Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Autor zaznamenal fyzický útok „nadženy“ na novináře, který se provinil tím, že popsal realitu a podle reakcí Kavárny soudí, že byl překročen další „brod“ Rubikonu zběsilé kavárenské nenávisti.

Na Foru Media 2019 fyzicky zaútočila redaktorka Deníku N Petra Procházková na redaktora Sputniku Vladimíra Frantu. Vyrazila mu z ruky mobil a dala mu facku. Důvodem bylo, že o ní Sputnik News prý napsal nepravdu. Spočívala údajně v titulku „Na Foru Media 2019 v Praze se řeší svoboda a lidská práva. Petra Procházková zatím nedorazila“. Faktem je, že skutečně přišla na Fórum až další den, což ovšem nic neznamená. Popis reálné situace přece ještě nemusí být pravda. Teprve její interpretace – pokud na ni má copyright Deník N, Česká televize nebo Bakalova mediální stáj – je pravdou.

Protože však Procházkové útok zaznamenal přítomný kameraman (a vzápětí se video objevilo na internetu) vznikla z toho složitá výkladová mela. Mohli jsme na vlastní oči vidět, co se seběhlo a jak. To například při napadení člena televizní rady Ladislava Jakla v metru bohužel chybělo, a tak mohla policie událost zamést pod koberec, s alibistickým „kdo ví, co se vlastně stalo“. Tady to ovšem možné nebylo. Policie se nicméně incidentem nezabývá – i když by konat měla. Zvláště jde-li o napadení novináře, při němž útočnice na záznamu vulgárními výrazy říká, že se jí nelíbí, jak napadený informuje. Místo toho pokračoval útok na napadeného novináře lynčem mediálním. Do této chvíle však ani na to policie nereaguje.

Podstata incidentu

V sobotním Deníku N dal vydavatel prostor k obhajobě své zaměstnankyni (napadeného se samozřejmě neptal, neb jako zaměstnanec Sputniku je občanem druhé kategorie). Petra Procházková říká:

„Následující den vyšel ve Sputniku článek o mém kratičkém vystoupení. Lživý a manipulativní, s titulkem Trapas na Media Foru. Petra Procházková: Čeština je k ničemu, do ČR nikdo nejezdí“. Nic z toho není pravda. K žádnému ‚trapasu‘ nedošlo, ani jsem neřekla, že do ČR nikdo nejezdí, i zbytek článku je celý překroucený. Přesto se ihned rozletěl po ruských sociálních sítích. Psali mi znepokojení přátelé z Ruska i odjinud. Lež vypuštěná do světa je těžký, prakticky nezničitelný soupeř,“ (svatá pravda, pozn. aut.) tvrdí útočnice, a pak vysvětluje, co ji k teroristickému činu bezprostředně vedlo: 

„Zajímalo mne, proč lhal. Ptala jsem se ho, zda jsem byla pozvána, aby mě mohli zdiskreditovat. Smál se a lhal mi do očí. Prý si bude psát, co se mu zlíbí. Od toho je svoboda, (neuvěřitelná drzost, pozn. aut.) řekl mi. Raptor TV následně pustila do oběhu video, kterým se mě pokouší kompromitovat. Je na něm natočeno, jak jsem vyrazila Frantovi telefon z ruky a pleskla ho po tváři. Video ovšem nezabírá celou situaci, chybí v něm, že Vladimír Franta opakovaně provokoval mého kolegu, fotografa Ludvíka Hradílka, a pak na něj i fyzicky dorážel.“ 

Petra Procházková tvrdí, že je přesvědčenou odpůrkyní jakéhokoliv násilí. „Nejsem na to, co se v pátek stalo, hrdá, ale nejsem to já, kdo by se měl stydět.“ A následuje stanovisko Deníku N: „Celá akce nese znaky připravené provokace ze strany zástupce propagandistického serveru Sputnik. Jeho redaktor vydal o zkušené novinářce Petře Procházkové pomlouvačný článek a následně ji a našeho fotografa obtěžoval natáčením a fyzickým kontaktem přímo na akci.“

