Kristus na hoře Olivetské (1380–1390) - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Mistr třeboňského oltáře je jistě nejvýznamnější český malíř poslední čtvrtiny 14. století. Třeboňský oltář byl namalován zřejmě hned po roce 1380 pro augustiniánský klášterní kostel sv. Jiljí v Třeboni na objednávku Petra z Rožmberka, který byl v té době proboštem kaple Všech svatých na Pražském hradě. Na vnější straně křídel jsou na něm zobrazeny pašijové výjevy a na vnitřní straně postavy světců a světic, které mají vztah k místu či k řádu Augustiniánů. K tomuto řádu následovníků sv. Augustina a k jeho důrazu na bezprostřední osvícení člověka Bohem a na nové ideály vnitřní zbožnosti odkazuje dílo nejen formálně, ale i obsahem a způsobem vyjádření. Řádu nebyla cizí novoplatónská metafyzika a nevyhýbal se ani estetickým otázkám. Nový přístup k námětům kladoucí důraz na citový výklad a intenzivní prožitek nám představuje filosofujícího umělce s vroucím srdcem a představivostí. Figura je zde stále nositelem děje, velké postavy dominují kompozici a vše ostatní je jim podřízeno. Celková koncepce obrazů zůstává tedy ještě ve středověku, ale jejich barevnost, zpracování a výraz už otvírají brány nového věku. Dílo je na jednu stranu plné promyšlených symbolů a symbolických vyjádření a na druhé straně nezapírá ani svou hodnotu čistě uměleckou a dekorativní. Jinak vyjádřeno, barva je zde například stejným dílem nositelkou myšlenky, symbolického vyjádření a stejným dílem přináší i estetický a vnitřně duchovní či citový prožitek. Dílo je chloubou sbírek Národní galerie v Praze.