Duchovní hudba - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Dmitrij Stěpanovič Bortňanskij (ukrajinsky Dmytro Stepanovyč Bortňanskyj, 1751‒1825) byl významný ruský hudební skladatel konce 18. a počátku 19. století.

Bortňanskij je společně s Maximem S. Berezovským považován za zakladatele ruské skladatelské školy a jednoho z prvních představitelů klasické ruské hudební tradice. Kariéru započal v petrohradské Dvorní pěvecké kapele, kde se později stal prvním slovanským kapelníkem. Učil se u italského mistra Baldassare Galuppiho, v Itálii rovněž dlouhodobě působil.

Bortňanskij byl mistrem sborové duchovní hudby, dochovalo se na 100 jeho děl na liturgická témata, okolo 50 duchovních koncertů, liturgie, tria a variace na různé náměty. Jeho přístup ovlivnil vývoj ruské duchovní komorní hudby po celé 19. století. Některá jeho díla jako Cherubínská píseň, velkopostní trio Ať se napraví modlitba má, irmosy Velikého kánonu Ondřeje Krétského, vánoční a velikonoční koncerty aj. lze slyšet v ruských chrámech i koncertních síních dodnes.

Kromě toho je rovněž autorem oper Le Faucon (Sokol, 1786), Le Fils rival ou La Moderne Stratonice (Syn jako sok, aneb Nová Stratonix, 1787), klavírních sonát a komorních sborových skladeb. Je autorem nápěvů k písním Ó přijdiž, přijdiž léto Páně a Za dar Slova, Bože milý, které se ujaly i v české náboženské tradici (v Evangelickém zpěvníku č. 381 a 452).

Zprvu byl pohřben na Smolenském pravoslavném hřbitově, v roce 1953 však byly jeho ostatky přeneseny do Panteonu osobností ruské kultury na Tichvinském hřbitově.