Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Hned na začátku se přiznám, že osobu Pavla Novotného jsem zaznamenal až minulý měsíc, v souvislosti s jeho plánem postavit v pražských Řeporyjích pomník padlým vlasovcům. Toto gesto jsem ihned pochopil jako typicky populistickou, provokativní snahu o získání tolik důležitého celorepublikového politického PR a laciné reklamy na svoji osobu.

Což se očekávaně splnilo na více než 100 %. Za jiných okolností by to byla bezvýznamná akce vůdce jedné z periferií hlavního města. Díky přehnané (ale účelově plánované) medializaci ovšem překročila hranice této země a dostala se až do hlavního vysílacího času ruské televize.

Upřímně, nehodlám zde rozebírat morální oprávněnost či neoprávněnost vybudování takového pomníku, ani jeho skandalizaci v Rusku. Jeden pomník padlým vlasovcům už ostatně stojí na Olšanských hřbitovech v Praze, bez jakéhokoliv mediálního zájmu a zbytečné hysterie české nebo zahraniční provenience. Celá akce Pomník opravdu není ničím jiným, než dobře provedenou, účelovou PR akcí záměrně provokujícího starosty. Který má bezpochyby zálusk na další kariérní postup v české politice. Primátor? Senátor? Prezident? Kdo ví. Nechme se překvapit.

Na osobě a názorech Pavla Novotného mě však zarazily úplně jiné skutečnosti. Na Parlamentních listech s ním vyšel v roce 2017 rozhovor, ve kterém z pozice Žida (on i jeho otec Petr Novotný, několikanásobný „Bavič roku“, mají dle vyjádření obou dvou židovské kořeny; komunální politik se k nim v rozhovoru hrdě hlásí) hrubě uráží český národ a části české populace přeje rychlou smrt (Trump je kokot. Zemana volí kreténi, které by dřív shodili z útesu. Až vychcípá generace důchodců, bude prezidentovat Kalousek a lidi jako Okamura budou sloužit nám, Židům).

S nevěřícným kroucením hlavy jsem si ihned představil, jakou reakci by asi vyvolala opačná situace. Kdyby některá česká veřejně činná osobnost v novinovém rozhovoru sprostými výrazy urážela židovský národ a tvrdila, že drtivá většina Židů jsou zlodějští lichváři a prznitelé nezletilých árijských panen. A že řešením problému se Židy bude jejich vyhynutí.

Odpovím si sám, jakou reakci by takový rozhovor vyvolal v ČR i v cizině. Sešly by se stovky trestních oznámení. Desítky neziskovek a stovky veřejně činných aktivistů, umělců a politiků doma i za hranicemi by spustili mediální hysterii dosud nevídaných rozměrů. V hlavních zprávách na České televizi by s uplakanýma očima a strhanými výrazy ve tvářích tyto osoby žádaly co nejpřísnější, exemplární potrestání daného jedince tím nejvíce dehonestujícím způsobem, a svorně by ho navždy vyloučili z občanského i politického života. Zástupy „odborníků“ by se po týdny objevovaly na našich obrazovkách a neochvějně nám vyprávěly o odporných šiřitelích nenávisti v naší moderní vyspělé společnosti, o staletých utrpeních Židů, o vyspělých západních hodnotách židovsko-křesťanské civilizace, o nikdy nekončícím poslání humanismu, o křehkosti demokracie atd. Ženy by plakaly, muži by se káli, pražská kavárna by se na náměstích se svíčkami v ruce úpěnlivě modlila k Havlíčku Havlu. Děti by absolvovaly povinné školní přednášky o novodobých skrytých hrozbách zrůdného extremismu, číhajícího v duších každého rodilého Evropana.