Jak se dělá pravda (a láska)

Tak si to nejprve věcně rozeberme. Máme totiž jedinečnou možnost porozumět tomu, jak se vyrábějí dezinformace a „fake news“. Ale dozvíme se i více. Petra Procházková o článku ve Sputniku říká: „Nic z toho není pravda. K žádnému ‚trapasu‘ nedošlo, ani jsem neřekla, že do ČR nikdo nejezdí, i zbytek článku je celý překroucený. Přesto se ihned rozletěl po ruských sociálních sítích. Psali mi znepokojení přátelé z Ruska i odjinud.“

Podívejme se tedy alespoň na několik vět z vystoupení paní Procházkové: „Zdrávstvujtě, nevím, kterým jazykem mluvit. Asi zkusím ruštinu. Dobře. Tak budu mluvit česky, když jsme na českém území. Témata této konference mě nejprve vyděsila. Jsem praktický člověk. Teoretická mluva je mi cizí.“ K češtině se dostala až později, když se jako praktický člověk dostala k tématu obhajoby přijímání migrantů v ČR: „Máme tu všehovšudy 20 uprchlíků. Nejsme zemí, která by byla na cestě či kam by někdo směřoval. Nikdo sem nejezdí, čeština je k ničemu, česky nikdo neumí. Že se z dětí syrských uprchlíků stalo záležitost č. 1, za to může PR tým prezidenta Zemana a premiéra Babiše. ČR má spíše zajímat integrace Romů, který je tu 1000krát více než uprchlíků.“

Právě takhle to ve Sputniku napadený novinář napsal. Jenže ono prostě nešlo o to CO napsal, ale ŽE to napsal. Že se to dostalo ven. Jednak ta slova o češtině, která je jí zjevně vzdálenější (dokazuje to ostatně jejím používáním ve svých textech), než jazyky jiné, například ruština. Připomeňme, že Petra Procházková v Rusku dlouho žila, než byla vyhoštěna – podobně (a z obdobných důvodů) jako nedávno Sorosova zpravodajská agentura na podporu státních převratů Člověk v tísni. Nadále tam ovšem má své „přátele“, kteří byli z nějakých důvodů z jejího vyjádření „znepokojeni“. To byl hlavní důvod, který ji tak rozčílil, že sáhla k fyzickému násilí proti novináři, jenž její veřejné vystoupení prostě věcně popsal.

A že u nás máme „všehovšudy 20 uprchlíků“, je pak už čistě vědomá lež, kterou goebelsovsky donekonečna omílá Kavárna s Piráty a dalšími neobolševickými uskupeními. Podle (velmi „úsporných“) statistik ministerstva vnitra máme u nás přes půl miliónu cizinců, z toho zhruba 5.000 „ilegálů“ (jde o data z loňského roku, ta z letošního jsou jen do pololetí). 

Z toho plyne, že nikoli Sputnik, ale Deník N je „propagandistický server“. Snaží se svým čtenářům lživě vnutit manipulativně představu, že u nás žádný problém s imigranty mít nemůžeme, protože tu údajně žádní nejsou. Tvrdit tedy že „redaktor (Sputniku) vydal o zkušené novinářce Petře Procházkové pomlouvačný článek a následně ji a našeho fotografa obtěžoval natáčením a fyzickým kontaktem přímo na akci,“je typická lež podle metody „pravda a láska“ v pojetí Orwellova 1984. Jedno tvrzení vyvrací oficiální statistika MV, druhé záznam z útoku. 

Provokoval fotograf Deníku N napadeného, nikoli obráceně! Petru Procházkovou prostě rozzuřilo, že se nedal vyprovokovat – a tak zaútočila. Doufala, že se napadený bude bránit. Jenže on se ukázal jako rozumný člověk, a facku jí nevrátil. To by byl poprask! Jenže je i tak.

