Sv. Ignatij Brjančaninov - Pojednání o Ježíšově modlitbě (část II.) - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Ježíšova modlitba je velice důležitá, a proto král David vyzývá všechny křesťany k jejímu praktikování: „Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina! Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky. Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina.“ (Ž 113, 1-3) „Přiznejte Hospodinu slávu jeho jména, v nádheře svatyně klanějte se Hospodinu.“ (Ž 29,2)

Modlete se tak, aby se ve vašich modlitbách projevovala velikost Ježíšova jména a mohli jste působením Jeho síly vejít do rukou neutvořeného vnitřního chrámu vašeho srdce a tam se Bohu klanět „v duchu a pravdě“. Modlete se s bázní a neustále. Modlete se se strachem Božím a s vědomím posvátné velikosti jména Ježíšova. „Ať doufají v Tebe“ ve všemohoucího a všemilostivého Ježíše „ti, kteří znají Tebe“ na základě vlastní zkušenosti a vědí, „že neopouštíš ty, kteří tě hledají“. (Ž 10,11)

Pouze ti, kdo jsou „chudí duchem“ a neustále se se svojí modlitbou obracejí k Pánu Ježíši a bez přestání si uvědomují svoji chudobu, jsou schopni odhalit velikost jména Ježíšova.

Po modlitbě „ať bídní neodcházejí s hanbou“, ale ať ji přinášejí cele Bohu, neporušenou od rozptylování: „Chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.“ (Ž 74,21 Kral.)

„Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinovo jméno svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují.“ (Ž 40,5) Takový člověk se při modlitbě nezabývá omamujícím působením marnivých nadějí a vášní, které se snaží pošpinit a přerušit modlitbu.

Zvláště noční hodiny díky své tichosti a šeru jsou příznivé ke cvičení se v Ježíšově modlitbě. Také veliký modlitebník David se v noci zabýval pamatováním na Boha. „V noci jsem pamatoval na tvé jméno Hospodine“ - v noci se snažil přivést duši do duchovního rozpoložení a poté, co toho dosáhl, se následující den ve všem svém konání snažil „zachovávat Hospodinův zákon“. (Ž 119,55)

Sv. Řehoř Sinajský, odvolávaje se na sv. Jana Klimaka, radí, abychom větší část noční modlitby věnovali Ježíšově modlitbě a menší část čtení žalmů. V obtížném boji s neviditelnými nepřáteli naší spásy nám na prvním místě jako zbraň slouží Ježíšovo jméno. „Všechny pronárody“ -pronárody se zde rozumí obtěžující a lstiví démoni- „obklíčily mne“, praví David a „odrazil jsem je v Hospodinově jménu. Oblehly mne, ano, obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu. Oblehly mě jako vosy; zhasly jak planoucí trní, odrazil jsem je v Hospodinově jménu.“ (Ž118,10-12)

„Jménem Ježíšovým pobíjej své nepřátele. Neboť není ani na zemi ani na nebi silnější zbraně než je toto jméno.“ (Sv. Jan Klimak, Žebřík, kap. XXI) „S tebou“ Pane Ježíši „jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu. Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání; před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil. Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně.“ (Ž 44,6-9)

Nús, který zvítězil a rozehnal své nepřátele Ježíšovým jménem sestupuje do chrámu srdce, který byl do té doby pro něj uzavřen. Sestupuje tam, aby přinesl pravou Bohoslužbu a zpíval novou duchovní píseň: „Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy, klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno. Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu.“ (Ž 138, 1-3)

Král David nám představuje podivuhodné působení „svatého a bázeň budícího“ (Ž 111,9) jména Ježíšova. Toto jméno působí podobně jako lék, jehož působení nemocný nerozumí a je mu skryto. Přesto je však toto působení zcela zřetelné na základě uzdravení, které lék přináší. Skrze Ježíšovo jméno, které v modlitbě používáme, přijímáme Boží pomoc a odpuštění hříchů. Z tohoto důvodu David poté, co Bohu předložil zpustošený a bídný duševní stav všech lidí způsobený hříšným životem, prosí jejich jménem o smilování: „Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména, vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno!“ (Ž 79,9)

Kvůli Ježíšovu jménu je naše modlitba vyslyšena a je nám darována spása. Na základě tohoto přesvědčení se David takto modlí: „Bože, pro své jméno mě spasiž, ujmi se mé pře svou bohatýrskou silou. Slyš moji modlitbu, Bože, naslouchej slovům mých úst.“ (Ž 54,3-4)

Sílou Ježíšova jména se naše mysl osvobozuje od pochybností. Vůle se posilňuje a horlivost a ostatní projevy našeho duchovního života dostávají správné nasměrování. V duši pak mohou přebývat pouze Bohulibé myšlenky a takové pocity, které jsou vlastní nezkažené lidské přirozenosti a pro jiné, cizí myšlenky a pocity tam není místo. „Neboť Bůh zachrání Sión a zbuduje judská města; budou tam sídlit a je mít ve vlastnictví. Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.“ (Ž 69,36-37)

