Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Kardinál Dominik Duka podal žalobu na Centrum experimentálního divadla Brno kvůli kontroverzním divadelním inscenacím Naše násilí a vaše násilí a Prokletí chorvatského režiséra Olivera Frljiče, které v květnu uvedl festival Divadelní svět Brno 2018. V jedné ze scén herec ztělesňující Ježíše znásilňuje muslimku, což prý zasáhlo kardinálovo vyznání. Inscenace vyvolala protesty přímo v průběhu divadelního představení.

Pohoršující pro Duku byla také část druhé hry, kde byla vyobrazená socha připomínající papeže Jana Pavla II. se ztopořeným penisem. Podle hlavy české katolické církve se obě hry hrubě dotkly jeho práv zaručených Listinou základních práv a svobod. Duka také zmiňuje útok na nezadatelnost práv, na svobodu náboženského vyznání či na právo na důstojnost a čest. Má za to, že hanlivé zobrazení Krista dopadá i na něj, proto se obrací na soud, uvedl server iDNES.cz.

„Rozhodl jsem se podat žalobu jako fyzická osoba. Jsem sice i statutární orgán České biskupské konference a reprezentuji katolickou církev navenek v České republice, ale předně miluji Krista jako člověk. Postup divadla silně zasáhl do mého vyznání, a proto se obracím na soud, aby rozhodl, co je ještě umění a co již je jen úmyslné poškozování jiné osoby a mých práv,“ sdělil Duka Lidovým novinám.

Mluvčí Městského soudu v Brně Petra Hovorková potvrdila, že soud žalobu přijal a že směřuje na Centrum experimentálního divadla v Brně. Mluvčí policie Pavel Šváb řekl, že policie do konce června přijala v souvislosti s divadlem devatenáct trestních oznámení. V žádném z nich neshledala trestný čin.

Dukova žaloba zaskočila nově zvoleného ředitele Centra experimentálního divadla Brno (CED) Miroslava Oščatku. Obě hry chorvatského režiséra Olivera Frljiče uvedl v květnu festival Divadelní svět Brno. Vyvolaly vlnu nevole. Oščatka věří, že soud rozhodne ve prospěch centra. Ředitel pořadatelského Národního divadla Brno Martin Glaser uvedl, že nezávislý soud rozhodne, kdo má a nemá pravdu.

Festival uspořádalo Národní divadlo Brno, Glaser se stal terčem kritiky. Zapojila se ale i ostatní divadla, hry uvedla Husa na provázku, jež spadá pod Centrum experimentálního divadla, na které žaloba směřuje. „My jsme byli pouze spolupořadatelem, takže je to cíleno vedle. Nevím, nakolik je pan Duka informovaný a proč je to proti našemu divadlu. Nicméně doufám a věřím, že ten soud rozhodne v náš prospěch,“ uvedl Oščatka.

Neví, v čem by se představení mělo Duky dotknout. „Ta postava ani nereprezentovala Ježíše Krista. Nesla určité znaky Ježíše, ale nebyla to jeho postava. Ta postava zosobňovala Evropu. Nedovedu si představit, že by někdo s takovou žalobou mohl uspět, ale uvidíme, to bude na soudu,“ řekl.

Glaser řekl, že je rád, že kardinál žalobu podal, protože se ukáže, kdo má pravdu. „Nebudu mít ani žádný problém s tím, když tu žalobu rozšíří. Pokud napadá i představení Prokletí, musím smeknout, že chce rozšířit debatu i na hru o zneužívání dětí, žen a nevidomých osob kněžími. To je něco, co ve veřejné diskusi nebylo. Pokud je cílem dostat to na veřejnou diskusi, je třeba mít vůči němu hlubokou úctu,“ řekl ČTK Glaser. Podle něj se hra Prokletí objevila před necelým rokem v Praze a nikdo proti ní nic neměl.

Hry vyvolaly nevoli u občanů i politiků. Představení přerušili členové hnutí Slušní lidé, kteří vstoupili na pódium a utvořili živý řetěz. Jednání 25 lidí, kteří představení narušili, policisté vyhodnotili jako podezření z přestupku a oznámili to správnímu orgánu. Oznámení na Slušné lidi podala senátorka Eliška Wagnerová, podle níž by jejich jednání mohlo naplňovat skutkovou podstatu výtržnictví.

