Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

V těchto dnech se jen málo mluví o zadní Ukrajině, obzvláště v západních korporátních médiích, a je pro to dobrý důvod: jepičí ukronacistický „Banderastan“ se rozpadá. To je sotva překvapující, neboť celý koncept nebyl vůbec životaschopný. Připomeňme si, jak to začalo.

Je klíčové si připomenout, že na Ukrajině nebyla žádná revoluce nebo odboj, euromajdan neměl nic společného s Evropou a vše s USA. Ach jistě, Ukrajincům bylo řečeno, že je to o „připojení k EU“, ale to nikdy nebylo možností, ani z daleka. Jediným účelem euromajdanu bylo zabránit opětovnému zrodu „nového Sovětského svazu“. Bez ohledu na to, jak absurdní názor na SSSR v. 2 může být, vždy byl pevně zakotven v mysli paranoidního, šalbou trpícího a ignorantského amerického „hlubokého státu“. Dva hlavní mluvčí tohoto amerického hlubokého státu to dali velmi jasně najevo:

Zaprvé, máme zde klíčové prohlášení Hillary Clinton z prosince 2012:

„Probíhá resovětizace regionu (…) Nebude se tomu tak říkat. Bude se tomu říkat celní unie, bude se tomu říkat Eurasijská unie a podobně (…) Ale nemylme se. Víme, co je cílem, a pokoušíme se najít účinné způsoby, jak to zpomalit nebo tomu zabránit.“

Nyní je zcela irelevantní přít se o to, jestli měla Hillary ve své interpretaci pravdu, nebo se mýlila. Podstatné je, že, spolu se svými politickými páníčky, opravdu věří, že Putin chce znovu vytvořit Sovětský svaz.

Pak si musíme připomenout další klíčový výrok, tentokrát Zbigniew Brzezinského, který napsal:

Bez Ukrajiny přestává být Rusko impériem, zatímco s Ukrajinou, nejdříve podplacenou, pak podmaněnou, se automaticky mění na impérium… Podle něj je nový světový řád, pod nadvládou Spojených států, vytvářen proti Rusku a fragmentům Ruska. Ukrajina je předsunutou základnou Západu, aby se zabránilo opětovnému vytvoření Sovětského svazu.

Opět, nezáleží na tom, jestli má zloduch Zbig pravdu, nebo ne. Záleží na tom, že to bylo skutečnou příčinou euromajdanu: Američané chtěli vytvořit anti-Rusko přímo na hranicích Ruska. Toto anti-Rusko by bylo pro Rusko extrémně nebezpečným a destabilizujícím sousedem. A pokud by Rusko na Ukrajině zasáhlo, oživilo by to bublající studenou válku na novou úroveň, ospravedlnilo „ochranu“ Evropy USA na dalších 50 nebo 60 let, nejméně. Strýček Sam byl v situaci výhra-výhra. Byl to velký plán, až na to, že, samozřejmě, nikdy nefungoval.

Zaprvé, Rusové ohromili Američany dvakrát: zajedno tím, že použili vojenskou sílu tam, kde se to od nich nikdy neočekávalo (Krym), zadruhé tím, že nepoužili vojenskou sílu tam, kde se to od nich očekávalo (Donbas). To byly pro anglo-sionistickou Říši špatné zprávy: Krym, nesporná „perla“ „nezávislé Ukrajiny“, byl opětovně připojen k Rusku, bez jediné oběti, zatímco Donbas (zcela jistě nejbohatší a nejvyspělejší část „nezávislé Ukrajiny“) se odtrhl bez jakékoliv otevřené ruské vojenské intervence. V to američtí stratégové nedoufali.

V naprostém zmatku nařídili ukronacistické armádě a eskadrám smrti, aby se odtrženého regionu znovu zmocnily, a junta to téměř dokázala. Jediný zoufalý záchvěv odporu Novorusů následoval po otevření rozsáhlého programu Vojentorg („armádní obchod“, název známého obchodu s vojenskými přebytky, nyní to znamená tajné dodávky vojenského vybavení Novorusku) a situaci zachránil dobře zorganizovaný „severní vítr“ (vyslání vojenských specialistů dobrovolníků). Po tomto klíčovém okamžiku neměli ukronacisté žádný velký úspěch a jejich operační útoky u Saur Mogyly a v Debalcevu skončily naprostou katastrofou.

