Solovjov Vladimir Sergejevič - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.
Naše knihovna » Naše překlady a publikace » Solovjov Vladimir Sergejevič - 1853– - 1900
Filosof, teolog a mystik Vladimir Sergejevič Solovjov (1853–1900) ovlivnil novodobé ruské myšlení jako nikdo před ním. Počínaje filosoficko-náboženskou renesancí přelomu 19. a 20. století, až po vrcholná díla ruských emigračních myslitelů (Nikolaj Berďajev, Sergej Bulgakov, Nikolaj Losskij, Pavel Florenskij a Semjon Frank). Inspiroval také generaci ruských symbolistů (Andrej Bělyj i Solovjovův synovec Alexandr Alexandrovič Blok). Pro západní prostředí (zejména ekumenické hnutí) je dodnes přitažlivá jeho inklinace k římskému katolicismu (švýcarský teolog Hans Urs von Balthasar mu věnoval rozsáhlou studii a papež Jan Pavel II. ho nazval jedním z velkých průkopníků mezikřesťanského dialogu). V našem prostředí se stal v mnohém inspirací mj. československému prezidentovi T. G. Masarykovi.
Z díla:
Krize západní filozofie: proti positivistům (1874)
Rusko a všeobecná církev (Paříž, 1889)
Duchovní základy života (1884, 1885, 1897)
Ospravedlnění dobra (Moskva, 1896)
Tři rozhovory: O válce, pokroku a konci dějin
Legenda o Antikristu (1900)
O modlitbě: z duchovních základů života (1915).