuly.

A další věc. Navrhuji provést úplnou amnestii kapitálu, který se vrátí do Ruska, zdůrazňuji – úplnou.

A samozřejmě je třeba vysvětlit lidem, kteří mají přijmout příslušná rozhodnutí, co to znamená - úplná amnestie. To znamená, že jestliže člověk legalizuje své finanční prostředky a majetek v Rusku, dostane pevné právní záruky, že nebude mít popotahovačky v různých orgánech, včetně činných v trestním řízení, že ho nebudou tam nebo onde vyslýchat o zdrojích a původu nabytí kapitálu, že se nesetká s trestním nebo pořádkovým pronásledováním, a že mu nebudou klast otázky daňové a justičními orgány. Udělejme to teď, ale jen jednou. A toho by mohl využít každý, kdo chce přijít do Ruska.

Všichni chápeme, že původ peněz je různý, bývají jinak vydělané a získané. Ale já jsem přesvědčen, že musíme konečně zavřít, obrátit offshorovou stránku v historii naší ekonomiky a naší země. To je velmi důležité a je třeba to udělat.

Očekávám, že po známých kyperských událostech, po současné sankční kampani si náš byznys konečně uvědomil, že na jeho zájmy v zahraničí se nikdo neohlíží a že ho mohou  vůbec oholit bez břitvy. A že nejlepší zárukou je národní jurisdikce, i se všemi svými problémy. A my tyto problémy důsledně budeme řešit. Spolu s podnikatelskou sférou samozřejmě.

Rusko již učinilo významný pokrok ve zlepšování podnikatelského prostředí. Na federální úrovni byl vytvořen v podstatě nový legislativní rámec. Nyní je důležité přesunout důraz na kvalitu dodržování zákona, v partnerství s byznysem přispívat k šíření takzvaných osvědčených postupů v regionech, využívat k tomu národní rating investičního klimatu. Od příštího roku  bude zaveden ve všech subjektech Federace. Určitě projednáme získané výsledky na jednom ze zasedání Státní rady.

Pro rozvoj podnikání, pro vybudování nových výrob jsou zapotřebí připravená staveniště a dopravní infrastruktura. Subjekty Federace se musí důsledně zabývat úpravou regionálních a místních silnic – pro tento účel se zavádí dodatečné zdroje pro regionální dopravní fondy. A v zemi celkově musíme se snažit zdvojnásobit objemy výstavby silnic.

To co jsem teď řekl, je rozhodně konzultováno s příslušnými vládními institucemi. A všichni potvrdili: "Ano, to je realizovatelný praktický úkol." Budeme čekat na výsledek od vás, vážení kolegové.

Od roku 2015 bude taktéž spuštěn program kompenzace nákladů subjektů Ruské federace na zřízení průmyslových parků. Očekávám, že regiony budou aktivně využívat této příležitosti k rozvoji svého vlastního průmyslového potenciálu. Díky dodatečným opatřením musíme podpořit ekonomický a průmyslový růst ve strategicky důležitých regionech země.

Již byl přijat zákon o zřízení zvláštní ekonomické zóny na Krymu: budou zde vytvořeny příznivé podmínky pro podnikání, zemědělské a turistické odvětví, průmysl a námořní dopravu, včetně zdanění, celních a jiných postupů.

Dovolte mi také připomenout, že v roce 2016 končí platnost celních preferencí pro Kaliningradskou oblast. Je třeba uskutečnit již pro region připravená alternativní podpůrná opatření, abychom zde zachovali komfortní způsob podnikatelské činnosti.

Žádám vládu, aby maximálně operativně udělala tuto práci. Taktéž prosím poslance nezdržovat projednání zákona o územích s prioritním rozvojem.

Kromě toho navrhuji rozšířit režim území s prioritním rozvojem na nové projekty v řadě cílově postavených měst, konkrétně v těch městech, kde je sociálně ekonomická situace nejsložitější, a nečekat tři roky, jak s tím nyní počítá návrh zákona (již prošel, myslím, prvním čtením), nýbrž upravit tento návrh, zákon změnit a začít pracovat již teď v cílově postavených městech.