Báječní chlapáci

Oni totiž už „kavárenští chlapáci“ (pohlaví se už přece nerozlišuje) viditelně ztrácejí nervy. Doufání, že se Letná a následující „oslavy“ státního převratu z roku 1989 zvrhnou v nějaký místní Majdan, se nenaplnily. Opět tak hrozí, že o rozložení politických sil budou rozhodovat občané ve volbách. Hrozivá představa, když víme, že Deníky N a další média vedená ČT na ně už ztrácejí svůj mystifikační vliv! Deprimující a frustrující natolik, že se do napadení novináře Sputniku přidali alespoň virtuálně. Jako obvykle byl v čele starosta Řeporyjí za ODS Pavel Novotný. Na úředním papíře napsal:

„Dovolte, abych Vám vyjádřil plnou podporu s tou fackou tomu hovadu ze Sputniku. Udělala jste správnou věc a je zcela v pořádku, že jste se ‚nechala vyprovokovat‘, sám bych mu na místě rozkopal držku bez ohledu na následky. Jste statečná ženská a výtečná profesionálka a jednala jste zcela správně a odpovídajícím způsobem. Toto je oficiální stanovisko městské části, v jejímž čele stojím.“

Dodávat, že na tohoto statečného starostu ODS je vedeno již několik trestních vyšetřování (i za vyhrožování vraždou) je zbytečné. Tato strana vyloučila ze svých řad Václava Klause mladšího za jeho údajně „politicky nekorektní“ vystupování v parlamentu, ale za Pavlem Novotným jezdí předseda Fiala s obdivem na pivo. Lze se divit, že Trikolóra, hnutí, které VKML po vyloučení založil, stoupá rychle vzhůru stejným tempem, jakým se ODS propadá?

Má to ostatně od jisté doby „v genech“. Její bývalý předseda Mirek Topolánek k incidentu bodře poznamenal: „Teorie facky. Ta, co pošle k zemi, vyžaduje zpevněné zápěstí (Bud Spencer, Miroslav Kalousek) a vychází z ramene. Uvolněné zápěstí (Procházková) je klasickým plesknutím a spolu se záhlavcem (Macek) má spíše výchovný charakter.“ 

Stíny vylézají z děr

Jasně. Napadení novináře za to, co (doleženě pravdivě) píše, je přece jen taková legrace. Zatím se chlapáci všech sedmdesáti uznávaných pohlaví drží z posledních sil ve „výchovné poloze“. Ty pravé rány (které pošlou oponenty v „demokratické diskusi“ k zemi) přijdou nepochybně brzy. Už státní a bruselská cenzura nestačí, ani otevřené pokusy o ekonomickou likvidaci alternativních médií. Ke slovu přichází pěst – dříve dělnická, nyní „liberální“.

Měli bychom si toho – tím „my“ myslím právě ony oponenty báječné „liberální demokracie“ pravdy a lásky – být vědomi. Útok Petry Procházkové otevírá novou kapitolu našeho zápasu o zbytky občanských svobod (projevu na místě prvním). Mlčení policie, která měla incident dávno vyšetřovat (stejně jako některé odporné internetové reakce na podporu Petry P.), je příznačné. 

Nešlo totiž o bezvýznamnou hospodskou facku, ale pokus teroristického útoku proti novináři – občanu druhé kategorie – kavárenskou „nadženou“, která všechno smí. Ostatně i schvalování teroristického útoku je dnes „ošetřeno“ zákonem (jako za dob heydrichiády). Jenže na zákony a jejich uplatňování státní mocí se spoléhat nemůžeme. To platí pouze v případě, že by šlo o „obrácený gard“. Jaklův případ je dostatečně ilustrativní.

Můžeme (a musíme) se nadále spoléhat jen sami na sebe. Měli bychom to vzít se vší vážností – a důsledky, které z toho plynou – na vědomí. 

To je ovšem jen první krok. 

A ty další? To zase někdy jindy. Nejlépe soukromě. Anebo jen „mezi řádky“. Bránit se ale musíme. Jako vždy, když „papaláši“ bolševické diktatury začnou sahat k násilí.

Už začali.

Zdroj: protiproud.cz