Duše umrtvená hříchem se Ježíšovým jménem oživuje. Pán Ježíš Kristus je život (J 11,25) a Jeho jméno je živé: oživuje ty, kteří je pronášejí v slzách obracejíce se k prameni života, k Pánu Ježíši Kristu: „Pro své jméno mi zachovej, Hospodine, život, ve své spravedlnosti mě vyveď ze soužení.“ (Ž 143,11) „Nikdy se tě nespustíme, zachovej nám život, ať můžeme vzývat tvoje jméno.“ (Ž 80,19)

Když silou a působením Ježíšova jména je vyslyšena naše modlitba, když k nám sestupuje Boží pomoc, když jsou odraženi a odstupují od nás naši nepřátelé, když náš duch je uzdraven a znovu dosahuje své původního, neporušeného, přirozeného stavu a obnovuje svojí vládu: tehdy ve jménu Božím následuje udělení duchovních darů, duchovního jmění a pokladu, který je závdavkem blažené věčnosti. „Ty jsi, Bože, slyšel moje sliby. Do vlastnictví dal jsi mi ty, kteří se bojí tvého jména. Přidávej dny králi, ať jsou jeho léta jako celá pokolení, ať před Bohem trůní věčně.“ (Ž 60,6-8)

Tehdy se člověk stává schopným „zpívat Hospodinu novou píseň“. Odděluje se od lidí tělesných a duševních a připojuje se k lidem duchovním a chválí Pána ve „shromáždění svatých“. Duch Svatý, který ho do té doby vyzýval pouze k pláči a k pokání, ho teď zve k následujícímu: „Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Siónu jásají nad svým Králem, ať tanečním rejem chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při bubnu a při citaře.“ (Ž 149, 2-3)

Neboť poté, co byla obnovena naše duše spolu se svými mohutnostmi, jsme schopni s pomocí Boží milosti vydávat duchovní tóny a hlasy, které vystupují až na nebe, před oltář Boží a které jsou Bohu velice libé. „Soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména. Celým srdcem, Panovníku, Bože můj, ti budu vzdávat chválu, tvoje jméno věčně oslavovat, vždyť tvé velké milosrdenství je se mnou; z nejhlubšího podsvětí jsi vytrhl mou duši.“ (Ž 86,11-13) „Ano, spravedliví vzdají tvému jménu chválu, přímí budou bydlet před tvou tváří!“ (Ž 140,14)

Neboť poté, co byli vyhnáni nepřátelé snažící se do duše přinést roztěkanost a rozptýlenost a tak oslabit a pošpinit modlitbu, nús vstupuje do temnoty, kde nic nevidí a před Bohem tak stojí bez jakéhokoli zprostředkování. Tato noetická temnota je závěsem, pokrývkou, kterým je zakryta tvář Boží. Tento závěs označuje skutečnost, že pro všechny stvořená jsoucna je Bůh nepostižitelný.

Pohnutí a dojetí srdce je tak intenzivní, že stává chválením a vzýváním Boha. Požehnané působení Ježíšovy modlitby popisuje král David těmito slovy: „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!“ (Ž 103,1) Je to přesné vystižení. Intenzivní působení Ježíšovy modlitby způsobuje, že jak všechny duševní mohutnosti, tak i samotné tělo se podílí na modlitbě.

David, nebo lépe řečeno Duch Svatý Davidovými ústy, vyzývá všechny křesťany bez výjimky ke cvičení se v Ježíšově modlitbě: „Králové země a všechny národy, vladaři a všichni soudci země, jinoši i panny, starci i mladí. Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené...“ (Ž 148, 11-13)

Doslovná interpretace uvedených společenských vrstev je zcela na místě. Ovšem ve své podstatě jde o duchovní význam. Pojem „národy“ označuje všechny křesťany. Pojem „králové země“ odkazuje ke křesťanům dosáhnuvším dokonalosti. Označení „vladaři“ je použito pro ty, kteří dosáhli v duchovním životě značného úspěchu. „Soudcové“ označují ty křesťany, kteří ještě nedosáhli vlády nad sebou samými. Znají však Zákon Boží a mohou tak rozlišovat mezi dobrem a zlem a s pomocí přikázání Zákona jsou schopni přebývat v dobru a odmítat zlo. Jméno „panny“ označuje celý ženský rod a od vášní osvobozené srdce, které je tak vhodné pro modlitbu. „Starci a mladí“ představují stupně tělesného vzrůstu a úspěchu v askezi, který se zásadně odlišuje od postoupení udělené milostí, i když také postup v askezi má svoji důležitou hodnotu. Ten, který dosáhl dokonalosti ve zbožném aktivním životě, je nazván „starcem“, zatímco ten, který byl milostí vyzdvižen do stavu dokonalosti podle milosti, je nazván „králem“.

Přeloženo z ruštiny: Святитель Игнатий Брянчанинов, Аскетические опыты II, Издательство Правило Веры, Москва 2004, s. 331–338.

Část první.

Zdroj: orthodoxiachristiana.cz