Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodičky, klášter Piva, Černá Hora - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Pravoslavný klášter Piva (srbsky Манастир Пива, Manastir Piva) leží v oblasti historické Staré Hercegoviny, dnes na severozápadě Černé Hory. Klášter byl založen v roce 1572 (nebo 1575) a dokončen roku 1586 na popud zahumljského a hercegovského metropolity Savvatije Sokoloviče (srbsky Саватије Соколовић, † 1589), budoucího patriarchy srbské pravoslavné církve (v úřadu v letech 1586–1589).

Klášter je unikátní rovněž tím, že byl v roce 1982 kompletně rozebrán, protože mu hrozilo zatopení během výstavby vodní elektrárny na řece Piva. Práce nad přenesením klášterních budov, zejména pak chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodičky, trvaly více než deset let – od roku 1970 do roku 1982. Ze stěn chrámu bylo sňato a poté na ně vráceno 1260 m² freskové výmalby. Budova chrámu byla kámen po kameni rozebrána, přenesena o dva kilometry dále a tam sestavena v původní podobě.  

* * *

Klášter Piva celosvětově proslavila unikátní fresková výzdoba chrámu Zesnutí Bohorodičky, již lze podle odborníků společně s freskami v klášterech Mileševo a Moraca považovat za tři největší skvosty srbské středověké malby.

Díky vzácným relikviím (mj. srbského krále Uroše, sv. Řehoře Osvětitele, Řehoře Teologa a mučedníka Eleuvtheria) je rovněž vyhledávaným poutním místem pravoslavných věřících. V klášterní sakristii se nachází cenné předměty (např. omoforion Savvatije Sokoloviče z roku 1568), rukopisné i tištěné knihy (celkem 183 ks, mj. žaltář z roku 1495 z dílny slavné Crnojevićovy tiskárny (srbsky Штампарија Црнојевића), jež byla první tiskárnou v jihovýchodní Evropě, založenou v roce 1493 v Cetinji).

Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodičky má jednoduché architektonické basilikální zpracování, ze tří chrámových lodí je nejširší prostřední; chrám nemá kupoli. Svatostánek byl postaven jako první kamenná klášterní stavba a unikátní fresková výzdoba vznikala postupně ve dvou fázích: nejdříve byla v letech 1604–1606 vymalována řeckými malíři hlavní část chrámu, poté až do roku 1626 vznikala výmalba nartexu.

Jména řeckých mistrů se bohužel nedochovala, jména srbských ale ano – byli jimi pop Strahinja z Budimlje a Jovan, zvaný Kozma. Právě Kozma je autorem většiny ikon na pozlaceném a bohatě zdobeném ikonostasu raně barokního typu. Oltářní ikony Přesvaté Bohorodičky, Ježíše Krista a Zesnutí přesvaté Bohorodičky namaloval rovněž významný srbský ikonopisec té doby – Longin.

Fresky v klášteře Piva nezapřou vliv jak duchovního centra srbského pravoslaví na Athosu, kláštera Chilandar, tak malířů tzv. krétské školy. Srbští umělci, stejně jako další zástupci pravoslavné ekumény, udržovali po ovládnutí Konstantinopole Turky v roce 1453 čilé styky s ostatním světem – spolupráce mezi jednotlivými pravoslavnými uměleckými centry byla tedy i přes jinověreckou nadvládu zcela běžná.

* * *

Fresky lze rozdělit na dva velké samostatné celky – soubor v lodi a v nartexu.

První, rozsáhlejší freskový komplex v lodi chrámu, vznikl za přispění igumena Simeona v letech 1604–1605 zřejmě rukama celé skupiny řeckých malířů. Je pravděpodobné, že pocházeli právě z některého z athoských klášterů, s nimiž klášter Piva udržoval živé styky. Soudě podle nápisů nad jednotlivými díly (tzv. titla), které jsou jak v řečtině, tak v srbštině, spolupracovali s Řeky zřejmě i místní mniši.