A samozřejmě, klíčovou roli mají sehrát území s prioritním rozvojem na Dálném východě. Oznámili jsme ambiciózní plány rozvoje tohoto regionu, a samozřejmě tyto plány budou realizovány. Žádám vládu, aby projednala otázku dodatečné kapitalizace Fondu pro rozvoj Dálného východu. Na tyto cíle lze přesměrovat část přírůstku federálních daní, který vznikne díky otevření nových podniků v regionu.

Složitý dialog na toto téma se odehrál i s ministerstvem financí, jako obvykle v těchto otázkách. Lze souhlasit, že je to možné udělat v první fázi, s výjimkou DPH. No a pak se uvidí, jak systém funguje.

Navrhuji udělit Vladivostoku status svobodného přístavu s atraktivním, uvolněnějším celním režimem. Dovolte mi připomenout, že s touto možností se počítá pro Sevastopol a další přístavy Krymu.

Rovněž potřebujeme komplexní projekt moderního konkurenceschopného rozvoje Severní mořské cesty.  Musí pracovat nejen jako efektivní tranzitní trasa, ale také stimulovat podnikatelskou činnost na ruském tichooceánském pobřeží a osvojení arktického území.

Vážení kolegové! Kvalita, velikost ruské ekonomiky musí být přiměřena naší geopolitické a historické úloze. Je třeba vymanit se z pasti nulového tempa růstu, během tří až čtyř let se dostat na tempo růstu vyšší než činí světový průměr. To je jediný způsob, jak zvýšit podíl Ruska v globální ekonomice, což znamená posílit nás vliv a ekonomickou nezávislost.

Současně efektivnost národního hospodářství se musí  taktéž zvedat. Je nutno si vytýčit cíl, aby roční růst produktivity práce nebyl menší než pět procent. Vláda musí najít pro to rezervy, promyslet, jak je implementovat s maximálním účinkem pro nás. Ve stejné době je důležité udržovat stabilní makroekonomickou situaci, k čemuž je třeba ve střednědobém výhledu snížit inflaci do čtyř procent, ale opět zdůrazňuji, nikoliv na úkor potlačení podnikatelské aktivity. Musíme se konečně naučit harmonicky spojovat dva cíle: zdržování inflace a stimulování růstu.

Dnes jsme narazili na krácení valutových přírůstků a v důsledku toho nám oslabuje kurz národní valuty – rublu. Víte, že Centrální Banka Ruska přešla k „plavoucímu“ kurzu. To však neznamená, že se Banka Ruska distancovala od vlivu na kurz rublu, že se kurz rublu může beztrestně stát objektem finančních spekulací.

Prosím Banku Ruska a vládu učinit přísná koordinovaná opatření pro překažení snahám takzvaných spekulantů profitovat na kolísání kurzu ruské valuty. Co bych chtěl v této spojitosti říci? Vláda ví, kdo jsou tito spekulanti a disponuje i nástrojí, které na ně mají vliv. Je na čase tyto nástroje použít.

Samozřejmě, oslabení rublu zesiluje riziko krátkodobého rozmachu inflace. Je třeba ochránit zájmy občanů, především těch s limitovanými příjmy. Je nutné, aby vláda a regiony zabezpečily kontrolu situace na trzích potravin, léků a jiného zboží základní potřeby. To je určitě možné udělat a je třeba to udělat.

Spolu s tím oslabení národní valuty samozřejmě zvyšuje  i cenovou konjunkturu  a konkurenceschopnost našich společností. Tento faktor je třeba využít pro vedení politiky nahrazovaní importu domácí výrobou (v každém případě tam, kde je to účelné a nutné), mimo jiné během 3-5 let  musíme zabezpečit lidi kvalitními
a cenově dostupnými léky a potravinami, ve velké míře, samozřejmě, vlastní výroby.

Letos Rusko sklidilo jednu z největších úrod obilí v naší novodobé historii. Průběžný růst výroby jako celku je podle APK (Agrárně – průmyslového komplexu) - okolo 6 procent. Objevily se u nás efektivní velké zemědělské podniky, farmářská hospodářství, a my je budeme podporovat. Pojďme poděkovat vesničárům za výsledky jejich usilovné práce v tomto roce.

