Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Podle informačních serverů prohlásil Evropský soud pro lidská práva ruský zákon o propagaci homosexuality mezi dětmi za diskriminační. Podle názoru soudu tento zákon porušuje právo na svobodu vyjadřování.

Rozhodnutí soudu bude mít ovšem sotva za reakci přezkoumání tohoto zákona. Samotný požadavek tohoto druhu ovšem mluví o mnohém. Připomeňme, že zákon zakazuje: „šíření informací, které by mohly u nezletilých zformovat netradiční sexuální postoje či přitažlivost netradičních sexuálních vztahů“.

Evropský soud si naopak myslí, že formovat takové postoje je nejenom vhodné a správné, nýbrž že se jedná o nezadatelné právo dospělých lidí ve vztahu k dítěti či nezletilci. Také u nás ovšem najdeme poměrně hodně lidí, kteří s tímto stanoviskem budou souhlasit a řeknou, že nechápou, jaký má tento zákaz vlastně smysl. Pokusíme se to tedy objasnit.

Proč se u nás ve škole na hodinách neučí kouření? Proč mají tabákové společnosti zakázaný takový slibný marketingový tah, jako by byly hodiny, na nichž by mohly říci, že kouření představuje zcela plnoprávný způsob, jak trávit přestávky? A že všichni velcí lidé přeci kouřili? A že ti, kdo jsou proti kouření, jsou vlastně zlí lidé, fašisté a měli by být ze slušné společnosti vykázáni? Proč se stejného omezení dostává výrobcům alkoholu? Proč jim není umožněno organizovat hodiny kultivovaného pití alkoholu už od školky? Ve skutečnosti by se našlo dost lidí, kteří by tyto informace rádi šířili. Ale nikdo jim to nepovolí. Proč?

To je přeci zjevné – oba zlozvyky prokazatelně škodí zdraví. Dospělí lidé se již mohou sami rozhodnout, co se svým organismem dělat, ale zatahovat do toho ději je považováno za přečin. I reklama na tyto výrobky pro dospělé je různě regulována.

Desítky let po propuknutí epidemie AIDS je přesvědčivě prokázáno, že lze mužskou homosexualitu považovat za ještě nebezpečnější, než je pití a kouření. Podle oficiálních údajů CDC, amerického centra pro kontrolu těchto nemocí (jedná se o státní úřad), se v roce 2010 muži-homosexuálové nakazili virem HIV 44x častěji (v průměru po celé zemi) a 46x častěji syfilisem. CDC uveřejnilo, že „muži, kteří udržují sexuální kontakty s jinými muži, tvoří přibližně 2 % společnosti, nicméně 55 % ze všech, kdo žijí s virem HIV. Pokud bude tato tendence pokračovat, každý šestý homosexuální či bisexuální muž bude během svého života nositelem viru HIV“.

Na stránkách CDC se dále píše, že „v roce 2014 tvořili homo- a bisexuální muži 83 % (29 418) nových diagnóz HIV mezi muži ve věkové kategorii starších než 13 let, tedy 67 % ze všech odhalených nakažených v USA. Homo- a bisexuální muži ve věku 13-24 let tvořili 92% nových nálezů HIV v této skupině… celkově homo- a bisexuální muži tvořili 54% (11 277) ze všech osob nakažených HIV“.

Z hlediska šíření nákazy HIV a dalších nemocí šířících se pohlavní cestou představuje homosexuální způsob života katastrofu. Tyto ověřitelné údaje přináší oficiální lékařské zdroje.

Pokud by šlo o jiný způsob života spojený s takovými následky pro zdraví, byl by každý člověk, který by se pokoušel žáky přesvědčovat o pozitivním vztahu k takovému chování, považován za zločince. A zcela právem. Protože ohrožuje jejich život a zdraví. V každé zemi by byl hnán ke zodpovědnosti před zákonem.

Jenže pokud jde o homosexualismus, právě ten se těší všeobecné podpoře a každý pokus nějak tomu zabránit, je napadán jako strašlivé porušování práv člověka.

Proč tomu tak je?

Protože podle oficiální gay-ideologie je homosexualita něco vrozeného a zcela determinovaného biologicky. Hned na začátku diskuse prohlásí, že z dítěte nebo puberťáka nelze udělat homosexuála s pomocí propagandy, jako nejde donutit bělocha, aby se stal černochem – i kdyby chtěl, nejde to.

Proto má tato propaganda – kterou samozřejmě její nositelé neoznačují za propagandu nýbrž za „vzdělávání“ – smířit „vrozené homosexuály“ s vlastní identitou a všechny ostatní s tím, že mezi nimi žijí lidé s těmito vrozenými zvláštnostmi.

