Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Původním smyslem zpravodajství bylo, z logiky samotného toho slova, podávat zprávy, tedy sdělovat to, co se stalo. Jenže záhy pochopili vládcové, že popis událostí se dá upravit tak, aby je měli poddaní rádi.

Tu se něco ubere, tu přidá a tu přikrášlí. Ve zpravodajství o bitvě u Kadeše (odehrála se roku 1274 př. n. l.) chetitské zprávy informují lid o vítězství jejich krále Muvattališe, zatímco staroegyptští zpravodajové popisují vojenský triumf faraona Ramesse II.

Vidíte, jak se dějiny opakují? Tahle bitva byla největší bitvou válečných vozů všech dob (účastnilo se jí asi 5 tisíc vozů). Bitva u Kurska ve druhé světové válce byla pro změnu největší tankovou bitvou všech dob. I když bylo vítězství Rudé armády nesporné, Goebbelsovské zpravodajství informovalo o úspěchu německých vojsk, která způsobila nepříteli velké ztráty a pak zaujala předem připravené pozice. Jak je totiž zřejmé, zpravodajství se nikdy neštítilo žádné lži, pokud se hodila vládcům.

A to je ještě ta lepší možnost, pokud novináři vládcům pomáhají vládnout, tedy jsou součástí systému, který má zajistit soudržnost společnosti a státu (teď prosím hovořím technicky, nejde o morální disputaci).

Jenže v poslední době se i tohle změnilo, neboť novináři začali s destrukcí ve jménu MYŠLENKY. Smyslem zpravodajství už dávno není popisovat události a předkládat fakta, ale ideologicky okřesat čtenáře a diváky podle oné velké MYŠLENKY. Tím je dán výběr událostí, selektování faktů a také komentátorů. Zaznít smějí jen ty správné hlasy, jiné jako by neexistovaly.

Znám samozřejmě novináře vzdělané, odpovědné a informující, o těch nemluvím, protože jich je bohužel málo. Základní masa, alespoň podle toho, co jako občan slyším, vidím a čtu, je žurnalistika naivní, nevzdělaná a arogantní. Stačí si poslechnout „investigativní“ dotazy novinářů a novinářek, které si mnohdy nezadají se slavným humoristickým skečem Vladimíra Dvořáka a Jiřiny Bohdalové o Anežce Lídlešce.

Protože tohle je blog spisovatelský, napadlo mě literárně vylíčit, jak by asi vypadalo zpravodajství v podání současné novinářské garnitury, zvláště té pyšné veřejnoprávní, pokud by se tihle novináři ocitli za druhé světové války a vysílali z Leningradu obleženého fašisty. Je 9. září 1941, předešlého dne německé jednotky uzavřely kruh kolem města a Stalin v kritické situaci pověřil velením generála Žukova.

Komentátorka: „Právě zasedá velení obrany. Ale už teď máme pro vás naše zpravodajství a hosty. Co podle vás velení udělá?“

První opoziční politik: „My jako nejsilnější opoziční strana jsme od začátku tvrdili, že velení jedná chaoticky a nyní se to jasně ukázalo. Jsme připraveni velení převzít a víme, jak postupovat lépe.“

Komentátorka: „Jak by tedy mělo velení podle vás postupovat?“

První opoziční politik: „Nabídli jsme své odborníky, ale maršál Žukov s námi dosud nejednal.“

Komentátorka: „Děkuji. A nyní tu máme dalšího hosta.“

Druhý opoziční politik: „Nejprve musím opravit předřečníka. Nejsilnější opoziční stranou jsme my a myslíme si, že je v první řadě třeba lidem říci pravdu. Ta situace vyžaduje konsensus všech obyvatel Leningradu.“

Komentátorka: „Takže situace není podle vás tak vážná, jak maršál Žukov tvrdí?“

Druhý opoziční politik: „Podle našich odborníků se nebezpečí fašismu přehání, aby mohl Stalin upevnit svou autoritářskou moc.“

Komentátorka: „A ještě se zeptáme zástupce neziskové organizace Rus v tísni.“

Aktivista: „Zneklidňující je především fakt, že maršál Žukov při setkání s generalissimem Stalinem vůbec nemluvil o lidských právech, která jsou dnes v Leningradě masově porušována.“

