Svjatoslavův sborník - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.
Ikony » Iluminované a vzácné rukopisy » Svjatoslavův sborník
Svjatoslavův sborník (rusky Изборник Святослава) je po Novgorodském žaltáři a Ostromirovu evangeliáři třetí nejstarší staroruská rukopisná kniha.
Ve skutečnosti se jedná o dva sborníky sepsané v letech 1073 a 1076 pro velikého kyjevského knížete Svjatoslava Jaroslaviče (962–973), jemuž jsou rovněž v úvodu a na konci dedikovány. Manuskripty pořídili dva opisovači, jeden z nich byl ďák Ioann, jméno druhého se nedochovalo. Sborník z roku 1073 byl nalezen v roce 1817 v Novojeruzalémském klášteře během expedice K. F. Kalajdoviče a P. M. Strojeva. První kniha je dnes uchovávána v moskevském Státním historickém muzeu (tzv. Synodální sbírka, č. 1043), druhá ve Veřejné knihovně v Petrohradě.
Jako vzor knihy sestavitelé zvolili sborník přeložený na konci 9. a začátkem 10. století z řečtiny do bulharštiny během panování bulharského cara Symeona I. Bulharský kodex a ruský opis z roku 1073 se staly předobrazy mnoha dalších staroruských a jihoslovanských rukopisů, které bylo možno nalézt v knihovnách celé pravoslavné „oikumené“.
Manuskript podle odborníků obsahuje celkem 380 statí od 25 autorů. Ačkoliv byl očividně sepsán na Rusi (zřejmě na základě pramenů z velkoknížecí knihovny), pouze část statí je slovanského původu. Největší podíl textů zabírají úryvky z bible a děl svatých Otců ‒ Nila Sinajského, Jana Klimaka, Jana Zlatoústého, Řehoře z Nyssy, maxima Vyznavače, Kyrilla Alexandrijského aj., jež jsou sebrány v díle Odpovědi Anastasia Sinajského. Obsahově měly jednotlivé stati sloužit především k ponaučení a prohloubení křesťanské víry, najdeme v nich proto odpovědi na otázky dogmatické teologie, mravnosti a společenského chování (odmítnutí závisti, pomluv, krádeží, cizoložství, opilosti aj.). Ze zajímavostí zmiňme alespoň nejstarší ruský seznam zakázaných knih či traktát byzantského učence Georgia Choiroboska poetice „O básnických figurách“.
Svjatoslavův sborník je skvostně výtvarně vypraven. Zvláště populární je zobrazení knížecí rodiny ‒ byl to pravděpodobně právě kníže, kdo přikázal všít do rukopisu napůl složený list pergamentu se zobrazením Spasitele a své rodiny. Jedná se o zcela výjimečný jev staroruského umění ‒ jen velmi zřídka byli totiž zobrazováni dosud žijící lidé, kteří se nestali svatými. (Podobný případ je dochován pouze v chrámu sv. Sofie v Kyjevě z roku 1040, kde je na freskách zobrazen velký kníže Jaroslav Moudrý s modelem chrámu a jeho žena, kněžna Irena se třemi dcerami). Miniatura je sice poškozena, nicméně lze na ní spatřit tváře (poněkud unifikované) či detaily oblečení („turkické“ sobolí čapky, výšivky na kněžnině oblečení, drahé kaftany). Sám kníže drží v rukou zřejmě nikoliv Evangelium, ale právě Sborník.
Literatura:
V češtině:
Hauptová Z., „Počátky literární vzdělanosti na Kyjevské Rusi“, in: Ruská středověká literatura. Výbor textů 11.‒14. století, E. Bláhová, Z. Hauptová, V. Konzal, Červený Kostelec 2013, s. 25.
Vavřínek V., Encyklopedie Byzance, Praha 2011, s. 229.
Edice díla:
Изборник Великаго Князя Святослава Ярославича 1073 года, red. Je. V. Barsov, Moskva 1883.
Изборник Святослава 1076 года, red. V.S. Golyšenko, S. I. Kotkova (aj.), Moskva 1965.
Изборник Святослава 1073 года. Факсимильное издание в 2-х томах, Moskva 1983.
Бибиков M. В.,Византийский прототип древнейшей славянской книги: Изборник Святослава 1073 года, Moskva 1996.
Sborníky, stati, přehledy:
Masing L., „Studien zur Kenntnis des Izbornik Svjatoslava vom Jahre 1073 nebst Bemerkungen zu den jungeren Handschriften“, in: AfslPh 1886 (9), s. 77‒112.
Хрестоматия по древней русской литературе XI‒XVII вв., red. N. K. Gudzij, Moskva 1973.
Розов И. И., Книга Древней Руси XI—XIV вв., Мoskva 1977, s. 23‒34.
Изборник Святослава 1073 г.: Сборник статей, red. B. A. Rybakov, spoluautoři: Л. П. Жуковская, Т. Б. Князевская, Т. И. Макарова, О. И. Подобедова, Н. Н. Розов, Я. Н. Щапов, Moskva 1977.
Творогов О. В., „Изборник Святослава“, in: Словарь книжников и книжности Древней Руси, sv. 1 (XI ‒ первая половина XIV в.), red. D. S. Lichačov, Leningrad 1987.
Буланин Д. М., „Неизвестный источник Изборника 1076 г.“, in: Труды Отдела древнерусской литературы, Leningrad 1990, s. 161‒178.
José J., „Les chapitres de définition philosophiques dans lʼIzbornik de 1073 (Édition gréco-slave)“, in: Revue des études slaves, Paris LXIII (1991), s. 55‒111.