Sabina Karel - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Karel Sabina (29. prosince 1813, Praha – 8. listopadu 1877, Praha) byl český spisovatel, politik a novinář.

Karel Sabina se narodil 29. prosince roku 1813 v Praze. Studoval práva, ale nedokončil je. Krátce byl vychovatelem, později se živil jako spisovatel a redaktor. Přispíval do mnohých českých a německých časopisů různými články a kritikami, psal mimo jiné různé úvahy o české literatuře a kultuře. Některé jeho články vyvolaly zásah cenzury a za některé byl dokonce policií vyslýchán. Patřil k politicky radikální mladé generaci, byl členem tajného spolku Repeal. V době revoluce roku 1848 působil jako přední mluvčí radikálně demokratické politiky. Za účast na přípravě povstání byl roku 1849 zatčen a odsouzen k trestu smrti. Trest mu byl zmírněn na 18 let vězení, ale roku 1857 byl amnestován.
Po uvolnění poměrů začal opět publikovat své články. Za krize Prozatímního divadla v r. 1866 byl dramaturgem činohry. V roce 1870 otiskl vídeňský list Vaterland dopis z Prahy, který nepřímo označil Sabinu za udavače. Spor Sabina vyhrál, ale o dva roky později na důvěrné schůzce za přítomnosti mj. J. Nerudy a V. Hálka byl z udavačství usvědčen a donucen opustit Čechy. Sabina se bránil brožurou Obrana proti lhářům a utrhačům. Dnes je dokázáno, že Sabinovo udavačství bylo daleko rozsáhlejší, než se předpokládalo. Pod krycím jménem Roman podával policii informace již od roku 1859 a zdá se, že šlo o jakousi protislužbu za jeho předchozí propuštění na svobodu. Poslední léta strávil ve velké bídě. Zemřel 9. listopadu 1877 v Praze jako zcela zlomený člověk.