Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Autor zásadním rozborem ideologicky zpátečnické pohádky usiluje o uznání na akademické půdě (některá z humanistických fakult UK) a o Cenu Human Rights Watch za uplynulý rok.

Některé pohádky si od vánoční atmosféry v našich rodinách a domácnostech nelze již několik desetiletí odmyslet. Jednou z nich jsou slavné Tři oříšky pro Popelku z roku 1973 s Libuškou Šafránkovou v hlavní roli. Tato pohádka si získala srdce nejen Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků, ale také Němců - a dokonce i Norů, u nichž je ještě populárnější než u nás. V kontextu následujících řádků je zřejmé, že již ne na dlouho. 

Je totiž zcela genderově nevyrovnaná a plná nezdravých stereotypů. Jediným řešením je natočit remake tak, jako se to děje celé řadě starších populárních filmů. Jak bude nová verze vypadat a čeho se musí vůči původní verzi vyvarovat?

Nejkřiklavější chyby

Především by měla být Popelka alespoň transgenderová, případně také invalidní osoba, která se optimálně nechala přeoperovat na muže a přestoupila na islám. Dále je nutné, aby princ jako hlavní hrdina nebyl běloch. 

V kamnech Popelka přestane topit, protože kamna nechávají uhlíkovou stopu. A tak nebude mít popel, který by třídila s hrachem a čočkou. Co si scénáristé nejspíš ani neuvědomí, je skutečnost, že hrách a čočka jsou - přestože jde o pokrokovou veganskou stravu - také potenciálně problematické, protože způsobují nadýmání - a tedy přispívají ke globálnímu oteplení.

Holubi jsou sice v pořádku, ale je zcela nepřijatelné, že jsou bílí. To je zjevná propagace rasistické ideologie. Obraz bílých holoubků je ve skutečnosti skrytým pozdravem bělošských neonacistických skupin a znamená „White Power“. Pracovitost holubů je pak rasistickou urážkou, která má vzbuzovat dojem, že například Afričané nebo muslimové pracovití nejsou. Jde o zřejmou propagaci White Supremacy, bělošské nadřazenosti. A ta tedy rozhodně do pokrokové neomarxistické multikulturní České televize nepatří!

Genderové stereotypy

I další zpátečnické motivy jsou v pohádce naprosto zřejmé. Popelka zametá popel a uklízí, což je zjevný genderový stereotyp a vnucování podřízené ženské role nebohým dívkám, které se na tuto pohádku snad dívají. Správně by měla hlavní hrdinka symbolizovat otevřené role pro všechny ženy a dívky, a proto by místo uklízení mohla například rubat dřevo nebo pracovat v kamenolomu. 

Kdyby v populární pohádce dívky a ženy viděly, že mohou zcela svobodně a nestereotypně pracovat v kamenolomu, tvůrci by tak přispěli k osvobození žen od jejich ponížené role „ženských prací“, což se ale neděje. Pohádka tak namísto osvobození nadále ženám vnucuje role uklízeček a kuchařek, do které je postavila patriarchální společnost mužských utlačovatelů, kteří si šovinisticky usurpují zajímavé práce (například zmíněný kamenolom) a další podobné atraktivní činnosti výhradně pro sebe.

Popelčina vášeň pro střelbu z kuše je sice z hlediska genderu pokroková, ale současně naprosto nepřijatelná (jde o výraz neonacismu a bílé nadřazenosti). Zbraně přece musejí být zabaveny, zejména všem slušným řádným občanům. Výjimku tvoří muslimové v no-go zónách jimž nelze zabavit ani samopaly nebo minomety, protože by šlo o urážku jejich náboženství.

Rovněž tanec na plese je jasným obrazem zotročení žen v nenávistné společnosti stereotypně ovládané mužskými primitivy a násilníky, kteří vidí v ženě jen sexuální objekt. Princ obsedantně žadoní, aby směl vidět Popelčinu tvář, místo aby se jí třeba ptal na tempo tání ledovce v Grónsku. 

Sexuální obtěžování

Princ se pak naprosto nesprávně rozhodne na plese pro krásnou Popelku, přestože by si měl vybrat tlustou Droběnu (Helena Růžičková). Takto jde o nepřijatelnou diskriminaci kvůli tloušťce. Droběna má tedy nárok na tučné finanční odškodnění. 