Mimořádně bohatý ikonografický obsah chrámové výzdoby dodnes udivuje svou celistvostí a propracovaností. V horní části apsidy se nachází monumentální freska Bohorodičky-Platytéry, pod ní následuje Božská liturgie, přijímání apoštolů, impozantní procesí v čele se sv. Basilem Velikým a sv. Janem Zlatoústým. Kromě obvyklých evangelních cyklů velkých svátků a utrpením Krista, zobrazených velmi detailně, se v lodi naosu nachází také scény z života Bohorodičky, mj. jedinečné komplex nazvaný „Jeruzalém“, na němž je Bohorodička zobrazena jako jeden z prvních poutníků, kteří  navštěvují svatá místa po Nanebevstoupení, tj. Jeruzalém, Betlém a Nazaret. Toto téma je převzato ze spisu Legenda Aurea a fresky měly mj. sloužit budoucím poutníkům do Svaté země jako inspirace pro jejich návštěvu posvátných míst. Tato „palestinská“ freska byla populární zejména v 18. století, kdy byla, neustále obohacována a doplňována, nespočetněkrát reprodukován jako tzv. poutní ikona (srbsky хаџијскa иконa).

Zatímco fresky chrámové lodi vynikají bohatstvím ikonografických témat (zvláště výrazný je kristologický cyklus na náměty z evangelií), fresky v narthexu mají kromě umělecké a ikonografické hodnoty též zvláštní hodnotu jako doklad vysokého mistrovství místních ikonopisců – popa Strahinje z Budimlje a malíře jménem Kozma. Jak říká krátký nápis nad oknem v severní stěně, začal být narthex vymalováván rovněž za Simeonova igumenátu – a jistě v souladu s jeho pokyny.

Zvláštní místo mezi freskami v narthexu zaujímá Akathistos Bohorodičce. Tento cyklus, stejně jako raně byzantský hymnus, který mu byl inspirací, sestává z 24 částí. Jistě není nezajímavé, že jsou citáty z hymnu na freskách napsány v církevní slovanštině srbské redakce. Strahinje namaloval dvě horní části, které tvoří část Akathist (od prvního ikosu do osmého kontakia), většinu ze Všeobecných sněmů (od třetího do sedmého), několik scén ze Skutků apoštolských, novozákonní podobenství o milosrdném Samaritánovi, a několik medailonů světců. Kozma dokončil několik Strahinjových fresek, především se však věnoval vyobrazení srbských světců – sv. Sávy, sv. Štěpána Dečanského, sv. Simeona Myrotočivého. Jeho obraz sv. Štěpána přinášejícího Bohorodičce Evangelium patří k nejzdařilejším dílům celé freskové výzdoby. Obecně lze říci, že jak živostí a krásou, tak jemnou paletou jasných a světlých barev tyto fresky připomínají nejlepší díla srbského a byzantského umění 14. a 15. století.

Další dominantu chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodičky představuje trojřadový ikonostas ukončený mohutným křížem. Ikony na ikonostasu pocházejí ze tří období – nejstarší jsou tři velké Longinovy ikony z let 1573–1574, dále byly pořízeny dvě ikony (Bohorodičky a Jana Křtitele) společně s křížem roku 1605, poslední pak ikony namalované ikonopiscem Kozmou v letech 1638–1639.

Obecný přehled balkánské ikonomalby najdete zde: Ikony Srbska, Bulharska a Makedonie 15.–17. století.

Literatura:

Аника Сковран, Уметничко благо манастира Пиве, Bělehrad 1980.

Божо Ћ. Михаиловић, Манастир Пива, Цетиње (nedatováno).

Јован Р. Бојовић, Љетопис манастира Пиве, Podgorica 1992.

Коста Радовић, Архимандрит Арсеније Гаговић и духовност Пиве, Cetinje 1998.

Др Обрен Благојевић, Пива, Bělehrad 1971.

Др Жељко Фајфрић, Манастир Пива, Šid 1998.

Сава, епископ Шумадијски: Српски јерарси од деветог до двадесетог века, Bělehrad – Podgorica – Kragujevac 1996.

Православље у Црној Гори, Митрополија Црногорско-приморска, Светигора, Cetinje 2006.