Sova Antonín - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Byl český básník a prozaik, v letech 1898–1920 působil jako ředitel pražské Městské knihovny.

Sovovo dílo výrazně ovlivnily dobové literární směry, zejména realismus, symbolismus a poté impresionismu. Ve zralejší tvorbě se soustředil na přírodní a subjektivní lyriku. Jeho přírodní lyrika je spojena s jihočeským krajem, milostná poezie je psána písňovou formou.

Sova svými díly útočil proti společnosti a dával najevo protispolečenské postoje celé mladé generace. V jeho dílech se zároveň objevuje vlastenectví a hledání morálních a společenských hodnot.

Poezie

Realistické sloky (1890)

Lyrika lásky a života

Květy intimních nálad (1891)

Z mého kraje (1893)

Soucit i vzdor (1894)

Zlomená duše (1896)

Vybouřené smutky (1897)

Údolí nového království (1900)

Ještě jednou se vrátíme (1900)

Dobrodružství odvahy (1906)

Zápasy a osudy

Zpěvy domova (1918)

Drsná láska (1927)

Krvácející bratrství (1920)

Básníkovo jaro (1921)

Jasná vidění (1922)

Básně nesobeckého srdce (1922)

Naděje a bolesti (1924)

Krvácející bratrství

Vrchol lásky (1989)

Próza

Ivův román (1902)

Pankrác Budecius, kantor

Výpravy chudých (1903)

O milování, lásce a zradě (1909)