Problém ovšem spočívá v tom, že je tato teze zásadně a očividně lživá. Lidi, a nezletilé především, lze velmi jednoduše svést k homosexuálnímu chování – nikdo přeci neodmítá „situační homosexualismus“ u sparťanských bojovníků nebo v loďstvu Jejího Veličenstva. Navíc je možné naučit je přemluvit k identifikaci sebe sama jako „gayů“, a také aby se podle toho adekvátně chovali.

V roce 2015 například proběhl ve Velké Británii výzkum veřejného mínění, který prokázal, že 23% ze všech obyvatel se „necítí být úplnými heterosexuály“, tj. mohou do jisté míry projevovat náklonnost ke stejnému pohlaví. Jenže pokud jde o mládež mezi 18 – 24 lety, jsou tyto ukazatele daleko vyšší 49%! Takový generační rozdíl lze sotva obhájit nějakou genetickou anomálií. Dá se vysvětlit daleko jednodušeji: módou, kulturou, neboli faktory, které nejsou nijak podmíněny biologií. Výzkum navíc prokázal, že se lidé nepovažují ze 100 % jako „normální“ ani ze 100 % jako „gayové“ – volba jiného pohlaví se může měnit.

Móda, propaganda a příklad z okolí může přivést k homosexuálnímu chování i jedince, kteří by v jiných podmínkách o něčem podobném ani neuvažovali. Podle závěrů zveřejněných v časopisu The New Atlantis se „Chápání sexuální orientace jako vrozené, biologicky fixované danosti člověka, tj. myšlenka, že jsme se takovými narodili, nedá potvrdit vědeckými důkazy“.   

Takže pokud někdo tvrdí, že se „gayové“ takto narodili a „obyčejné“ lidi není možné nalákat k homosexuálnímu chování, nejedná se o vědu, nýbrž o ideologii, která se, stejně jako jiné ideologie před ní, snaží stát „vědeckou“.

Měli bychom tedy zastáncům této ideologie dovolit, aby naše děti a mládež lákali k takto nezdravému a nebezpečnému stylu života? Nikoliv, šlo by zcela jistě o trestuhodnou nezodpovědnost. Lživé a rozkladné názory nepřestanou být lživými a rozkladnými pouze proto, že se staly v bohatých zemích vlivnými. To se dělo i dříve.

V knize G. K. Chestertona Eugenika a další druhy zla (Eugenics and other Evils) z roku 1922 tento konzervativní náboženský autor polemizuje s ideologickou módou své doby. Jednalo se o představy, že budoucí generace lidí je možné podstatně vylepšit tím, když budeme lidi s „dobrými“ dědičnými předpoklady spojovat v manželství se „správnými“ partnery a takto se rozmnožovat; „defektní“ jedinci měli být sterilizováni. Dnes eugeniku odmítáme jako amorální a z hlediska vědy lživou. Jenže tehdy se mělo za to, že křesťané tímto odporem proti „vědecké“ praxi dokazují své „tmářství“ a strach z vědy. Nakonec měli pravdu právě „náboženští tmáři“.

Současná vlna propagace zvráceností není zdaleka první politickou a ideologickou módou, která se přes Evropu přehnala. A také není nejničivější. Zažili jsme daleko více progresivnější „síly“, které hnaly celé národy směrem ke světlé budoucnosti…

Lidé mají sklon podléhat módám. Existují dokonce skupiny lidí, které se obávají, že módu zaspí. Během nedávného gay-průvodu v Kyjevě jsme mohli vidět jakéhosi tlustého muže, který poskakoval v ženském oděvu, a zhruba stejný muž měl na sobě minisukni. Účastníci také nesli velké nafukovací genitálie. Horlivé zastánce této evropské módy však máme i u nás.

My ale nemáme povinnost podléhat cizím módám. Naopak, jsme povinni řídit se zdravým úsudkem a pocitem zodpovědnosti. Ba co víc, máme právo na zdravý úsudek! Není dobré bát se poukazovat na očividné věci. Muži, kteří musí na veřejnosti pochodovat v ženských oděvech, zjevně trpí sexuální poruchou – a nikdo na světě není povinen schvalovat takové chování. A přesvědčovat děti, že způsob života, který je spojen s katastrofálními následky pro zdraví, je „normální“ a není se čeho bát nebo se stydět – to je nezodpovědné a nezákonné.

Ideologie LGBT je lživá, manipulativní a společnost rozkládající. Máme plné právo říci jí – ne!

(překlad vlastní)

Originál: Сергей Львович Худиев - Право на здравый смысл vyšel 21. června 2017 na radonezh.ru.

Zdroj: radonezh.ru