Musíme rovněž anulovat kritickou závislost  na zahraničních technologiích
a průmyslové výrobě, mimo jiné mám na mysli výrobu přístrojů a obráběcích strojů, energetické strojírenství, zařízení pro vytěžení nalezišť a arktického šelfu. I zde mohou našim průmyslníkům vážně pomoci domácí surovinové a infrastrukturní společnosti. Při realizaci velkých ropných, energetických a dopravních projektů se musí orientovat na domácího výrobce, vyvolávat poptávku na jeho produkci.

Zatím je to často právě naopak: vše se zakoupí v zahraničí a pro vlastní průmysl, vědu je výsledek většinou nulový. Navrhuji vytvořit v rámci vlády speciální koordinační středisko, zvýšit úlohu vlády v tomto směru. Úlohou tohoto střediska je sladit realizaci velkých projektů s rozmístěním objednávek mezi ruské podniky, s rozvojem domácí výrobní a výzkumné základny, s lokalizací výroby.

Co se týče dovozu, v zahraničí je třeba získávat skutečně unikátní zařízení a technologie. Dodávám, že na domácí výrobce   se je třeba orientovat i při obnově bytového a komunálního hospodářství, veřejné dopravy, zemědělství a jiných odvětví.

Rovněž pověřuji vládu, aby přijala všechna potřebná usnesení, která rozšiřují přístup malých a středních podniků k nákupům státních podniků, mimo jiné přesně určit  povinný roční objem  nákupů státních podniků u malých a středních podniků. Jsou to desítky a stovky miliard rublů, které se musí stát  zdrojem rozvoje  pro domácí podnikání.

Je přirozené, že produkce našich dodavatelů musí odpovídat přísným  podmínkám jak kvality, tak i ceny. Kromě toho musíme se vyhnout vnitřnímu monopolismu.  Zdůrazním, rozumná,   jen rozumná záměna importu – to je naše dlouhodobá priorita nezávisle na vnějších podmínkách.

Navíc, programy nahrazování importu musí fungovat tak, aby vytvářely v Rusku značnou vrstvu výrobních společností, které budou schopny konkurence nejen uvnitř země, ale i na mezinárodních trzích. V Rusku již takové společnosti existují. Vykazují vysokou efektivitu, mají exportní potenciál, přičemž potenciál velmi dobrý. Při tom se však setkávají s nedostatkem kapitálu, technologií, kádrů, zařízení. Je třeba maximálně odstranit všechna tato omezení. Vytvořit pro tyto společnosti efektivní investiční výtah, aby mohly růst, několikanásobně zvýšily svoji kapitalizaci a objem výroby, pevně se usadily na zahraničních trzích.

Pověřuji Agenturu strategických iniciativ ve spolupráci s Vněšekonombankem (Zahraniční ekonomickou bankou), Ruským fondem přímých investic a jinými institucemi rozvoje vypracovat takový program a takový systém.   A již v příštím roce realizovat první pilotní projekt na podporu nesurovinových společností Ruska.

Pro povzbuzení domácích exportérů začne v roce 2015 fungovat středisko kreditní a pojišťovací podpory exportu. Jeho služeb budou moci využívat všechny nesurovinové společnosti od velkých po malé.

V nejbližších třech letech objem kapitalizace „Roseksimbanky“, která musí fungovat v tomto směru, bude činit přibližně 30 miliard. Za tři roky se ruský export produkce vysokého stupně zpracování musí zvětšit jeden a půlkrát.

Je pochopitelné, že pro rozvoj nesurovinových a jiných odvětví ekonomiky budou zapotřeby značné finanční prostředky. A takovými finančními zásobami  Rusko disponuje. Máme velký objem vnitřních úspor, které se musí stát efektivními investicemi.

Do roku 2018, nehledě na vnější omezení, je třeba  dovést roční úroveň investic do 25 % od HDP země. Co to znamená? Řeknu jen pár slov a výsvětlím, co to je záč.

To znamená, kolik ušetříme, tolik musíme investovat. Naše úspory musí pracovat pro národní ekonomiku, jít na rozvoj a nikoli napomáhat vývozu kapitálu. Proto je potřeba značně zvýšit stabilitu bankovního systému (mimochodem, Centrální banka se tím v poslední době dostatečně intenzivně zabývá) a rovněž snížit závislost národního finančního trhu na vnějších rizikách.

