Rolland Romain - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Romain Rolland (29. ledna 1866, Clamecy – 30. prosince 1944, Vézelay) byl francouzský prozaik, dramatik, esejista, hudební historik a literární kritik; roku 1915 se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu.

Romain Rolland se narodil roku 1866 v burgundském městečku Clamecy v rodině notáře. Již v chlapeckém věku se ukázal jako talentované dítě, rodina se proto rozhodla roku 1880 přestěhovat do Paříže. Zde měl získat co nejlepší vzdělání, což se i podařilo: v letech 1886 ‒ 1889 Rolland studoval dějepravu na elitní škole Ecole Normale Supérieure, ve studiu pak pokračoval dva roky v Římě, kde také zahájil svou literární činnost. V letech 1893–1912 přednášel dějiny hudby na Sorbonně a působil jako profesor dějin umění na Ecole Normale. Současně byl hudebním kritikem a psal monografie o významných skladatelích. Od roku 1912 se věnoval výhradně umělecké činnosti.

Celých deset let (1904‒1914) Rolland pracoval na svém stěžejním díle, románu Jan Kryštof, za který byl oceněn roku 1915 Nobelovou cenou. Ve svém odůvodnění Švédská akademie mj. vyzdvihla „… vznešený idealismus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí“. Rolland, velký humanista a lidumil, věnoval téměř celou finanční částku s cenou spojenou na zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou. Své humanistické a pacifistické názory Rolland projevoval jednak prací v nově vzniklém Červeném kříži, jednak ovlivňováním veřejného mínění četnými esejemi z oblasti politiky, filozofie, divadla a hudby.

Velmi rychle tak stanul v čele nejsilnějších duchů kulturní Evropy své doby a vyjadřoval se též k politickým otázkám. Později např. odsoudil fašismus, nacismus či Mnichovskou dohodu; přesto, že obdivoval (tak jako řada francouzských intelektuálů té doby) sovětský systém, po uzavření Molotovova-Ribbentropova paktu v roce 1939 zaujal kritický postoj i ke Stalinovi.

Dlouholetá práce na Janu Kryštofovi Rollanda natolik vyčerpala, že po dokončení díla toužil napsat něco méně rozsáhlého a tematicky odlehčenějšího. Výsledkem byl román Colas Breugnon z roku 1919, který u nás díky překladu Jaroslava Zaorálka zdomácněl pod názvem Dobrý člověk ještě žije. Děj románu Rolland umístil do rodného Burgundska a jde zřejmě o jeho vůbec nejčtenější a nejoblíbenější dílo. Kromě toho v této době napsal ještě další dvě kratší práce: novelu Petr a Lucie (1920) a román Clerambault (1920).

Od roku 1922 do roku 1933 Rolland pracoval na svém druhém rozsáhlém románu s názvem Okouzlená duše. Kromě prozaických prací je autorem celé řady životopisů významných světových osobností (např. Beethoven, Michelangelo nebo Lev Nikolajevič Tolstoj) a také mnoha divadelních her určených pro tzv. lidové divadlo. Divadelní tvorbou se autor snažil oslovit nejširší lidové vrstvy - chtěl jim tak zprostředkovat hluboké mravní ideály, v nichž viděl možnost povznesení lidstva.

Po okupaci Francie hitlerovským Německem se nacisté neodvážili Rollanda zatknout, natolik se stal významnou postavou světové kultury.

Romain Rolland zemřel roku 1944 v Burgundsku, ve městečku Vézelay nedaleko svého rodiště.

 

Česká vydání knih R. Rollanda:

Jan Kryštof, B. Kočí, Praha 1916-1922, překlad Jaroslava Vobrubová-Veselá a František Jelínek.

Život Michela Angela, B. Kočí, Praha 1917, překlad Marie Kalašová, reprint 1932.

Život Beethovenův, B. Kočí, Praha 1919, překlad Marie Kalašová, reprinty 1922, 1930.

Vlci, Zátiší - B. M. Klika, Praha 1921, překlad Petr Křička.

Život L. N. Tolstého, B. Kočí, Praha 1922, překlad Marie Kalašová, reprint 1932.

Dobrý člověk ještě žije, Rudolf Škeřík Praha 1924, překlad Jaroslav Zaorálek, reprinty 1929, 1936, 1946 a 1947, 1951, 1954, 1963, 1970, 1971, 1973, 1978, 1997, 2000.

Petr a Lucie, Rudolf Škeřík Praha 1925, překlad Jaroslav Zaorálek, reprinty 1936, 1946, 1950, 1951, 1955, 1960 a 1964, 1968, 1970, 1975, 1984, 1985, roku 1997, 1998, 2000.

Clerambaut, Alois Srdce, Praha 1925, překlad Josefa Hrdinová.

Hra o lásce a smrti, Kvasnička a Hampl, Praha 1926, překlad Petr Křička, reprinty 1949, 1957.

Nad vřavou válečnou, B. Kočí, Praha 1926, překlad František Jelínek.

Händel, Družstevní práce, Praha 1927, překlad Stanislav Hanuš, reprint 1959.

Okouzlená duše, Rudolf Škeřík, Praha 1928, překlad Josefa Hrdinová, první čtyři knihy (další v té době ještě nevyšly).

Jan Kryštof, Kvasnička a Hampl, Praha 1928-1929, překlad Josef Kopal, vydání v deseti samostatných svazích.

Hudebníci minulosti, Aventinum, Praha 1929, překlad O. Půlpán.

