Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Autor konstatuje, že snaha Západu vyvolat na východě Ukrajiny horkou válku proti Rusku je kromě jiného jedinou možností, jak zakrýt současně probíhající válku proti vlastním nepodvoleným občanům.

Ve středu. Ve čtvrtek. Ne? Tak příští úterý. Nebo nejpozději v pátek. Jen kdyby mezitím rozmrzla půda, tak určitě nejpozději ve středu napřesrok. Nebo tak nějak, jak nás přesně informují americké a britské tajné služby. Válka prostě bude, vy kluci pitomí! Na Moskvu! Ať žije prezident František Josef Biden První! Tuhle válku vyhrajeme!

Válečnické blábolení Washingtonu, Londýna (a „přicrmrdující“ rektálně alpinistické pražské vlády) působí jako opsáno ze světoznámého „humoristického“ románu Jaroslava Haška. Propagandistické žvásty už mnozí berou jako absurdní psinu, protože normální lidský rozum se to válečnické štvaní prostě vzpouzí přijmout, a tak se uchyluje k šibeničnímu humoru. Švejka za provolání slávy císaři a válce rovnou odlifrovali do blázince – tak normální byl ještě tehdy svět. Piráta za totéž posadí do křesla ministra zahraničí. Také šibeniční humor.

Strach

Když jsme u těch šibenic symbolicky oznamujících popravu svobody při demonstracích před parlamentem (ty na demonstracích proti předchozím vládám samozřejmě nevadily): Odsoudil je nejen soudruh ministr vnitra Rakušan (nomen omen), ale také prezident Zeman, vzor politické korektnosti. V tomtéž parlamentu horoval pro to, aby byly (kromě jiného) zkrouhnuty i starobní důchody, protože už nikam kandidovat nemůže, a „jeho“ elektorát ho už přestal zajímat. Tak se v počínající občanské válce přidal „švejkovsky“ na stranu vlády, jež jemu (a jeho byznysovým parťákům) má zajistit bezpečný odchod do důchodu s nezdaněnými milióny, za něž si v Lánech staví luxusní „vejminek“.

Rakušan rovněž lkal nad zveřejněním adres poslanců, kteří (i proti vlastnímu senátu) na sílu protlačili zdrcující „pandemický“ zákon – tolik podobný tomu „zmocňujícímu“ v parlamentu německém, na němž stejně úporně trval kancléř s legračním knírkem. Také brzy všechny ta psina přešla. Ukázalo se, že jsou za ním šibenice. Reálné, ne symbolické. Když odhlédneme od toho, že poslanecké adresy jsou veřejně dostupné, není žádný důvod, aby lidé nedemonstrovali před domy a byty zákonodárců. Mají přece mandát za sebe, nikoli za stranu. A jen by si tak konečně uvědomili, že za svá smrtící rozhodnutí ponesou osobní odpovědnost. Že mají nyní strach? Veřejnost je v něm skrze covidovou a válečnou propagandu utopená již několik roků.

Šibenice, kam oko dohlédne

Tedy měli by, kdyby právě neschválili zákon, který totalitě dává do rukou – šibenici svobody. A kdyby Rakušan nepracoval na řadě dalších, které mají oponenty zlikvidovat. Jak řekl minulý týden prezident Václav Klaus: Nemysleme si, že s koncem covidu končí kovidismus. Právě naopak.

Vidíme to v „nejsvobodnějších demokraciích“ Západu, k němuž jsme byli po převratu přifařeni: V policejní šibeniční brutalitě vede v Evropě francouzský Macron, kterého za oceánem dohnal a předehnal levičácký „liberál“ Trudeau. Ten už sahá protestujícím i na majetky a zdroj obživy (a velmi se diví, že banky kolabují, neboť lidé je berou útokem, aby si z nich své peníze vybrali, a zabránili tak jejich vládní krádeži). 