Pak junta v Kyjevu zkusila všechno, od bombardování po namátkové dělostřelecké ostřelování, po použití fosforu, teroristické útoky, a dokonce použití balistických raket, a, samozřejmě, po operaci pod falešnou vlajkou – MH 17. Ale nic nefungovalo. Novorusové se zakopali a jejich taktické dovednosti a morálka silně převyšovaly totéž u sil junty. A co hůř, Novorusové uspěli, třebaže za velkého úsilí, a nakonec přeměnili svoje dobrovolné jednotky domobrany na konvenční armádu. Samozřejmě, že v porovnání s ruskou armádou jsou síly Doněcka a Luganska co se týká schopností stále sto let za opicemi, ale v porovnání s tak zvanou „ukrajinskou armádou“, nebo nacistickými eskadrami smrti, jsou mnohem schopnější a důmyslnější.

Zadruhé, míra špatného řízení, korupce a čisté hlouposti nové vládnoucí „elity“ měla vskutku africkou kvalitu. A hlavně tito nacionalističtí imbecilové spáchali ekonomické harakiri tím, že zhoršili téměř veškeré vztahy s Ruskem. Zatímco tyto vztahy byly pro Rusko důležité, pro Ukrajinu byly naprosto životně důležité. Navíc Porošenko a jeho klika pseudo nacionalistických oligarchů zpronevěřili všechno, co za to stálo, a prostě ukradli všechny peníze, které Západ poskytuje jako „pomoc“ na podporu nové Ukrajiny.

Zatřetí, navzdory faktu, že v západních korporátních médiích byla zorganizována obrovská strategická PSYOP, kde se ukronacisté prezentovali jako dobromyslní vlastenci chtějící se připojit k Evropě a žít svobodně, byli Ukrouši tak blbí a ve svých slovech, činech a symbolice otevření, že začalo být lidem na Západě čím dál jasnější, že místo se „svobodu milujícími demokraty“ hupsnul Západ do postele s bona fide nacisty. A nejen to, Západ za toto pelešení s nimi nyní ještě platí. Ne, že by evropští korporátní vůdci byli někdy tak hákliví a nebyli ochotní hupsnout do postele s psychopatickými vrahy, ale v případě Ukrajiny to znamenalo ztrátu mnohem důležitějšího trhu: Ruska.

Takže nyní, v květnu 2016, se stává čím dál zjevnějším, ne-li nepopiratelným, že celý „ukrajinský projekt“ je naprostý bordel, potenciálně mnohem horší a nebezpečnější, než bordel v Libyi či Iráku. Libye má aspoň málo obyvatel, zatímco Irák může být pravděpodobně navrácen do stavu aspoň připomínajícího normálnost Íránci, za předpokladu, že Západ přestane používat Daesh k destabilizaci celého regionu. Ale Ukrajina má zhruba 40 milionů obyvatel (oficiálně 45, ale bez Krymu, Donbasu a těch, kteří uprchli, je to nyní pravděpodobně dosti pod 40 miliony), uprostřed Evropy (aspoň pokud, na rozdíl ode mne, považujete „východní Evropu“ za součást Evropy). A rozpadá se. Rychle.

Puč na Ukrajině byl popsán jako puč „milionářů proti miliardářům“ a je to v mnohém pravdivé. Oligarchové jsou jasně jednou z klíčových sil na nové Ukrajině. Další hlavní silou jsou neonacisté, většinou ze západní Ukrajiny. Třetí, a často opomíjenou, silou jsou různí zločinečtí mafiáni (etničtí a regionální), kteří, zatímco jsou často úzce napojeni na oligarchy a nacisty, se od těchto dvou skupin stále odlišují, především jinými motivy a jiným smýšlením. Klíčovou věcí u všech je toto: všichni jsou nyní ozbrojeni po zuby. Je to tak – oligarchové mají vlastní „bezpečnostní služby“, nacisté mají své eskadry smrti, zatímco mafiáni mají své tlupy ozbrojených vrahounů. Co se týká ukroušských poldů, ti jdou z cesty, zatímco mnohem obávanější SBU (ukroušská KGB), která nikdy za celou svoji historii nechytila jediného západního špiona, má napilno s únosy, mučením a všeobecným terorizováním jakéhokoliv proti-nacistického Ukrajince, který v zemi ještě zbyl, že nemá čas, ani chuť, na právo a pořádek. A když už, tak SBU je v podstatě „k pronajmutí“ pro oligarchy, nacisty a dokonce i mafiány.

Co se týká ukrajinských ozbrojených sil, ty tvoří většinou muži z východní Ukrajiny, a ti nemají žádný ideologický motiv, jaký mají eskadry smrti, složené většinou ze západních Ukrajinců. Mají však větší palebnou sílu, než eskadry smrti, a to částečně vysvětluje, proč si v boji nevedli dobře ani pravidelná armáda, ani eskadry smrti. Jisté však je, že ani pravidelná armáda, ani eskadry smrti nemají prostředky, či vůli, obnovit řád a pořádek, nemluvě o tom, aby udělali něco s ekonomickou katastrofou.