Hudebníci přítomnosti, Otakar Štorch-Marien, Praha 1930, překlad O. T. Kunstovný, reprint 1963.

Mystický a činný život dnešní Indie, Rudolf Škeřík Praha 1931, překlad Jaroslav Zaorálek, reprint 1995.

Zemři a buď, Alois Synek, Praha 1932, překlad Jaroslav Jan Paulík.

Mahátmá Gándhí, Kvasnička a Hampl, Praha 1932, překlad Eduard Čapek.

Beethoven. Velká tvůrčí období. 1 - Od Eroiky k Appassionatě, Družstevní práce, Praha 1932, překlad Stanislav Hanuš, reprinty 1957, 1966.

Goethe a Beethoven, Rudolf Škeřík, Praha 1933, překlad Josefa Hrdinová.

Okouzlená duše, Rudolf Škeřík, Praha 1934, překlad Josefa Hrdinová a Jaroslav Zaorálek, pátá kniha.

Jan Kryštof, Kvasnička a Hampl, Praha 1935, překlad Josef Kopal, vydání ve čtyřech dílech, reprinty 1949, 1957.

Sbohem minulosti, J. Fromek, Praha 1935, překlad Jaroslav Zaorálek.

Zabraňte válce, Pavel Prokop, Praha 1936, překlad Miloslav Jirda.

Leonidy, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1937, překlad Eduard Čapek.

Čtrnáctý červenec, Karel Voleský, Praha 1945, překlad Karel Kraus, reprint 1954.

Dětství Jana Kryštofa, Svoboda, Praha 1946, překlad Jarmila Sychrová, vydání části románu pro děti.

Beethoven a peníze, František Popelka, Polička 1946, číslovaná bibliofilie.

Hudebníkova cesta do minulosti, F. Košek, Praha 1946, překlad Zdeněk Bláha-Mikeš, reprint 1962.

Divadlo lidu, Ústav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol, Praha 1946, překlad Jan Kopecký a Karel Kraus.

Dopisy, K. Marel, Praha 1946, překlad Zdeněk Lorenc.

Cesta do hlubin nitra, Rudolf Škeřík, Praha 1946, překlad Jarmila Votrubová-Koutecká.

Věčný Shakespeare, Rudolf Škeřík, Praha 1947, překlad Jarmila Votrubová-Koutecká.

Michelangelo Buonarroti, Rudolf Škeřík, Praha 1947, překlad Dagmar Malá.

Empedokles z Akragantu, Rudolf Škeřík, Praha 1947, překlad Arnošt Bareš.

Liluly, Rudolf Škeřík, Praha 1948, překlad N. Neumannová a J. Kopecký.

Cesta k pravdě, Družstvo Dílo, Praha 1948, překlad Valter Feldstein.

Okouzlená duše, Československý spisovatel, Praha 1950, překlad Josefa Hrdinová a Jaroslav Zaorálek, 1954, 1956, 1974, 1978.

Jan Kryštof, SNKLHU, Praha 1953, překlad Nina Neklanová, Eva Ruxová a Anna Kučerová, čtyři díly.

Revoluční dramata, SNKLHU, Praha 1954, obsahuje divadelní hry Čtrnáctý červenec v překladu Karla Krause a Danton, Vlci a Robespierre v překladu Niny Neklanové.

Život Beethovenův, SNKLHU, Praha 1954, překlad Pavel Eisner, reprint 1956.

Jean François Millet, SNKLHU, Praha 1956, překlad Luděk Kult.

Goethe a Beethoven, Beethoven a ženy, SNKLHU, Praha 1956, překlad Pavel Eisner a Karel Kraus.

Život Beethovenův, Život Michelangelův, Život Tolstého, SNKLHU, Praha 1957, překlad Anna Kučerová a Nina Neklanová.

Beethoven. Velká tvůrčí období. Zpěv vzkříšení, SNKLHU, Praha 1958, reprint 1966.

Hudebníci minulosti, SNKLHU, Praha 1959, překlad Luděk Kult.

Beethoven. Velká tvůrčí období. 3 - Nedokončená katedrála - Devátá symfonie, SNKLHU, Praha 1959, překlad Josef Balcar.

Paměti a vzpomínky, SNKLHU, Praha 1960, překlad Otakar Novák.

Beethoven. Velká tvůrčí období. 4 - Nedokončená katedrála - Poslední kvartety, SNKLHU, Praha 1960, překlad Oto Albert Tichý.

Beethoven. Velká tvůrčí období. 5 - Nedokončená katedrála - Finita comoedia, SNKLHU, Praha 1961, překlad Karel Kraus.

Přijde čas, DILIA, Praha 1963, překlad Karel Neubauer.

Umění a čin, Československý spisovatel, Praha 1963, kolektiv překladatelů, výbor z díla uměleckoteoretického a muzikologického.

Hra o lásce a smrti, DILIA, Praha 1964, překlad Ida de Vries.

Vlci, DILIA Praha 1966, překlad Milena a Josef Tomáškovi.

Dějiny opery v Evropě před Lullym a Scarlattim, Supraphon, Praha 1968, překlad Josef Kostohryz.

Vzpoura strojů aneb Myšlenka zbavená pout, časopis Světová literatura, Odeon

Amore Pace, Supraphon, Praha 1980, překlad P. Sommer, výběr autobiografické literatury a korespondence.

Empedokles z Akragantu, Supraphon, Praha 1986, překlad Zuzana Barochová.