Na účet našich zásob, především Fondu národního blahobytu, navrhuji realizovat program „dokapitalizace“ předních domácích bank, přičemž se peníze budou poskytovat s principiální podmínkou, že budou použité na kreditování nejvýznamnějších projektů v reálném sektoru ekonomiky za dostupné úrokové sazby. Kromě toho banky budou muset zabezpečit zavedení mechanizmů projektového financování.

Co se týče rozpočtových výdajů, klíčovými požadavky zde musí být hospodárnost a maximální návratnost, správný výběr priorit, zřetel na současnou ekonomickou situaci. Pro nejbližší  tři roky si musíme dát za úkol každoročně snižovat výlohy a neefektivní utrácení rozpočtu nejméně o 5 procent z celkových výloh v reálném obratu.

Ohromné rezervy pro ekonomiku jsou doslova na povrchu, stačí se podívat na stavby na státní náklady. Na nedávném fóru Všeruské národní fronty uváděli příklady, kdy se peníze vkládaly do pompézních budov či kdy cena stejných objektů, to chci podtrhnout – právě stejných, se několikanásobně lišila dokonce i v sousedních regionech.

Domnívám se, že je třeba postupně vytvořit systém jednoho technického objednavatele, centralizovat práci při přípravě typových projektů stavební dokumentace, výběru dodavatelů. To umožní překonat současný nesoulad v ceně staveb, přinese podstatnou ekonomii do utrácení státních prostředků na investiční výstavbu – ta dle zkušenosti bude v rozmezí 10 až 20 procent. Taková zkušenost musí být rozšířena na všechny občanské objekty, které jsou stavěny na účet federálního rozpočtu. Pověřuji vládu předložit odpovídající návrhy.

Včera jsme s předsedou vlády diskutovali na toto téma. Jsou zde, samozřejmě, i nebezpečná místa, která je třeba, když o nich víš, obejít, jednat opatrně, vytvořit několik pilotních projektů v několika regionech, podívat se, co z toho vyjde. Nechávat však situaci tak, jak je nyní, rovněž nelze. Už jsem řekl, jedny a tytéž objekty stejného zaměření v sousedních regionech se cenově několikanásobně liší. Copak to jde?

Jako přímý útok na národní bezpečnost je třeba brát neúčelové využití  či rozkrádání rozpočtových asignací na státní obrannou objednávku a pracovat s takovými fakty stejně přísně a důrazně jako při zamezování financování terorizmu. Nehovořím o tom náhodně a myslím, že zde není třeba nic zkrášlovat, nic skrývat. Právě nyní jsme uskutečnili tradiční setkání v Soči s vedením Ministerstva obrany, s různými druhy vojsk, s vedoucími konstruktéry obranných závodů. V některých pozicích ceny vzrostly dvakrát, třikrát, čtyřikrát, jsou případy, kdy cena vzrostla od počátku práce jedenáctkrát. To už, chápete, není srovnatelné ani s inflací, ani vůbec s ničím, přičemž zálohování se dělá prakticky stoprocentní.

Ještě jednou to chci podtrhnout a upozorňuji na to justiční orgány. V této souvislosti přikazuji Ministerstvu obrany, „Rosfinmonitorigu“ a jiným zainteresovaným strukturám vypracovat systém  přísné a účinné kontroly využití prostředků státní obranné objednávky. Takový systém musí fungovat v celém řetězci dodavatelů. Je třeba rovněž zesílit odpovědnost vykonavatelů státní obranné objednávky za účelové vydání každého rozpočtového rublu.

Je třeba udělat pořádek i v rozpočtech státních podniků. Vytvořit v nich jednotná výpočtová střediska, něco jako pokladny, které zabezpečí průzračnost a optimalizaci peněžních toků, jejich efektivní vedení. Vedoucí společnosti rovněž musí jasně vidět, jak využívají prostředky jejich dceřiné struktury.

Ve všech firmách, v nichž státu patří více než 50 procent akcií, musí být zavedeny zásadní ukazatele efektivity, včetně požadavku každoročně snižovat operativní výlohy nejméně o 2-3 procenta. Zdůrazním, že plat vedení státních podniků musí být ve vzájemném souladu s dosaženými výsledky a ekonomickými reáliemi.