Ale když stejným způsobem židovský komunální politik hrubě uráží český národ, šíří proti němu nenávist a přeje si rychlou smrt části Čechů, v zájmu vítězství jeho vlastního politického světonázoru? Nic. Žádná reakce. Ticho po pěšině. Celý ten mediálně-politicko-občansky-ziskově-neziskový triumvirát lepšolidí, hlídajících „demokracii“ a „lidská práva“ mlčí a mlčí. Nezaznamenal jsem žádné trestní oznámení, ani mediální útoky, kterým by pan Novotný za své nenávistné výroky čelil. Nezaznamenal jsem žádné distancování se zdrceného předsedy ODS a kárné řízení jeho partaje, jako v případě Václava Klause ml. Naopak, celý ten rádoby pokrokový slepenec se jednoznačně staví na stranu otevřeného xenofoba a rasisty.

Pana Novotného vnímají jako hrdinu nové doby a oslavují ho jako svého spasitele. Který může nahradit dnes už vyčpělou hvězdu, kdysi stejně vulgárního a nenávistného pana Kalouska. Kam se poděly humanita, demokracie, pravda a láska, kam se poděla proklamovaná vysoká úroveň politické kultury těchto lepšolidí? Jindy neochvějné atributy samozvaných bojovníků za lepší, pokrokovější svět se při konfrontaci se syrovou realitou mění v prázdné výrazy bezcitných, pomstychtivých, hulákajících pozérů. Přitom, ruku na srdce, čím se takový veřejný projev pana Novotného liší od jistého projevu zastupujícího protektora Reinharda Heydricha? I tehdy měl být národ rozdělen na ty osoby, které sdílejí pro-německé názory a tudíž jsou hodné zachování a na ty osoby, které se neslučují s politickým světonázorem Vůdce a proto mají vyhynout. Znamená to, že se dnešní „demokracie“ ve svém vývoji posunula vpřed? Že jsou dnes takové názory a řešení už zcela v souladu s demokratickými hodnotami a pravidly?

Pokrytecké mlčení „lepšolidí“ pro mne není nic překvapivého. V roce 1989 jsme se dostali z jedné totality do druhé totality. S jediným rozdílem. Jako obyčejní Češi, tedy demokratická většina, se v tomto novém systému už nikde nedočkáme zastání. Nikdo nemá zájem bránit naše lidská a demokratická práva. Když dnes Žid hrubě uráží český národ a chtěl by jednu jeho část vyhubit, nečelí žádným právním následkům. Pokud vy jako Češi tohoto Žida zkritizujete, dočkáte se s největší pravděpodobností veřejného obvinění z antisemitismu a nálepek primitivního rasisty a xenofoba.

Ostatně, nejsme pupek světa. Zcela shodný, pokrytecký absurdistán panuje i na západ od nás. I tam jsou ve svých zemích původní obyvatelé, demokratická většina, zbaveni možnosti úspěšně se bránit vůči verbálním, fyzickým i legislativním útokům cizorodých elementů ve společnosti, s podporou už uvedené mediálně-politicko-aktivistické protinárodní koalice. Je to možná divné, pro někoho možná i nepochopitelné, ale je to tak.

Věřím tomu, že ve skutečně fungující demokracii by osoby jako Pavel Novotný nikdy nezískali žádnou politickou funkci. Už dávno by pracovaly v kamenolomu. Nemocní, patologicky nenávistní psychopaté bez jakéhokoliv sociálního cítění potřebují k utlumení své agresivity čerstvý vzduch a dlouhodobou, fyzicky namáhavou práci. A hlavně být drženi co nejdál od normální společnosti. Pro ni představují enormní nebezpečí, které se v dnešní pošahané době ještě násobí vlivem senzacechtivých bulvárních médií a zástupců „lepšolidí“. Politické myšlenky nebezpečných asociálů se pak bezostyšně šíří internetovým prostorem a jsou dokonce předkládány veřejnosti jako cosi chvályhodného.

Malá vsuvka. Co si asi myslí Václav Klaus ml., který byl z domovské strany pana Novotného účelně vyhozen kvůli takové malichernosti, jako je přirovnání schvalování předpisů EU k židovské Sophiině volbě? Sprosté nadávání pana Novotného na český národ, o jehož hlasy ODS usiluje, a stavění pomníku kolaborantům s Hitlerem však nechávají usměvavého předsedu Fialu evidentně zcela klidnými. Další typický příklad pokrytectví těch, kteří se tak rádi morálně povyšují nad nás, obyčejné lidi.