Jedna věc je sice boj proti obezitě, ale obecně je naprosto nepřijatelné, aby si muži vybírali ženy, které jsou hezké a líbí se jim. Musí si primárně vybírat tlusté, hloupé, hádavé a ošklivé, jinak jde o diskriminaci rozmanitosti. Droběna je přitom mimořádně liberální. Dokonce prince ani neohlásí na #MeToo, přestože s ní tančil, a dotýkal se tak jejího těla, aniž by mu k tomu dala notářsky ověřený písemný souhlas.

Kdyby si princ vybral alespoň matku jedné ze dvou přestárlých princezen, protože jinak se dopouští nepřípustné diskriminace kvůli věku. Pokud si vezme jejich starou matku, minimálně tak symbolicky vyjádří spřízněnost a inspiraci pokrokovým prezidentem krásné multikulturní Francie.

Případně by si měl vybrat praeceptora. Skutečnost, že umanutě trvá na krásné Popelce, je důkazem nesnášenlivosti, které jsou homosexuálové dennodenně vystaveni ve zdánlivě tolerantní, leč skrytě fašistické společnosti. Ve filmu ji reprezentuje celá ta xenofobní a nenávistná tlupa venkovských nevzdělaných primitivů na zámku i na statku, kteří zjevně neabsolvovali žádnou inkluzivní školu či kurs.

Povšimněme si rovněž, že na zámku i na statku absentuje Lavička Václava Havla. O Knihovně Václava Havla ani nemluvě.

Rovněž král a královna jsou naprosto nepřijatelní. Musí být nahrazeni postavami „Rodič na trůnu 1“ a „Rodič na trůnu 2“. Také se vůbec nedozvíme, zda krále a královnu schválila Evropská komise, čímž se autoři filmu dopustili skrytého útoku na Evropskou unii, protože chtějí prosazovat monarchistické manýry, a tím v očích veřejnosti nenápadně legitimizovat ruského cara Putina. 

Rasismus jako z praku

Ve filmu zcela chybí jediný černoch, Arab nebo asiat, což je skandální. Využití Vladimíra Menšíka v roli Vincka rozhodně nemůže nahradit tento zásadní nedostatek, přestože Vladimír Menšík sám o sobě kdysi v televizi prohlásil, že když byl dítě, tak se mu ostatní děti smály a říkaly mu negr. Což je pochopitelně rovněž nepřijatelné, protože když už, tak mu děti měly říkat „Afromoravan“. Optimálně se mu neměly smát, ale obdivovat ho, dělat za něj úkoly, dávat mu svoji svačinu, holky mu měly genderově nestereotypně nosit aktovku a podobně - aby kompenzovaly útlak, jemuž byli jeho soukmenovci vystaveni před dvěma sty lety v době otroctví.

Skrytá narážka na Romy, uprchlíky a jiné nebělošské, utlačované a rasisticky ponižované menšiny v podobě princova koně (princův „grošák“) je zcela nepřípustná. Jeden z příslušníků extrémní pravice ve filmu maskovaný jako Vítek, princův kumpán, pak dokonce ve scéně, kdy Popelka vezme princova koně a ujíždí na něm před pronásledovateli, vyřkne otevřeně rasistické a xenofobní věty „Váš grošák, princi. Toho se bojí i váš štolba, je s ní konec.“ 

Je totiž zřejmé, že „grošák“, který je zde ukázán v kontrastu s Popelčiným „běloušem“, je ohavná rasistická urážka menšin, například z oblasti Chanova nebo jiné multikulturně obohacené oblasti. Jde zároveň o jen málo skrytou narážku na pokorné, tiché a vděčné univerzitně vzdělané uprchlíky, kteří k nám přicházejí ze všech koutů Afriky, aby nám svoji prací a fištrónem vydělali na důchody. Věta „Toho se bojí i váš štolba“ je snahou o podprahové vyvolávání ničím neopodstatněného strachu před neznámým – tedy xenofobie. 

Kdyby tak alespoň Popelka na čecháčkovské fňukání rasistického Vítka odpověděla hrdým zvoláním – "Wir schaffen das!", šlo by tuto scénu s výhradami přijmout. Tvůrci mohou na jejím základě udělat hezký angažovaný film s pozitivním vlivem na odbourání rasismu a dalších stereotypů a kulturních předsudků. Že této možnosti nevyužili, je o to smutnější, že šlo o koprodukci s německými filmaři, takže zařazení nějaké významné moudrosti v němčině se tak přímo nabízelo.

Podnětů a výtek reagujících na pokrokové společenské trendy a ideologickou poptávku v západním světě a jeho kultuře, je tedy celá řada. Teď jen zbývá vyřešit, kdo se vedle České televize ujme produkce. O distribuci, včetně povinných promítání ve školách, se již neziskovky postarají.

Zdroj: protiproud.cz