Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Stoleté výročí genocidy Arménů. Toto téma se stalo kamenem sváru mezinárodní konference v pražském Goethe Institutu. Velvyslanci Arménie a Turecka a jejich sympatizanti se tam do sebe pustili v rámci debaty na plné obrátky. Komentátor italského deníku Corriere della Sera Antonio Ferrari a exministr zahraničí Cyril Svoboda vyzývali k smíru a dialogu.

„Půl druhého milionu obětí bylo výsledkem arménské genocidy spáchané Turky. Šlo o zločin na humanitě,“ sdělil na úvod arménský velvyslanec v Česku Tigran Seiranian. Tím začala mezinárodní konference ve znamení stého výročí genocidy Arménů a otázek kolem dnešního islámského fundamentalismu v Goethe Institutu v Praze a postupem času nabírala na obrátkách. Seiranian ještě uvedl, že v Turecku se tato tragédie tají a památníky událostí byly zdevastovány právě bojovníky z Islámského státu.

Hádka o fakta

Mimo jiné pod záštitou arménského velvyslanectví ji zorganizovala nezisková organizace Gariwo - Zahrada spravedlivých. Její představitel Andreas Pieralli zmínil, že organizace připomíná odvážné osobnosti, které se postavily zlu, aby si především mladí lidé mezi nimi mohli vybrat kvalitní vzory. „Dnes jsou často v mezinárodních vztazích preferována obchodní a ekonomická témata, ale na otázku lidských práv se zapomíná,“ postěžoval si. Armenistka Milada Kiliánová shrnula historii nelehkého soužití Arménů s Turky, které vyvrcholilo během let 1915 až 1918 v genocidu Arménů. Tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus řekl: „Když si za slovo Armén dosadíte slovo Žid, tak je to úplně stejné.“

Na to konto se ozval z publika v první řadě sedící turecký velvyslanec v Česku Ahmet Necati Bigali. „Chci říci, že tato konference není organizována férově. Arménská strana dostala slovo, ale turecká ne. Slova, která jsme slyšeli, jsou plná lží. Během první světové války mnoho lidí trpělo a muselo opustit své domovy. Někteří západní historici tvrdí, že žilo tehdy na území Osmanského impéria jen 700 000 Arménů. Když jsme chtěli v roce 2005 dát dohromady komisi historiků ze světa, z Turecka a Arménie, arménská strana na to nijak nezareagovala a dodnes čekáme na odpověď,“ sdělil s tím, že nešlo o genocidu, ale deportaci, což se v dobách války stává.

„Deportace je součástí genocidy. Jde o rasové čištění určitého území,“ ozvala se jedna posluchačka. „V době válek se v mnoha zemích některé menšiny přesídlovaly z bezpečnostních důvodů. Taková je válka,“ reagoval Bigali. Azerbájdžánský diplomat pak připomněl genocidu Azerbájdžánců páchanou Armény v době bojů o Náhorní Karabach. V sále by se napětí dalo v tu chvíli krájet. „Máme dost důkazů nazvat tehdejší tragédii genocidou,“ řekl Seiranian a označil námitky tureckého velvyslance za nepravdivé.

Islámský stát je banda

„Na naší schůzce nevyřešíme problémy mezi Arménií a Tureckem. Vím, že se Erdogan, ještě když byl tureckým premiérem, omluvil a prohlásil, že se stydí za to, co se stalo. Je stále nutné scházet se u jednacího stolu a hledat východiska a řešení. To platí i pro Palestinu a Izrael. Čínský předseda Mao říkal, že vzpoura a revoluce nikdy nebude žádnou galavečeří,“ zmínil italský novinář a dlouholetý komentátor deníku Corriere della Sera Antonio Ferrari s tím, že je třeba klást důraz na věci, které národy spujují a ne na ty, co je rozdělují.

Islámský stát je nyní největším problémem. „Nejde o stát, ale o různé bandy, kterým na ničem nezáleží. Nikdo moc neví, co se na těch územích děje,“ sdělil ještě. „Většina je nepoučitelná a častěji nemá pravdu. Ovládá nás fenomén strachu. Odvaha vychází z principu křesťanského pochopení lidských práv. I změna postojů je odvážná. Je třeba podat si ruce, změnit postoje a bádat v historii až potom,“ rozhovořil se smírně exministr zahraničí Cyril Svoboda.

Zpěvák Vladimír Merta se pak v sále, kde byli přítomni třeba konzervativec Roman Joch anebo astrofyzik a kandidát KSČM na post prezidenta z roku 1998 Stanislav Fischer, zeptal Ferrariho, jak se dostal k tolika nejvyšším představitelům arabských zemí, jestli přes tajné služby, a jestli dostal za rozhovory s nimi pořízené dobře zaplaceno. Ferrari totiž zpovídal třeba Bašára Al-Assada, Husního Mubáraka, Jásira Arafata, ale i Ariela Šarona. „Tajné služby jsem si vždy držel co nejdále od těla. Dostal jsem se k nim přes spřátelné novináře a své kontakty v různých zemích. Nikdo mi nezaplatil, dělal jsem to kvůli zvědavosti,“ odvětil. Konference končila a organizátor Pieralli všechny strany v závěru vyzval, aby sepsaly své námitky, že jim bude dělat prostředníka ve vzájemném dialogu.

Zdroj: parlamentnilisty.cz