Co lze k těmto smutným skutečnostem dodat? Nedivme se. Žijeme v tzv. demokracii. V systému, ve kterém svobody a práva náleží jen menšinám. A jen menšiny je smí užívat a dovolávat se jich. Na demokratickou většinu zbývají jen povinnosti: povinnost držet ústa a krok, a povinnost odevzdávat daně. Pan Novotný má štěstí. Je příslušníkem jedné z těch dnešních privilegovaných menšin. Proto smí veřejně urážet národ, který vybudoval tuto zemi, která je mu náhradním domovem. Smí také beztrestně vyzývat k smrti lidí, na jejichž dřívějším potu a krvi dnes pan Novotný úspěšně parazituje. Nemusí mít strach. Nikdo se jeho výroky dosud nezabýval a zabývat nebude. Neproběhne žádná celostátní hysterie, která by vedla k jednoznačnému vyloučení pana Novotného z veřejného života a jeho exemplárnímu potrestání. Neuslyšíme nic o nebezpečné primitivní nenávisti, o odsouzeníhodné xenofobii, o zrůdném rasismu. Proč? Protože formálně jsme si v demokracii všichni rovni. Někteří jsou si ale rovnější.

A na úplný závěr přidám ještě jedno zamyšlení. V hlavě si přemítám scénář, ve kterém by nějaký veřejně profláklý zastánce Hitlera získal post starosty v nějaké pražské periférii. A rozhodl by se postavit pomník svému oblíbenci, který měl dle jeho osobního názoru osvobodit naši zem od, dejme tomu, židobolševiků (dobové označení). Také by i v tomto případě bylo ticho po pěšině? Také by i v tomto případě zvala Česká televize do svých zpravodajských pořadů „odborníky“, kteří by relativizovali dopady Hitlerových politických kroků a válečných operací? Také by divákům tvrdili, že každý máme právo nahlížet na historii svýma očima, že se dá historie vykládat mnoha způsoby? Že nám nepřísluší soudit historické postavy, protože nikdy netušíme, jaké dřívější okolnosti či negativní zážitky stály za jejich pozdějším jednáním, jak jsem měl možnost slyšet právě na ČT minulý týden ohledně míry kontroverze vlasovců?

Silně pochybuji. Je ovšem zajímavé vidět, jak „demokraté“ v čele s ČT dokážou celkem snadno a rychle některé události a fakta politicky a argumentačně ohýbat tak, jak se jim zrovna zlíbí a hodí. Jak dokážou šmahem a bez uzardění přepisovat učebnice dějepisu a měnit své názory, pokud to pomůže jejich bílému koni v boji proti společnému darebnému nepříteli. V našem případě xenofobnímu rasistovi Novotnému, v jeho boji proti těm ošklivým, zlovolným Rusům.

Ale kdo ví. Třeba se v rámci aktuálně nabobtnávající rusofobní euforie dočkáme dalšího obratu o stoosmdesát stupňů i v nahlížení „demokratů“ na pomník Adolfa. Třeba nám ho provokativně postaví i sám pan Novotný v Praze, za dojatého potlesku České televize a pražské Kavárny. lepšolidé se budou soudružsky plácat po zádech, jak jim jde od ruky to budování světlých pokrokových zítřků bezohledné, cynické, havloidní civilizace a spolu s tím i jízlivé, maloměšt'ácké provokování Ruska. Pan Fiala se bude dál připitomněle usmívat a mluvit o vznešené politické kultuře jeho strany.

A my Češi? My máme smůlu. Stejně jako Němci, Francouzi, Italové, Švédi a další národy. Za námi nikdo nestojí, v našich státech naše zájmy nikdo nezastupuje. A jako jednotlivci nemáme šanci bránit se dnešní svévoli vnitřních nepřátel, kteří nás beztrestně uráží a přejí nám veřejně smrt. Kromě „vypsání se“ nám zatím zbyde zase jen svěsit hlavu, držet ústa, platit daně a čekat, jestli se situace v budoucnu nakonec nezlepší. Vždyť, naděje umírá poslední a nic přece netrvá věčně.

Zdroj: zvedavec.org