Vážení kolegové! Jsem přesvědčen, že Rusko je schopné nejen uskutečnit velkou obnovu svého průmyslu, ale i stát se dodavatelem nápadů, technologií pro celý svět, zaujmout vedoucí pozice ve výrobě zboží a služeb, které budou vytvářet  globální technologickou agendu, aby úspěchy našich firem sloužily symbolem národního úspěchu, národní hrdosti, jako svého času jaderné a vesmírné projekty.

Přijali jsme již změny v zákonodárství, pevné ekologické standardy. Mají stimulovat podniky, aby zaváděly takzvané nejlepší dostupné technologie, aby se staly nástrojem stálého obnovování základních odvětví.

Jsme však povinni přemýšlet i o tom, jak budeme řešit perspektivní problémy. V souladu s tím navrhuji realizovat národní technologickou iniciativu. Na základě dlouhodobé předpovědi je třeba pochopit, jaké úkoly bude Rusko  před sebou mít za 10 – 15 let, jaká pokroková rozhodnutí budou potřebna pro zabezpečení národní bezpečnost, vysoké kvalita života lidí, rozvoje odvětví nového technologického životního stylu.

Je třeba spojit úsilí projektových tvůrčích týmů a dynamicky se rozvíjejících společností, které jsou připraveny využívat pokrokové vývojové projekty, zapojit přední univerzity, výzkumná střediska, Ruskou akademii věd, velké obchodní společnosti země. A samozřejmě pozvat naše krajany, kteří pracují v zahraničí ve vědě a vysoce technologických odvětvích, pochopitelně jen ty, kteří mohou mít skutečný přínos.

Navrhuji vládě za účasti Agentury strategických iniciativ  organizovat tuto činnost. Je důležité, aby sami představitelé obchodu, výzkumníci, projektanti zformulovali, jaké překážky je třeba překonat, jakou podporu potřebují navíc. Nejpokrokovější technologie mohou začít pracovat, jestliže budou lidé, kteří jsou schopni je rozvíjet a využívat.

Bohužel, my jako dříve učíme značnou část inženýrů na vysokých školách, které se dávno odpoutaly od reálné výrobní základny, od pokrokového výzkumu a vývoje ve svých oblastech. Nastal čas přestat se hnát za množstvím a soustředit se na kvalitu přípravy kádrů, organizovat přípravu inženýrů na silných vysokých školách, které mají úzké kontakty s průmyslem, nejlépe, samozřejmě, ve svých regionech.

Požadavek kvality v plné míře platí i pro pracovní kádry. Do roku 2020   minimálně v polovině středních škol Ruska příprava na 50 nejvíce vyžadovaných a perspektivních pracovních profesí musí být vedena v souladu s nejlepšími světovými standardy a pokrokovými technologiemi. Důležitým ukazatelem  efektivity  změn v profesionálním  vzdělání musí být  výsledky soutěží v dělnických a inženýrských profesích. Takový systém profesionálních  soutěží ve světě již dávno existuje. Rusko se do něho aktivně zapojilo.  To není jen krok ke zvýšení prestiže  inženýrských a  dělnických profesí, ale i dobrá možnost orientovat se na nejpokrokovější úrovně při přípravě inženýrů a dělníků, vytvořit na jejich základě profesionální a vzdělávací standardy.

Víte, my se nyní účastníme různých mezinárodních soutěží v pracovních profesích. Nyní tady tyto údaje nemám, ale řeknu vám je zpaměti, jsou velmi zajímavé. Byla vytvořena tři družstva – ze zaměstnanců předních firem, studentů a nakonec žáků ve věku 14-17 let. Plnili různé úkoly. Nejsložitější úkoly nejefektivněji vyřešili žáci ve věku 14-17 let. To se týkalo i kosmického odvětví, kdy vytvářeli kosmické přístroje. Týkalo se to i čistě pracovní činnosti, i když i toto vysoce kvalifikovaní pracovníci zvládali. Žáci předhonili nejen  odborníky z předních našich podniků, ale i studenty  z nejlepších vysokých škol, přičemž je předhonili v počtu bodů několikanásobně. O čem to svědčí?  Svědčí to o tom, že máme dobré základy, máme velmi talentované a perspektivní mladé lidi. Hovoří to však i o tom, že musíme mnoho udělat  pro změnu systému  přípravy pracovních kádrů. To je to, o čem jsem hovořil. Je však třeba k tomu přistoupit neformálně. Všichni již chápou, co je třeba dělat, je jen třeba to začít dělat. Začít a nikdy nezpomalovat tempo v tomto směru, protože, jak je známo, jak to bylo dříve, tak je to i teď, prostě jen kvalita pracovních odborností a příprava pracujících lidí se změnily, ale stejně nejzákladnější podmínkou rozvoje ekonomiky je, samozřejmě, dobře připravená a kvalifikovaná dělnická třída, inženýrští  kádři. Na to nikdy nesmíme zapomínat. A je třeba, samozřejmě, vytvořit síť certifikovaných středisek, kde by každý pracovník mohl potvrdit svoji kvalifikaci.