Komentátorka: „Například?“

Aktivista: „Velení města je genderově naprosto nevyvážené, protože v něm není jediná žena, jenom vojáci. Soudy zrušily možnost odvolání, a pokud je někdo odsouzen, bývá také ihned potrestán. Flagrantním způsobem je porušována svoboda slova a kritici režimu jsou pronásledování za údajnou vlastizradu a napomáhání fašismu.“

Komentátorka: „Svůj názor nám řekne i zástupce průmyslu ve městě.“

Odvolaný ředitel Kirovského závodu: „Neuvážená personální politika podkopala důvěru dělníků ve velení. Zpozdilo se zásobování, protože ještě před obklíčením se měly zajistit suroviny.“

Komentátorka: „Maršál Žukov vás ovšem odvolal právě proto, že zásobování jste měl na starosti vy.“

Odvolaný ředitel Kirovského závodu: „Nemáte přesné informace, to odvolání bylo protiprávní a odvolám se. Já o zásobování hovořil na schůzích s dělníky několikrát. Ovšem...“

Komentátorka: „Musím vás přerušit. Právě začíná tisková konference maršála Žukova.“

Žukov stručně hovoří o novém rozmístění vojenských sil, mobilizaci všech obyvatel a stavu zásob. Nakonec oznámí, že se začne budovat náhradní zdroj elektrické energie, zvýší se výroba střeliva a zbraní v leningradských závodech a musí se snížit příděly potravin.

„A nyní dotazy novinářů.“

První novinář: „Zpravodajství Stalingradské televize. Pane maršále, kdy vyvodíte osobní odpovědnost za neúspěchy našich vojsk na frontě?“

Žukova: „Nechápu váš dotaz. Velím od včerejška.“

První novinář: „Jste přece členem Hlavního stanu vrchního velení. Hodláte odstoupit?“

Žukov: „Ne. Další!“
Druhý novinář: „Stalingradská tisková agentura. Pane maršále, proč neinformujete tisk o situaci?“

Žukov: „V tuhle chvíli informujeme prostřednictvím megafonů obyvatele přímo.“

Druhý novinář: „Takže vy popíráte právo tisku na svobodné informace?“

Žukov (unaveně, protože už dva dny pořádně nespal): „Dozvíte se vše, co potřebujete. Obraťte se na poručíka Michalkova.

Druhý novinář: „Ráno se odmítl se mnou setkat.“

Žukov: „Je mi líto, ale všichni vojáci momentálně bojují, protože je kritická situace. Musíme za každou cenu udržet přístup k Ladožskému jezeru.“

3. novinářka: „Informační server Ozvěny války 41. Je pravda, že se pro dělníky sníží příděl chleba na 250 gramů na den a pro kancelářské pracovníky, členy rodin v domácnosti a děti na polovic?“

Žukov: „Hned, jak se podaří nějaké obilí do města dopravit, příděly se zvýší.“

3. novinářka: „Hovořila jsem s několika samoživitelkami a jsou otřesené. Co jim vzkážete?“

Žukov: „Víc obilí prostě nemáme. Cítím se všemi a je mi líto každého lidského života. Ale jsme ve válce.“

Pokračování zpravodajství po skončení tiskové konference. Na liště běží informace: „Maršál Žukov se omluvil obyvatelům Leningradu za chyby velení.“

Komentátorka: „Jak hodnotíte vystoupení maršála Žukova.“

Nastoupí ti samí, kteří hovořili před tiskovým vystoupením.

První opoziční politik: „Postrádal jsem především věcnost a informace.“

Druhý opoziční politik: „Mně osobně velice zklamalo.“

Aktivista: „Uvažujeme o žalobě k mezinárodnímu soudu pro lidská práva.“

Odvolaný ředitel Kirovského závodu: „Chybí jasný plán. Průmysl očekával, že maršál Žukov předloží konkrétní plán kroků a jasně řekne, kdy německá vojska porazí a obléhání skončí.“

Komentátorka: „Děkuji všem hostům a jsem ráda, že jsme mohli obyvatelům Leningradu podat jasný a pravdivý pohled na situaci ve městě.“

Zdroj: vlastimilvondruska.cz