Zdroj: parlamentnilisty.cz

Blok kardinála Dominika Duky k tématu:

Levicoví liberálové říkají svoboda slova. Já říkám HNUS.

Dominik Duka 

01. 03. 2017 | 13:15 

„Máme přece svobodu“, tvrdí polští divadelníci, kteří hrají hru o svatém Janu Pavlu II., papeži, jehož jméno zná celý svět a díky kterému zná celý svět i Polsko. „Je to žumpa“, říká o hře jeden z polských poslanců, o hře, o které všichni mluví, ale skoro nikdo ji neviděl. Papež je tu vylíčen jako obhájce pedofilů a další nechutné podrobnosti „uměleckého díla“ není třeba uvádět. 

Ne, sám jsem hru neviděl a ani bych ji vidět nechtěl. Jde o kritiku papeže,nebo katolické církve? Bojím se, že na tak docela. Jde o peníze, o skandál, který ono „umělecké“ dílo provází. Mám rad umění, dokonce i to současné a možná k údivu mnohých i blízkých spolupracovníků často obdivuji díla nová, neotřelá, nekonvenční. Je to věc vkusu. Ale troufám si říci že rozpoznám, kdy někdo provokuje pro provokaci samu, proto,aby se o něm mluvilo, ne proto,že by pociťoval potřebu představit dílo, které se vymyká běžnému chápání. Co však nesnáším a co pokládám za hanebné je způsob, kdy se tzv. umělci vezou na vlně samoúčelných provokací, protože jejich vlastních „originálních“ děl by si málokdo povšimnul. Prý máme svobodu dělat si co chceme. Ale toto pojetí svobody není zrovna rozumné. Přeženu to – ano mám svobodu zabít svého psa a hodit ho do popelnice. Ale každý pejskař, byť nesympatizuje s církví, mi řekne, že to by nikdy neudělal. Když jeho zvířátko zahyne, pohřbí ho, často možná s větší péči a náklady, než věnuje své babičce. Mám tedy svobodu házet zvířátka do popelnice, ale soudný člověk, má-li být nazýván člověkem, to prostě neudělá. Je to hnus. A podobně je to se svobodou „uměleckých“děl, která mohu vytvářet, psát, hrát, ale kde v mém rozumu a vkusu je pomyslná hranice, která mi říká, že v určité chvíli bych přestal být rozumnou bytostí. Myslím, že to se polským umělcům „povedlo“ dokonale.

Newsweek soudí, že toto představení uchrání Polsko před „pádem do spárů diktatury“. Dovolím si oponovat. Polsko i jiné země už upadly dávno do spárů diktatury byznysu, skandalizace za každou cenu, do spáru nevkusu. Pevně doufám, že časem bude přirozenou cestou opět oceňována slušnost, skutečné umělecké počiny a ne činy rádobyumělců, kteří brojí proti státu, proti společnosti a vůbec jim to nebrání brát od tohoto státu a společnosti bohaté dotace. 

Umění, to skutečné umění, vždycky vyvolávalo pozdvižení, bylo o krok napřed před obecným vkusem, to je v pořádku. Ale žít z prvoplánových skandálů, parazitovat svým neumětelstvím často na osudech známých osob, je podle mého trapné a nemá s uměním nic společného. 

Docela rád bych viděl, jak by se zachovali stoupenci jiných náboženství, kdyby jejich představitele někdo takto hanobil. Nebo jak by reagovali stoupenci některých levicových či liberálních politiků a osobností, kdyby o jejich ikonách někdo hrál podobné hry. Tuším, jaký pokřik by spustili. 

Žel, v případě svatého Jana Pavla II. jde ještě o víc. Jde o pošlapání polské identity, o plivnutí na osobnost, které vděčíme nejen my, ale i Poláci a další národy za pád komunistické diktatury. Vybrat si světce a takovouto osobnost a zneužít ji k uvedené divadelní produkci, to chce opravdu silný žaludek. 

Možná je také na čase být hrdý na to, čemu věřím a svou víru bránit a nenechat se urážet...

Ano, máme svobodu vskočit do žumpy, ale nechápu moc dobře, proč bych to měl dělat. Chtějí-li do ní skákat někteří „umělci“, ať si poslouží. Ale musí počítat s tím, že civilizovaný a kulturní člověk je do salonu nepustí.

Zdroj: blog.aktualne.cz