Mácha Karel Hynek - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 – 6. listopadu 1836) byl bezesporu největším českým básníkem, autorem, jenž překonal nejen svou dobu, ale i české prostředí a může být po právu zařazen mezi největší světové romantické spisovatele.

Narodil se 16. listopadu 1810 v Praze na Újezdě, nedaleko městské brány v domě U bílého orla (již nestojí) v rodině mlynářského tovaryše, a byl pokřtěn po svém strýci jako Ignác (toto jméno si později počeštil na Hynek). Jeho rodina se několikrát stěhovala, nejdříve do tzv. Petrské čtvrti, kde Mácha chodil do farní školy, a posléze se natrvalo usadila na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí), kde si Máchův otec otevřel krupařský obchod. Mácha navštěvoval v letech 1824 – 1830 piaristické gymnázium v dnešní ulici Na příkopech. Od roku 1830 navštěvoval na pržské univerzitě filosofickou fakultu, a mezi léty 1832-1836 studoval na stejné univerzitě práva. Hovořil skvěle německy i česky, a jeho první básně jsou psány německy. Je však pro tuto dobu příznačné že německy psané Máchovy verše obsahují bohemismy, a naopak, tento velký básník, který vytvořil a ve svém díle použil tolik nových českých slov se nevyhnul byť nevědomky výpůjčkám z němčiny. Mácha bývá někdy líčen jako samotářský a tajemný rozervanec, nic však není dále od pravdy. Mladý Mácha se velmi zajímal o politickou a společenskou situaci, zejména o události v Polsku v roce 1830, a byl to dokonce on, kdo zorganizoval účinou pomoc polským uprchlíkům. Ostatně jeho zájem o Polsko nebyl povrchní, četl polské autory, zejména Adama Mickiewicze, což mimo jiné znamenalo, že se musel naučit polsky. Svými součastníky bývá Mácha líčen jako společenský a kamarádský typ, který často vedl zábavu. Jakoby v kontrastu k tomu se nám však objevuje i druhá, řekněme romantická poloha Máchovy povahy, kdy Mácha hnán jakýmsi vnitřním neklidem osaměle kráčí nocí. Mácha musel být neobyčejně zdatný chodec, který navštívil bezpočet českých hradů a zřícenin, v rozsáhlém středočeském prostoru. Dochovaly se nám dodnes dva vzájemně se lišící Máchovy seznamy navštívených hradů, a navíc asi 115 poměrně dobrých Máchových kreseb těchto míst. Konečně Mácha nebyl jistě jediným romantickým autorem, který byl i zdatným kreslířem - velmi dobře kreslil i Puškin a Goethe. Jeho práce, některé kolorované, jsou zajímavé i z hlediska toho, že jde mnohdy o jedinou dokumentaci, jak to které místo vypadalo v Máchově době. Mácha vykonal i některé delší pěší cesty, pouti, jak je sám nazývá a to v roce 1832 k Bezdězu, 1833 do Krkonoš a konečně v roce 1834 šestitýdení cestu do italských Benátek, Terstu a Ljubljaně.

Zřejmě první Máchovou láskou byla nejspíš Marinka Stichová, ale tento vztah neměl dlouhého trvání. Ozvěny této lásky nalézáme v Máchově tvorbě. Opravdovou umělcovou partnerkou byla až Eleonora (Lori) Šomková s níž se seznámil na přelomu roku 1833/1834 během divadelní zkoušky. Poznatky o tomto problematickém vztahu, který určovala zejména Máchova poněkud vznětlivá a žárlivá povaha, máme z jeho milostných deníků a z bohaté dochované korespondence. Tento vztah přerušila až Máchova předčasná smrt.

Na začátku roku 1836 získává Mácha absolutorium práv a přijímá místo koncipienta u litoměřického juristy Josefa Filipa Durase. Na podzim toho roku, 1. října 1836 se mu narodil syn, a tak Mácha cestuje do Prahy, aby syna viděl, podruhé pak 15. října doslova utíká nocí z Litoměřic do Prahy, aby se přesvědčil o synově zdravotním stavu, o kterém se dozvídá z dopisu. Je to naposledy, co svého syna i Lori Šomkovou vidí. Zřejmě se při této náročné cestě značně vysílil, a když se v následujícím týdnu, 23. října 1836 při velkém požáru v Litoměřicích obětavě zůčastňuje hasení, jeho zdravotní stav se prudce zhorší. Pravděpodobně se napil vody, která se stala zdrojem jeho prudké infekce, označené místním lékařem za "choleritu", tedy mírnější formu cholery, to je dnes jen obtížné určit. Mácha umírá na lůžku v neděli 6. listopadu, přibližně ve tři hodiny ráno. Máchova svatba s Lori Šomkovou se měla konat 8. listopadu v kostele sv. Štěpána. Máchův syn Ludvík se nedožil ani jednoho roku, zemřel 5. července 1837.

Karel Hynek Mácha byl pohřben na hřbitově v Litoměřicích 8. listopadu 1836 a jeho ostatky zde byly uloženy až do roku 1939, kdy byly přeneseny na vyšehradský hřbitov. Máchův druhý pohřeb 7. května 1939 se stal mohutnou manifestací českého národa proti nacismu. Davy lidí zaplnily ulice a chodníky po celé trase cesty kudy byly Máchovy ostatky na Vyšehrad vezeny, aby tak vzdaly hold tomuto velkému českému básníkovi.

Dílo:

Próza:
Křivoklad - 1834, historická próza ze zamýšlené tetralogie Kat.

Zlomky dramat s historickými náměty:
Bratři - 1832
Král Fridrich - 1832-33
Boleslav - 1831-33
Bratrovrah - asi 1833

Zamýšlené Obrazy ze života mého z nichž byly dokončeny:
Pouť krkonošská - 1834
Večer na Bezdězu - 1834
Márinka - 1834

Mnich - 1833
Cikáni - 1835

Máj - báseň, nejslavnější Máchovo dílo. Jeho počátky spadají do roku 1834, napsán byl od podzimu 1835 do jara roku 1836.