Přejdu k dalšímu tématu, vážení kolegové,  k demografii. Na počátku 2000. let nám experti OSN předpovídali další demografický pokles.Podle předpovědi OSN se obyvatelstvo naší země ke konci roku 2013 mělo snížit do 136 milionů lidí. K 1. lednu 2014 počet obyvatel Ruska činil téměř 144 milionů lidí, o 8 milionů více, než jaká byla předpověď OSN.

Doplním, že již dva roky za sebou, a vy to víte, v roce 2013 a 2014, je v Rusku zaznamenáván přirozený nárůst obyvatelstva. Očekává se, že ve výsledku v roce 2014 s přihlédnutím ke Krymu a Sevastopolu, počet obyvatel Ruska překoná 146 milionů lidí. Naše demografické programy  dokázaly svoji efektivitu a my budeme pokračovat v jejich realizaci, v plné míře tyto programy rozšíříme i na obyvatele Krymu a Sevastopolu. Rodiny obyvatel Krymu a Sevastopolu, ve kterých se počínaje rokem 2007 narodilo druhé a další dítě, obdrží v plné míře mateřský příspěvek.

Chtěl bych se zaměřit na ještě jeden důležitý fakt. V tomto roce v globálním ratingu zdravotnictví je Rusko poprvé uznáno jako úspěšná země. To jsou takové země, kde je průměrná délka života více než 70 let. V současnosti tento ukazatel  v Rusku přesáhl 71 let. Domnívám se, že máme všechny předpoklady v nejbližší perspektivě  zvýšit průměrnou délku života  na 74 let, docílit nové kvalitativní dynamiky ve snížení úmrtnosti. V této souvislosti navrhuji prohlásit rok 2015 Národním rokem boje  se srdečními a cévními nemocemi, které jsou dnes hlavní příčinou úmrtnosti, spojit pro vyřešení tohoto problému úsilí zdravotníků, představitelů kultury, školství, hromadných sdělovacích prostředků, společenských a sportovních organizací.

Velkou roli v propagaci zdravého způsobu života  hraje, samozřejmě, i vítězná Olympiáda v Soči v roce 2014. Ještě jednou chci poblahopřát  k úspěchům našim olympionikům.

Mám, samozřejmě, jen samá dobrá slova na adresu paraolympioniků. Vážení přátelé, stali jste se skutečnými hrdiny Ruska! V mnohém díky Vám se vztahy k lidem s omezenými zdravotními možnostmi začaly kardinálně měnit. Jsem přesvědčen, naše společnost bude opravdu jednotná, jestliže zabezpečíme  stejné možnosti pro všechny.

Do státních programů musí být zahrnuta opatření ohledně profesionálního vzdělávání a příjmu do zaměstnání invalidů, vytváření bezbariérového prostředí ve všech sférách života. Co se týče programu „Dostupné prostředí“, navrhuji jej prodloužit do roku 2020. Musíme rovněž vytvořit moderní domácí odvětví výroby zboží pro invalidy, včetně prostředků rehabilitace.

Pokud jde o systém zdravotnictví, během příštího roku je třeba ukončit přechod  k pojišťovacím principům, sladit všechny mechanizmy, aby nedocházelo k selháním. U nás se o tom dávno hovoří, dávno se tím zabýváme, ale ve skutečnosti pojišťovací zdravotnictví ještě nezačalo  fungovat. Je důležité, aby činnost zdravotnictví podle pojišťovacích principů byla pochopitelná i pro občany i pro samotné zdravotníky. Musíme vytvořit centralizovaný systém  státní kontroly  kvality práce zdravotnických organizací v souladu se zplnomocněními a pákami. Žádám vládu, aby zabezpečila zavedení potřebných změn do zákonodárství.