Šibenice rostou, kam oko pohlédne. Jen mají jinou vnější podobu. Přesně to vystihl bývalý (a dnes už opět i současný) disident, poslanec za Okamurovu SPD Jaroslav Bašta: Jde vlastně o transporty do koncentráků, které jen vnějškově vypadají jinak, protože jsou elektronické, „digitální“. Existenčně vyřídit odpůrce (dnes už opět i nositele „špatné rasy“ – v tomto případě bílé), stisknutím jediného tlačítka mu vzít práci, majetek či úspory na skromné živobytí – a odsunout ho do ghetta, odříznout mu komunikaci a uvěznit pod totální sledovací mašinérií tajných služeb, jinak než koncentrákem nazvat nelze.

Když pomineme, že v těch opravdu nejdokonalejších demokraciích (USA, Austrálie atd.) stavějí pro jistotu i ty „fyzické“.

Test nepodvolených

Je jasné, že totální hospodářská, energetická a morální krize, do které Západ zcela záměrně a plánovaně (Schwabův Velký reset) noří stále hlouběji celé státy a kontinenty, nemohla zůstat bez odpovědi. Zatím jsou to jen „nesmělé“ výkřiky. Covidismus byl dobře připravený nástroj na výstavbu tyranie Nového světového řádu. Přinesl však i něco, co předtím ospalý a ztučnělý Západ po dlouhá desetiletí neznal (žádný plán nikdy nevyjde): probouzející se lidový odpor. Teď už si architekti světového koncentráku uvědomují, že covidistický test podvolení strachem selhal. Živých, probuzených a nezastrašených je přinejmenším polovina. A to je na občanskou válku (asi bude mít také jinou podobu než ty minulé) právě tak dost. 

Proto se tolik snaží rychle vyvolat válku „mezistátní“ – v tomto případě už téměř „mezicivilizační“, protože Rusko je zjevně odhodláno udržet si civilizaci, kterou Západ intenzivně a důsledně krok za krokem vraždí. Proto tak naléhavě potřebuje (ukrajinskýma rukama) vyvolat s Ruskou federací přímý vojenský střet. Ale protože se toho současně děsí (testy jaderných zbraní, které Moskva v minulých dnech provedla, jsou dosti výmluvné), vede zatím „švejkovskou“ válku slov. 

Když mečem ne…

Tragikomicky se ji pokouší podpořit i pražská „Fialová“ vláda. Nejen fraškovitými skeči ministra zahraničí (a pražského primátora, oba Piráti) na Ukrajině, ale i žvásty premiéra Fialy (ODS). Prý jsme připraveni i na energetický kolaps (pokud by napadené Rusko zastavilo dodávky plynu do Evropy). Pochopitelně neřekl jak by to chtěl udělat. Ale je to patrné z toho, co se děje – i když zatím plyn proudí bez omezení: Prostě v zimě, potmě a bez jídla si budeme topit, svítit a sytit se voláním „Ať žije František Josef Biden První! Tuhle válku vyhrajeme!“ 

Tedy alespoň do chvíle než nám, coby odpověď, spadnou na hlavy první rakety. Dalšího Švejka už nikdo nenapíše. Zatím je ale pořád ještě čas dát rázně najevo, co si o přípravě tohoto západního krvavého ráje myslíme. Mnozí to již činí – nejen ve Francii, Kanadě a dalších zemích, ale také u nás. Se symbolickými šibenicemi protestují, i když vědí, že riskují velmi nesymbolické koncentráky a šibenice. Mnozí zbídačelí se k nim nepochybně brzy přidají. Není už jiná cesta. Ale jak, když nám už téměř všechno vzali?

Znovu a znovu se mi v mysli vracejí nesmrtelné verše Janka Jesenského, protože tyto situace se v našich zemích periodicky opakují:

„Však před pohřbem
byť bez obrany
a byť nám vzali domovy
Bijme ty hlavy při padání
Když mečem ne – tak okovy!“

Zdroj: protiproud.cz