Jinými slovy, žádná vláda práva tam není, a pokud se země zatím nevydala zcela „somálskou cestou“, tak jen díky setrvačnosti. Ale až se následky ekonomického kolapsu stanou zjevnými, násilí vybuchne.

Nyní, kdy západní pomoc víceméně vyschla a země byla vykradena do dna, má ústřední vláda pro regiony čím dál menší relevantnost, kdy každý region je nyní řízen místními oligarchy/válečnými mafiány. To je pravděpodobně prvním krokem v nevyhnutelném procesu rozpadu toho, co z Ukrajiny zbylo, kdy Lvov a Ivano-Frankovsk spojily síly, aby vytvořily mini Banderastan na západě země. Oděsa a jižní Ukrajina se bude chtít, dříve či později, zbavit vlády Kyjeva, a bude buď nezávislá, nebo se připojí tím či oním způsobem k Rusku, zatímco střední Ukrajině nezbude nic, jen řádící gangy zločinců á la Šílený Max.

Co se týká Donbasu (a, samozřejmě, Krymu), ty jsou pryč navždy – a Kyjev to ví. Nejlepším důkazem toho je nepopiratelný fakt, že junta nevyvinula naprosto žádnou snahu s cílem pokusit se nalákat či přitáhnout lidi v odtrženeckých regionech Ukrajiny zpět, aby se vrátili do stáda Kyjeva. Místo aby jim vyplatili penze (což byli ze zákona povinni), ukradli všechny peníze na penze lidem na Donbasu. Co se týká Krymu, Kyjev zahájil vodní blokádu, dopravní blokádu, potravinovou blokádu a elektrickou blokádu. A zatímco Rusko poskytlo lidem na Krymu vše potřebné, tento typ úzkoprsého a přímo odporného týrání nacistické junty v Kyjevě budou lidé na Krymu sotva tolerovat. Faktem je, že Kyjev se již dávno vzdal názoru, že „vatniky“, které vždy nenáviděl a považoval za podlidi, poloasijské bastardy, přesvědčí.

Nový předseda Verchovne rady, ukrajinského parlamentu, a muž číslo 2 v zemi, Andrej Parubij, otevřený nacista mající, podle zvěstí, duševní problémy, nyní vážně probírá zavedení vízového režimu s Ruskem – čímž připraví 4-5 milionů Ukrajinců v Rusku o jejich práci a tím posílání peněz domů. Zní to šíleně? Je to šílené. Ale jsou to stejní lidé, kteří uzavřeli ukrajinský vzdušný prostor pro ruské letecké společnosti, což, předvídatelně, vedlo k tomu, že Rusko uzavřelo svůj vzdušný prostor pro Ukrajince. Pohled na mapu vám řekne, kdo ztratil více.

Samozřejmě, jak ekonomika zadrhává, budou ideologické šarvátky brzy nahrazeny ještě primitivnějšími formami bojování o služby a zboží, a v jistých regionech dokonce i o potraviny a přístřeší. Až tento proces začne, prodělá zadní Ukrajina transformaci z fašismu na ochlokracii, v kterýžto okamžik se zadní Ukrajina pravděpodobně rozpadne a nová vlna uprchlíků zaplaví EU.

Nejúžasnější na tom všem je, že ukrajinští nacionalisté si to opravdu udělali sami. Pokud byla v letech 1991 až 2014 Ukrajina řízena zkorumpovaným a nekompetentním způsobem, tak po r. 2014 se noví vůdci v Kyjevě vydali kurzem, který lze popsat pouze jako sebevražedný. Při pohledu na chaos na dnešní Ukrajině je těžké věřit, že v r. 1991 byla Ukrajina vysoce rozvinutou zemí, s obrovským potenciálem, a vypadalo to, že bude obrovsky profitovat z toho, že je přirozeným mostem mezi Východem a Západem. Současná apokalypsa je zcela lidským dílem, poháněným nenávistí naplněným ideologickým sebeklamem, fantastickou mírou korupce a evidentně naprostou absencí zdravého rozumu.

Ukrajincům byla slíbena budoucnost, že země bude vypadat jako Německo, a místo toho dostali Somálsko. Ty, kteří byli zapleteni do tohoto gigantického podvodu, čeká pekelná odplata.

Originál: The Ukraine between Fascism, Ochlocracy and Breakup vyšel 14. května 2016 na thesaker.is.

Zdroj: zvedavec.org