Rovněž navrhuji zavést pro lékaře speciální vzdělávací certifikát. S jeho pomocí si budou moci vybrat optimální vzdělávací program, aby mohli projít rekvalifikaci, zvýšit kvalifikaci. Přitom forma a technologie vzdělávání musí být  maximálně pohodlné pro odborníky, pro lékaře.

Nehledě na všechny technické inovace ve zdravotnictví se vždy cenily především osobní kvality lékaře. Je to pozornost k lidem, ušlechtilost, plnění svých profesionálních a morálních závazků. Na takových zdravotnících, na jejich práci stojí naše zdravotnictví. A my musíme vytvořit všechny podmínky pro jejich důstojnou práci.

Vážení kolegové! Včera poprvé po mnoha letech v ruských školách opět psali závěrečnou práci. To je ještě jeden krok  k objektivnějšímu ocenění poznatků, přehledu, obecné kultury dorůstající generace a, což je důležité, kvality práce pedagogů, učitelů. Prosím Ministerstvo školství a vědy  ve spolupráci s profesionálním  společenstvím analyzovat  výsledky závěrečných prácí a výsledky jednotné státní zkoušky, navrhnout řešení pro zvýšení odpovědnosti učitele za kvalitu své práce, motivaci dětí osvojit si nové poznatky.

Zdůrazním, že jednotná státní zkouška umožní talentovaným dětem ze vzdálených měst, vesnic a z málo zabezpečených rodin dostat se na nejlepší vysoké školy v zemi. Talentované děti – to je jmění národa a my musíme mít na zřeteli doplňkové možnosti podpory těch, kteří už ve škole projevili sklon k technickému či humanitnímu směru, zlepšovatelství, měli úspěch  v národních a mezinárodních intelektuálních a profesionálních soutěžích, mají patenty  a publikace ve vědeckých časopisech. Takových dětí nemáme málo.

Navrhuji pro takové děti, které se dostanou na vysokou školu, každý rok poskytnout 5 tisíc  prezidentských grantů. Velikost grantu bude 20 tisíc rublů měsíčně. Na celé období studia na vysoké škole. Přirozeně je třeba předvídat i některé podmínky. Zaprvé, student se musí zavázat určitou dobu pracovat v Rusku, podle analogie s programy účelové přípravy. Zadruhé, každoročně během celého studia potvrzovat právo na grant svým prospěchem a osobními úspěchy.

A, samozřejmě, každé dítě, teenager musí mít možnost najít si činnost, která se mu bude líbit. V souladu s tím je nepřípustné redukování systému mimoškolního doplňkového vzdělávání. Střediska umělecké, technické a hudební tvorby – to je ohromná zásoba harmonického rozvoje osobnosti.

Žádám vládu a regiony, aby věnovaly pozornost tomuto problému, navrhly finanční a organizační mechanizmy jeho řešení. Je podstatné, aby i dítě i rodiče měli možnost výběru: získat doplňkové vzdělání ve škole, v městském tvůrčím středisku či v nestátní vzdělávací organizaci, aby to pro ně bylo dostupné a aby s dětmi pracovali skutečně dobře připravení odborníci.

A ještě jedna palčivá otázka, o které jsem již hovořil ve svém projevu vloni –  přeplněnost škol a tříd. Odpovídající výpočty byly provedeny: musíme doplňkově vytvořit 4,5 milionu učebních míst.

Z čeho se tato cifra skládá? V současné době se okolo dvou milionů žáků učí ve druhé směně. Jsou školy, které mají i třetí směnu. A v nejbližší době díky zvýšení porodnosti (budeme doufat, že u nás zůstane na stejné úrovni, trend se zachová pozitivní) počet žáků s přihlédnutím k tomuto faktu vyroste ještě o 2,5 milionu lidí.

Samozřejmě, včera jsme o tom rovněž s kolegy z vlády hovořili, je třeba řešit úkol, vytyčený ve známých nařízeních 2012 roku  ohledně předškolních zařízení. Je třeba porovnat všechny možnosti, ale ani nezapomínat na tento problém, který bude růst, na problém míst ve školách. Žádám vládu spolu s regiony navrhnout komplexní přístup k řešení těchto úkolů.

Vážení kolegové! Školství, zdravotnictví, systém sociální pomoci se musí stát skutečným veřejným blahem, sloužit všem občanům země. Nelze imitovat pozornost k lidem. Nelze imitovat učitelskou činnost, zdravotní, sociální pomoc. Je třeba se naučit vážit si sám sebe a pamatovat na takový důležitý pojem, jako je pověst, že z pověstí konkrétních nemocnic, škol, univerzit, sociálních zařízení se skládá celková pověst země.

Občan se nemá starat o to, kde získá sociální službu – ve státní, městské či soukromé organizaci. Má právo se obrátit  na ty, kteří budou pracovat duší, s plným nasazením. Všechno ostatní, včetně řešení technických, organizačních a právnických otázek poskytování sociálních služeb – to je povinnost státu, povinnost organizovat odpovídajícím způsobem práci.

Budeme i nadále podporovat sociálně orientované nekomerční organizace. Do takových nekomerčních organizací se většinou sdružují lidé, kteří ostře pociťují svoji občanskou povinnost, chápající, jak mnoho znamená milosrdenství, pozornost, péče a laskavost. Je třeba využívat jejich návrhy a zkušenosti, mimo jiné i při realizaci sociálních iniciativ.

Musíme vyloučit diskriminaci nestátního sektoru v sociální sféře, odklidit pro něho všechny překážky. Podtrhnu, nejen zákonodárné, kterou jsou již vpodstatě odklizeny, ale i ty, které ještě trvají, mám na mysli organizační, administrativní. Je třeba zabezpečit stejný přístup nestátního sektoru k finančním zdrojům.

Konkurence – to je rozhodující faktor  zvyšování kvality služeb sociální sféry. Kromě toho je třeba spustit mechanizmus  nezávislého hodnocení kvality služeb, zabezpečit otevřenost informací o práci institucí sociální sféry. Žádám Všeruskou národní frontu ve spolupráci se společenskými sdruženími vzít si na starost dohled nad přeměnami v sociální sféře.

Podle výsledků příštího roku plánuji  uskutečnit setkání s představiteli nestátního sektoru. Projednáme, jakých změn se podařilo dosáhnout v posledním období. Obecně musíme značně rozšířit  možnosti prostranství, na kterých probíhá dialog státu a společnosti, v první řadě „Obščestvěnnoj palaty“ (Společenské komory) a regionálních společenských komor.

Tyto struktury se na federální i na regionální úrovni musí zapojit do komplexní expertízy projektů zákonů a státních řešení, samozřejmě, i v rámci tak zvaného nulového čtení, které má za úkol sloužit efektivním mechanizmům zpětné vazby.

Nyní vidíme, nakolik aktivně a konstruktivně se občané projevují. Nejen vládě zadávají otázky, ale  se i sami účastní jejich řešení, řešení problémů. Chápou, že od jejich osobního úsilí mnohé závisí. Vůle, činy a velkomyslnost těchto lidí vytvářejí vzácný sociální občanský potenciál země.

Každý, kdo je ochoten na sebe brát odpovědnost, musí být zapojen do realizace plánů rozvoje země, konkrétních regionů, měst a obcí. Jestli stát a společnost jednají společně, v atmosféře spolupráce a důvěry – je to záruka dosažení úspěchu.

Chtěl bych se obrátit na představitele všech politických stran, společenských sil. Počítám s naší společnou konsolidovanou činností. Zájmy Ruska od nás vyžadují právě takovou jednotu, právě takovou práci.

Vážení přátelé! Vážení občané Ruska!

Ukončím dnešní projev tím, čím jsem začal. V tomto roce, jak tomu nejednou bylo v osudových okamžicích historie, náš národ výrazně ukázal i národní rozmach i životní odolnost i vlastenectví. A složitosti, se kterými se setkáváme, pro nás vytvářejí i nové možnosti. Jsme připraveni  přijmout jakoukoli výzvu doby a zvítězit.

Děkuji.

Zdroj: parlamentnilisty.cz